839

abs. Pusť srp svůj a žni. Br. Kdo chce žíti,
musí síti. Prov. Kto chce žiť, nech sa kýva.
Mt. S. I. 121. Už sme sa nažali, hrstí naváľaly,
ktože jich pováže, keď šuhaj nemože? Žni-
meže, len žnime, azda keď dožneme, tamto
na úvratech šuhajka najdeme. Sl. ps. 135.,
Koll. Zp. I. 308. Žnimeže ho, žnime, kade
ho dožneme, hned domov puojdeme. Koll.
Zp. I. 306. Pojďte žat, pojďte žat (volá
křepelka)! Er. P. 24., HVaj. BD. I. 179. No
ale prečo by si nechcela prsten tento odo
mňa vziať? Preto, žeby som žať nevedela,
kde som prv nevedela siať. Ntr. V. 62. Iný
bude žať, čo vy sejete. Zbr. Hry 28. Žaj
srpečku, žaj. Sš. P. 556. Žnite, devčata, žnite.
Brt. P. 94. Príroda nám celá hlási: Ten, kto
seje, bude žať. Slav. 27. Ej žala já, žala,
urezala já se, pre teba, šuhajku, oj zerala
(ohlídala, ohlížela) ja se. Koll. Zp. I. 302.
Křepelka volá: Pět peněz, pojďte zať sem
na mez! Us. Tč. Pomáhej Vám pán Bůh
žíti (již ve 14. stol. žencům přávali). — co.
Což bude síti člověk, foť i žíti bude. V. Co
naseješ, to budeš jísti. V. Anička maličká,
kde si bola, źe si sa tak všetka urosila?
Bola som v hájíčku, žala som travičku. Sl.
ps. Jak živa sem, můj synečku, hrachu ne-
zala. Pís. mor. Nad Kostelcem je černý les,
žalo tam pět panen oves; Hdo tu trávu
žnúti budě, to ten prsten nosiť budě; Vem
srpečky, prošvarná děvečko, pujdzemi ho
(hrach) žať; Zelená se, má děvečko, mýho
otca hrach, až uzraje, má děvečko, budeme
ho žať; Dy travičku žala, všeckých pět
prstů si požala. Sš. P. 94., 168., 539., 605.
Kdo vám tu trávu kázal žíť? Kázal nám
otec a máti, travy zelené nažati. Er. P. Za-
sial som žitko, nebudem ho žať, miloval som
dievča, nemôžem ho vziať. Sl. spv. 181.
Nasial som žitko, nebudem ho žať, miloval
som dievča, nebudem ho brať. Koll. Zp. I.
308. Išlo dievča trávu žati, panskú lúku vy-
žínati. Ib. III. 81. Nebolo jich nikde vídať,
len jednoho pšenicu žať. Lipa II. 312. Nasél
sem ti, moja milá, na dolině hrach, půjdeme
ho zítra ráno, moja milá žať. Jak živa sem,
můj synečku, hrachu nežala, ani cepa, ani
srpa v ruce neměla. Pck. Ps. 39. Ej moja
milá, zelená pohanka, kdože teba bude žať?;
Ej moje milé, čierné oči, kdože s vámi bude
spáť?; Takú som si vybral robotnicu, že vie
žati žito i pšenicu; Žalo, diovča, žalo raž,
žalo šošovičku, kosák sa jej vysmikol, po-
rezal ručičku; Jedna žala tatarečku, druhá
žala proso, jedna byla v žltých čižmách,
druhá byla boso; Ej žítko, žítko, žítko bě-
lavé, kde ťa bude, žíko, žati, keď já budu
v gliedě státi? Koll. Zp. I. 73., 251., 302.,
309., 372. — co kde. Obilí na poli. Ros.
Tam žnou ženci. Us. Žalo, dievča za po-
tôčkem, keď nažalo, naviazalo, dokola sa
obzeralo. Sl. spv. IV. 125. Žaly jsou travičku
nad strouhou; Abys mi na louce žala. Er.
Ps. 154., 481. Žalo dievča trávu nedaleko
Temešváru. Ht. Sl. ml. 220. Žalo dívča, žalo
trávu nedaleko Velehradu (vinohradu). Sš.
P. 189., 538. Žala sem já, žala podlé leni-
vého, až sem sa dožala chládku ... Ib. 556.
Na záhumní trávu žala, palce sobe urezala;
Ráda všetko robím, najradčej žnem v poli,

trebas má chrbatík od shýbánia bolí; Pole,
širé pole, pokial si moje? Až po ten chod-
níčok, kde zne muoj Janíčok. Koll. Zp. I.
294., 300. Žnieš tu, ježtos nesál. M. — jak.
Žali ženci po snopě (každý snop). Brt. P.
149. Nechce von mně můj srpeček dobře
žiť. Sš. P. 627. Žala by já, žala na širokú
postať, keby já věděla, komu sa mám
dostať. Koll. Zp. L 300. Žnimeže len, žnime
od kraja do kraja, azda si vyžneme švár-
ného šuhaja. Koll. Zp. I. 301., Sl. spv. VI.
208. Žaly sme pšeničku od konca do konca,
ktorá z nás dostane švárneho mládenca?
Sl. spv. II. 77. Obilí se žne a) na pokos =
po záhoně od úvrati k úvratím, b) na postať
= napříč záhonem od brázdy k brázdě. Na
Brněnsku, Tišnovsku aj. postati říkají: jána.
Žnou na jáně (na jany). Postať (jana) za-
stupuje se po každé znova. c) Na hosera =
na kostno, šikmo k brázdě. Mor. Brt. Vz
Postať, Pokos. Jako seješ, tak budeš žať.
Mt. S. I. 123. Jak budeš síti, tak budeš žíti.
Mt. S. I. 121. — komu. Žala by ja, žala,
žitko farárovi, keby mi daroval sobáš fra-
jarovi. Sb. sl. ps. II. 1. 43. Išlo děvča žito
žať zemskému pánovi a jemu sa zazdaly
jeho bielé nohy. Koll. Zp. I. 303. Byla ona
v hájíčku, žala kravám travičku. Sš. P. 302.
Drží mi roboty, ješto by mi měli žíti a vo-
ziti. Půh. I. 293. — čím. Srpem se žne,
kosou se seká (kosí).,Us. Srpem pšenici na
záhoně ž. Us. Tč. Čim budem žať? čím
budem žať ? Srpem! srpem! (Tak zpívá plot-
níček). Pck. P. 114. — kdy. Obilé na chléb
toho měsíce (června) žínává se. Part. Dříve
musím síti a pak žíti. Us. Na Lopeníku po-
máhají si o žních na vzájem. Při měsíčku
sejde se i 30 pacholkův a děvčat s gajdošem.
Popíjejíce darovaného jim od gazdy pále-
ného a vesele prozpěvujíce za hodinu požnoú
celé pole. Tomu se říká: Žac na mesjaček
= žetí za světla měsíčního. Brt. L. N. II.
111. Časem svým źiti budeme. Dch. Račil
mi Buh mily ščesci dać, dnes sem sel a
možu dnes i žać. Sš. P. 19. Co síti budeš
v mládí, to žíti budeš v stáří. Mž. 6. Žala
som travičku na Jana maličku, porezala som
sa na moju ručičku. Koll. Zp. I. 18. Již
pozná duše, že co bude kto zde sieti, to
bude po smrti žieti. Hus III. 111. Kdo záhy
seje, záhy žne. Pk. — co kam. V širém
poli roste travička zelená, kam ju žne, tam
ju žne tá moje milená. Sl. ps. 304. — odkud.
Oni neorali, nesiali, ale žat a žiť chceli z ho-
tového. Let. Mt. S. IX. 1. 42. My sme sa
s horkosťami a žiaľom uspokojili, ale z hor-
kostí a žiaľu budú žať budúci šťastnější
potomci naši. Phld. IV. 81. — Vz Bruh,
Čubík, Hasákovati, Hóser, Hrabcovati, Hrsť,
Jána, Janovač, Kolek, Křížalka, Mandel,
Matka, Náklad, Podlomek, Podmandelník,
Pokládka, Pokos, Postať, Réthar, Soška,
Stonek, Šopka, Táčati, Táčka (snad i v do-
datcích), Km. 1885. 5., 6.

4. Žiti (žieti), strb. žeti, žBma comprimere
zaniklo v češtině a nahražuje se svým ite-
rativem žímati. Zbytek: žďal mu ruku. Us.
Jg. (žď- místo žž-). Vz Gb. v List. filolog.
1883. 136., Ždímati.

5. Žíti = užívati. Vz Žíti. 1.