858

prý m.: z toho vzešel hlučný spor a: Řeč-
ník došel živé pochvaly šp. prý m. došel
hlučné pochvaly; oppositum od živý jest
prý mrtvý, ale mrtvé pochvaly se zajisté
nikomu nedostane. Zde znamená živý tolik
co čerstvý, jarý, čilý a je tedy dobře polo-
ženo; srovnej předcházející příklady z do-
brých spisov. vedené. Živá hlava klobúka
(kloboučka) dobude (dobývá) = si pomůže.
Ms., Lb., Kmp. Č. 142. — Ž. tráva = po-
sečená a ještě neuschlá, ne seno (čerstvá),
frisch. Puch. — Zívá voda, ž. pramen = ne
stojící, tedy tekoucí, lebendes, fliessendes W.
Reš., Dch., Šd., Němc. III. 275., BO. Ž. a
mrtvá voda (v pohádkách). Vz Voda živá. —
Ž. strom, vz Strom, Sbtk. Rostl. 13.—16.,
98., 106., 141., 142., 183.—184., 185. — Ž.
uhel (uhlí) = řeřavé, glühend. V. Uvrhl na
ž. uhlí. BO. Uhlí jest ještě živo. Km. Ž.
uhel přiložený k jiným i mrtvé (uhlí) ob-
živuje. Km. — Ž. stříbro = rtuť. — Ž. vlas
= strunovec obecný, gordius aquaticus. Vz
Frč. 74., Vlas. Ž. vlas = teninký červíček
ve studánkách; když ho vypije ovce, do-
stane motolice. U Uh. Brodu. Brt. — Ž. vlas
je ve víčkách očních a obrácen do oka.
Vytrhne-li se a dá-li se na ruku, mele (hází)
sebou. Na mor. Val. Vck. Jak se vyhání ž.
vlas z oka? Vz Kv. 2885. 346. Z. vlas =
kokotice, rostl. Vz Mllr. 39. — Ž. plot =
z rostlin, keřový plot, lebendiger Zaun,
Heckenzaun. Us. Pdl., Tč., Dch. Hoden je
zpod živého plota huby jiest (exerementa,
hovna). Na Slov. Zátur. Ž. plot = denní
řípa, psí řípa, plané víno, psí víno, posed,
osech, sviňský kořen, bryonia, die Gicht-,
Hunds-, Ross-, Stick-, Zaunrübe, wilde Rübe,
der Hundswein, die Zaunrebe, die Gicht-,
Rogwurzel, rostl. Mllr. 26. Ž. plot, lycium
barbarum, rostl. Let Mt. S. VIII. 1. 8. —
Ž. oheň = síra, der Schwefel. Ž. ohňa květ
= sírový květ. Němc. III. 266. Od čierného
prachu zčernali sme, od živého ohňa osmahli
sme. Č. Čt. I. 149. Nejvíce navštěvovány
jsou v Uhrách lázně v Starém Budíně ,tu-
recké, kde voda vře živým ohňom. Pokr.
Pot. 128. — Ž. maso = čerstvé v těle, das
Fleisch vom lebenden Leibe. Žeravýma
kliešťama živé mäso z neho trhali. Dbš. Sl.
pov. I. 221. Ž. maso = divoké, z rány vy-
růstající, wildes Fleisch. Brt., Kšá. — Ž.
jazyk = od lidu mluvený; opak mrtvý, jako
ku př. latinský. — Ž. prádlo (žehličkou ne
dosti uhlazené, hrbolaté, vlnaté. To se stane,
když ku př. žehlička již studená byla). —
Z. rtuť (tekutá, neumrtvěná); ž. síla (pů-
sobící pohyb); ž. síra (nestrojená); ž. skála
(nezvětralá, nepotřebující žádných podpor).
Ba celé vrchy niektoré sú čirá, meravá,
živá (t. j. samá) skála. Hdž. Čít. 206. Oj,
strašné väzenie, nie múrom múrané, ale do
živého brala (skály) vyrúbané. Č. Čt. I. 207.,
Chlpk. Sp. 16. Divín zámek nevezmete, neb
živú skalu strielate. Sl. let. I. 282. — Ž.
vápno (nehasené), Vys., žíravé, der Aetz-
kalk. Mj. 43. — Ž. střela = blesk. Slov.
Hdk. — Ž. kosť (mrtvá), naběhne-li nahoře
na ruce (v prohbí) nebo na noze tvrdá boule.
Chytá-li prý kdo kozu za rohy, tož mu
naroste. Pomoc od ní: Za pozdvihování

v kostele třikrát rukou n. nohou šústnúst
nazpátek o lavici. Na mor. Val. Vck. —
Ž. vítr, der Passatwind. Dch., Ves. II. 29.,
S. N. — Ž. kůže = na těle živém. Cf.
Živé maso. Lebendige Haut. Šp. — Ž. déšť.
Ves. I. 89. — Ž. kousek, krapka a p. =
malý, klein. Na Mor. Je toho ž. kapka,
živá troška, Brt., krapka. Šd. Zůstala nám
toho vína ž. krapka; Mám mouky živou
trochu, blutwenig. Km., Šd., Je toho ž.
drobek. U Polič. Kšá. — Ž. = červený, ve-
selých barev, rostl. Ž. šátek. Němc. I. 254.
U Domažl. Jrsk., Nl.

Žíze, vz Žiezě, Žízeň.

Žízeň, zně (zni, Chč. P. 130. b.), f., oby-
čejně: žížeň, na Ostrav, žižin, žně, Tč.; zastr.
žíze, žízň, žezi (žízi), žeza. Jg. Odvozují
slovo to od žed (žádati), rus. žažda, horv.
žeda, tedy původně: žádosť nápoje, der
Durst. Cf. Bdl. Obr. 115., Bž. 50., Žízň. Ž.
záleží ve vyprahlosti částek hrdla a pože-
radla. Krok. Ž. jest zvláštní pocit suchoty
v ústech a hltanu, jenž k pití nutí. Vz více
v S. N. Jazyk žížní prahne; ž. vodou za-
puditi. Br. Žízní utrápen. V. Trapná žízň
utrobu kruto rváše. Rkk. 52. Nevzmožno
nám déle žízňú tráti. Rkk. 52. Křestěné
padachu trapnú žízňú. Rkk. 183. Trapněje
zhynúti žízňú meča. Rkk. 193. Vz o tomto
instr. Gb. v Listech filolog. VI. 241. Koho
žízň trápí; nevzmožno pro žízň vojevati;
pohynem-li žízňú. Rkk. Ž. míti, D., Jg.,
zahnati, uhasiti; žízní umořiti. D. Postem
a žízní vyschnouti. Kom. Od žížně mříti.
Flav. Slanečkem se ž. dráždí, škádlí, roz-
něcuje. Sych. Žížní zajíti, zahynouti. Prah-
nouti žízní (hynouti hladem, nýti láskou).
Šm. To jsem měl ž. jako trám (velikou,
jako jest trám dlouhý). Mám žízeň jest prý
šp. m.: žízním, jala mne žízeň; ale proč
by tato frase byla špatnou ? Je mi až da-
rebně, jakou mám ž.; On hasil v bázni boží
svou ž., er ergab sich dem stillen Trunk.
Dch. Je při dobré žízni. Vz Opilý. Studnice
při polích čerstvou vodou se pramenící
uhašují žízeň. Koll. IV. 115. Jazyk prsí
požívajícího přilnul žízní k dásním jeho.
Pláč. Jer. 4. 4. Žízní umdlévati. Exc. Proč
si vyvedl nás z Egypta, aby (abys) mne
s syny i dobytky žízní zmořil? II. Mojž.
17. 3. Dal si jim vodu v žiezi. BO. Budeš
slúžiti nepřieteli svému, jehož pošle pán
tobě, v hladu i v žiezni, v nahotě i ve
všem hubenstvie. Hus I. 57. Kominická ž.
je větší než moře. U Žamb. Dbv. Má ž.
jako lajtnant a peněz jako kmán (je veliký
pijan, ale nemá peněz). U Kr. Hrad. Kšť.
Čím víc žízeň dostává, tím se více rozmáhá
(o skoupých). Mor. Tč. Čím kdo více vodu
pije, tím víc žízně v sebe lije. Lb. Po
hladu chutnější pokrm, po žízni sladší ná-
poj. — nač: na vodu. Us. Tč. — čeho.
Ne hlad chleba, ani ž. vody, ale slyšení
slov Hospodinových. Exc. O účincích žízně
na tělo lidské vz Čs. lk. III. 373. — Ž. pře-
neseně. — čeho, po čem. Ž. statkův. V.,
po slávě, po zlatě. Hlas., Kká. K sl. j. 13.
Ž. slávy, Čch. Petrkl. 40., krve, Čch. Bs.
52., vědy, Čch. Mch. 74., pomsty, Pdl., věč-
ného pokoje. Pravn. 2865. Ž. po blahu, Vlč.,