1032

dého nad Jizerou. Bdž. 126. Než což se
dotýče šesti člověkuov tu u Veltrusiech.
kteřížto příslušejí zvonictvím k probošství
do Starého Boleslavě. Arch IV. 311. Cf.
Před Olomúcem, před Vratislavem, Dal. 82.,
Jir. Nkr. 66., Gb. v Listech filolog. 1882.
124. Od 17. stol. jest rodu ženského: Mladá
Boleslav Dal. 55., 184. Jak máme B. skloňo-
vati? Jména B., Soběslav, Budislav, Břeclav,
Přibislav, Vlašim, Chrudim, Kouřim, Loučím,
Čáslav, Jaroměř, Choteč, Litomyšl, Třeboň,
Příbram, Olomouc, Radim, Dobříš, Bohdaneč
atd. jsou adjektiva possessiva od příslušných
jmen osobních: Boleslav, Jaromír, Chotek,
Dobřich, Bohdanek atd. Jako na př. z jména
pán povstalo pán (pánja, pánje), z jména
člověk: člověč (člověča, člověče), tak i z jmen
osobních Boleslav, Čáslav, Chotek: Boleslav'
(Bolesłavja, Bolesiłavje) atd. Doplňovalo se
k nim jméno muž. rodu ku př. hrad, dvůr,
tedy: Boleslav' (hrad), gt. Bolesłavja (hrada),
přehlasováním: Bolesłavje v písmě: Bole-
łavě; dat. Boleslavju, přehlasované Bole-
slavi. To jest nejstarší skloňování. Nám
Čechům stala se tato přisvojovací přídavná
jména opět podstatnými jmény a oblíbila
si rod ženský, jiní Slované podržují větším
dílem rod mužský. Vz Č. Srovn. ml. 168.
Na Slov.: Starý Boleslav. Bern. Skloňovaly
se tedy a skloňují se posud tato jména podlé
ja- kmenů mužských nebo ženských (Hráč,
Růže), gt. B-vě, Chrudimě, dat. B-vi, Chru-
dimi atd. Ale později vyskytla se v gt. od-
chylkou koncovka -i, která ukazuje k i-
kmenům (Kosť) a která u veliké míře zdo-
mácněla i ve spisech i v lidu; lid říká do
Boleslavě i do B-vi, do Chrudimě i do Ch-mi,
do Příbramě i do P-mi atd. Proto však ne-
přestává býti správnou koncovka -ě, která
je známa lidu i spisovatelům dobrým a je
pravidlem ve všem jazyce starším; a po-
něvadž táž koncovka -ě jest i zřetelnější
než -i (vzhledem k rozdílu od dat. a lok.,
které mají též -i), bylo by přáti, aby zůstala
ve svém právu. Dle Gb. v Listech filolog.
1882. 124. Také proto, že se u některých
jmen koncovky -i ani neužívá, říkámeť jenom:
do Dobříše, do Litomyšle, do Třeboně, do
Cholče, do Olomouce, do Bohdanče. Pří-
klady: do Boleslavě, Dal. 29., u Chrudimě,
Dal. 45., 57., od Kuřimě, Hrad. 4. b., z Po-
stúpimě, Svěd. (15. stol.), z Příbramě, O.
z D. 121., z Radime, Záp. (z 15. stol.), ze
Soběslavě, Břez. 12.. z Vlašimě, Arch. I.
400., do Vratislavě, Spisy Karl. 61., 62. atd.;
odchylek s -i v době staré jest málo: Stře-
homi, Dal. 45., do Chrudimi, 57., do Bole-
slavi. Háj. (Příklady z Listů filolog. 1882.
124.). Přidávám: Do B-vě, do Soběslavě,
do Chrudimě, Pč., ze Soběslavi, Pč. 41, do
Kouřimi. Háj. — Bž. ve své Mluv. 101. píše:
Boleslav, Čáslav, Soběslav . . . mají v gt.
-i, ale také někdy starší a dobrý tvar v -ě.
V Mkl. W. 347. čteme: Boleslav, Vratislav
usw., die im Laufe dor Zeit aus masc. fe-
minina geworden sind, haben ě: Boleslavě
neben dem jüngeren -i. Cf. Retnice a Chrudim.
Užívejme tedy raději koncovky -ě. Chybné
však jsou tvary: Boleslava, Čáslava, Sobě-
slava (dle Ryba). Naopak zase táhnou mnozí

jméno Jihlava, gt. -vy pod vzor Kosť: do
Jihlavi, v Jihlavi, proti všem dobrým pra-
menům staré a střední doby. Mš. B. stará,
Boleslavia Vetus, Alt-Bunzlau, B. Mladá,
Boleslavia Junior či Neo-Boleslavia, Jung-
Bunzlau. B. Slezská či Boleslavec. Do B-vi
dlužen za kozy. Č. Jak chytali v Ml. B-vi
měsíček. Vz Sbtk. Krat. h. 12. — Vz o St.
a Ml B-vi S. N., Tk. I. 602., III. 642., IV.
723., V. 236., VI. 5., Sol Hrd. II. 48., III.
140., 225., IV. 368., Tf. Odp. 385., Blk. Kfsk.
1286., Tk. Ž. 44., 94., 191.

Boleslava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I.
118.

Boleslavec, vce, m., hrad ve Slez. Pal.
Děj. II. 2. 22., Tk. IV. 723.

Boleslavská, Kateřina. Vz Blk. Kfsk.
1164.

Boleslavský. B. Kronika, Dal. 3., kastrol.
Šp. B. kraj. Vz S. N. Tk. Ž. 162., IV. 517.,
VI. 346. — B. Jan, 1575. Vz S. N., Jg. H.
1. 536., Jir. Ruk. f. 87. B. Jos. Mik. Tf. H.
l. 139.

Bolesník, a, m. = bolestník, koláč, ktorý
pri krtinách hosťom rozkrájajú. Slov. Rr.
Sb.

Bolesť. Vz Mkl. Etym. 17. Pocit b-sti;
Lék b. utišující, krotící. Nz. Ik. O b-stech
porodních vz Křž. Por. 88., 171., 279. 0 bo-
lestech hlavy (gastrických, rheumatických,
nervosních). Vz Kram. Slov. 40. O b. zubů.
Vz ib. 41. O b-stech bederních, břišních,
hlavy, křečovitých, kyčelních, lícních, po-
rodních, prsních, v prsu, v údech, zubů,
žaludečních. Vz Slov. zdrav. 33—36. B. pře-
stala, jak by uťal. Brt. Od b-sti zelená by-
linka, od tesknosti je hezká panenka. Sš.
P. 246. Jměli sú b-sti dosti; Býti v b-sti.
Výb. II. 10, 13. V srdci mi bouří b. Kom.
Jak jen Radosť s nebe sejde, vždycky Bolesť
s sebou má; Chceš-li radosť míti, musíš také
bolesť vzíti. Plat. Phaed. B. má lékařství
nésti, dolor est medicina doloris. Sv. ruk.
372. B. moci přidává. Alx. V. v. 1711 (H.
P. 4L). Morní b-stí dokonala. Břez. 5. Bůh
mu b-sti ukrátil (umřel); Má po b-sti (umřel);
Tkč. Když popláče, od srdce odlehne: i b.
má svou radosť. Lpř. Nejdřív tam se udeříš,
kde o bolesti své víš. Mor. Tě. Povol belesti:
poleží a umře. Bž.

Bolestín, a, m., das Schmerzenskind. Vz
Bolestník. Us.

Bolestiti s kým. Dch.

Bolestivě, schmerzlich. Červi jeho střeva
b. zhryzli. Pass. mus. 392. Vešken Israel
b. želel. BO.

Bolestivý. Lev b-vú nohu ukázal. Pass.
877. — B. = bolest trpící. Chudý, pokorný,
b. Hus I. 17. Cf. Bolestný. — B. = bolest
působící. B. meč, ZN., Sv. ruk. 372., smrť.
Sv. ruk. 372. — B. = bolesť zjevující. B. slzy,
Hr. rk. 133., hlas. Šml. I. 105.

Boléstka, y, f. = malá bolesť; puchýř
na patě od chůze. Sm., Loos.

Bolestně se usmáti, něčeho pohřešovati.
Us. Pdl.

Bolestné, ého, n. J. tr., Tč. Vz S. N.

Bolestnění, n., das Empfinden des Schmer-
zes. Kom.