1167

Časopočtář, e, m., der Chronolog. Rk.,

Ssk.

Časoprava, y, f., die Chronomantie. Rk

Časořadí, die Jahresrechnung, Aera. Č.
od stvoření světa, die Weltära, antiochij-
ské, byzantské. Nz.

Časořadný, chronologisch. Ssk.

Časoslovec, vce, m, der Zeitrechnungs-
kenner. Ssk.

Časoslovný. — Soustavným a č-ným po-
řádkem rozpoložené pořádky antických soch.
Koll. III. 286.

Časoslovo. Slovesa náležejí k hlavním
částem řeči. Vypovídáme jimi o podmětě,
že jest, že jest činným anebo trpným anebo
jimi vytýkame i jiné příslušnosti podmětové.
Pouhým slovesem pronésti lze úplnou my-
šlénku či větu, neboť jím lze vyjádřiti pod-
mět činnosti, činnosť samu a vztah činnosti
k podmětu: píš-e-me. Bž. 159. Dle významu
sloves dělíme je v odtažitá (sponová: býti
a v nářečí lašském: němaš, něma, nimaš,
nima = není. Tam toho něma. Vz Brt. D.
165.—166.) a srostitá (všecka ostatní). Sro-
stitá dělíme dle významu a dle směru čin-
nosti ve slovesa podmětná (I. 164. a), před-
mětná (přechodná a nepřechodná, str. 163. b)
a zvratná (str. 164. a). Dle jakosti děje
jsou: neskonalá (počínací, 163. a., trvací,
163. a., opětovací, 163. a., opakovací, 163. b.),
skonalá {okamžitá či jednodobá, 163. a., 164.
b., končící, 163. a.). — Str. 161. b. ř. 1. zd.
po tvary přidej: Cf. Ht. Sr. ml. 256. — Str.

162. a na konec první třídy přidej : Slovesa
I. tř. nemají v infinit. kmeni žádného pří-
znaku; infinit. kmen rovná se kmeni pro-
stému. Bž. 177., Slov. I. 165. a. Kmeny
zavřené, vz Bž. 177.—185., otevřené, ib.
185.—187. — Druhá třída. Vz Bž. 187.-190.,
-nouti a str. 165. b. — Třetí třída. Smaž:
sháněti. Příznak ě držíme jen v infinitivě
více než dvojslabičném, předcházejí-li ret-
nice (b, p, v, m) anebo zubnice (d, t, n);
jinde měníme v infinitivě více než dvojsla-
bičném příznak ě v e: želeti, hořeti, vězeti;
v infinitivě dvojslabičném ě dloužením mě-
níme v í; bdíti m. bděti, smíti m. směti.
Vz 165. b. a Bž. 190—194. — Čtvrtá třída.
Vz 165. b. a Bž. 194.—196. — Pátá třída
obsahuje kmeny na -a, které po souhlás-
kách měkkých přehlasilo se v -e: vraceti,
krájeti. Vz Volati, Krájeti, Mazati, Bráti,
Hřáti a str. 165. b., Bž. 196.-203. O časosl.
vzorci krájeti (sázeti) vz Listy filol. 1878.
53. — Šestá třída. Vz Bž. 203.—204. a str.

165. b. — Str. 163. a. za Rod přidej: Bž.

166. — Ib. ř. 30. zdola za meč přidej: Bž.
162., 164. — Ib. ř. 14. zd. za 312.: Cf. Bž.
165., Končící. — Ib. ř. 11. zd. za vypisování
polož: Vz Bž. 162. —Ib. ř. 7. zd. za miluji:
Cf. Bž. 163., Brt. D. 116. — Ib. ř. 2. zd.
za násl. polož: Cf. Bž. 162., 189. — Str.

163. b. ř. 18. shora za Doucha polož: Cf.
Bž. 163. O iterativech a frekventativech
v mor. nářečích vz Brt. D. 155. —157.,
166. — Ib. ř. sh. 23. za 115. polož: Cf. Bž.

164. — Ib. ř. 8. zd. za města polož: Cf. Bž.
160. — Ib. ř. 1. zd. za světem přidej: Cf.
Bž. 161. a strany osobné vazby sloves před-

mětných vz Programm malostranského obec.
gymnasia na rok 1877. 14. — Str. 164. a.
ř. 10. sh. za vadnu polož: Dle Bž. 160. značí
a) pokojný stav podmětu: bdíti, ležeti, se-
děti, spáti, státi; b) činnosť, která sama
sobě postačujíc nepotřebuje doplňku, čin-
nosť z podmětu nevynikající, v něm uza-
vřenou: běhati, choditi, plakati, řváti a p.

— Ib. ř. 20. sh. za bezpodmětné polož: Cf.
Bž. 161., Brt. D. 166. — Ib. ř. 26. sh. za
270. polož: Cf. Se, Počíti se. — Ib. ř. 15.
zd. za Kz. polož: Slovesa bývají též druho-
složená, decomposita: na-po-čísti, po-roz-
právěti atd. Bž. 239. Vz Předložka. — Ib.
ř. 7. zd. po Ht. přidej : Cf. Bž. 212. — Ib.
ř. 4. zd. S. pomocná, která, pozbyvše pr-
votného svého významu plného, jenom se
slovesy jinými jsouce spojena se sbíhají:
býti, bývati, dáti, chtíti, kázati, moci, míti,
musiti, nechati, ráčiti, smíti, voliti. Bž. 162.

— Str. 164. b. ř. 11. sh. za 263. polož: Cf.
Bž. 160. — Ib. ř. 12. sh. za jednodobá polož:
Cf. Bž. 164., 165. — Ib. ř. 26. sh. přidej:
Cf. Bž. 176., 209. — Ib. ř. 29. sh. za Zk.
polož: Cf. Bž. 176., 211. — Č. bezpřízna-
ková (bezesponová), jichž kmen přítom-
ného času příznaku (spony) nepřipíná. Vz
Dáti, Věděti, Jísti, Býti. Bž. 204. — Č. ur-
čitá, jsou-li v indikativu nebo v conjunk-
tivu nebo v imperativu, jínak slovou ne-
určitými. Vz Bž. 167. — Č. zvukodobná
(onomatopoëtická): bacnu, bouchnu a p. Vz
Bž. 189. — Č. zdrobnělá (v. diminutiva)
znamenají nejen zdrobnělosť, nýbrž i roz-
drobenosť, děje v jednotlivé doby: baďkati,
ťapkati, drobčiti, čapotati, mrholiti, brabor-
nit a p. Vz -gať, -kať, -oškať, -čiť, -siť, -čeť,
-otať, -ytať, -oliť, -oniť, -ořiť,-utiť, -covať,
-novať. Brt. D. 159.—160. — Č. intensivní
(v. intensiva) značí vzmocnělosť, zhrubělosť,
neleposť děje, jsou v nářečích východomor.
velmi hojna a tvoří se příponami: -áňať,
-ázňať, -íňať, -ýňať, -ýzňať, -ŕňať, -lňať,
-ŕzňať, -úňať, -ázgať, -úgať, -úzať, -úzgať,
úcať, -úchať, -ústat, -útať, -ícať, -ýcať, -igať,
-ygať, -ysať. Vz tyto přípony a Brt. D.
158.-159. — Cf. S. N., Listy filolog. III.
70., 72., IV. 301., V. 55., Jg. Slovs. 59.
Slovesa sesilovací a pokračovací zvláště.
Seps. Kar. Doucha. V Praze v programu
II. čes. realního gymn. na r. 1876. O videch
slovesa čili o perfektivních a imperfektiv-
ních slovesech jazyka čes. Sepsal A. Fleisch-
mann. V progr. královéhrad. na r. 1876. —
Č. = kniha, v níž jsou duchovní hodinky.
Kotík.

Časosmrtný. Č. člověk. Plk.

Časovací, Konjugations-, C. tvary, Anth.
1. 3. vyd. XXXI, obrazec. Křn.

Časování. Cf. Bž. 159.—214. Č. v nářečí
slováckém na Mor. Vz Mtc. 1878. 1. seš.
Č. sloves v nářečí dolnobečevském. Napsal
Jos. Bartocha. Vz Listy filolog. 1885. 241.
a násl. Časování na Zlinsku vz Brt. D. 46.—47.
Č.. rožnovsko-karlovské. Vz Brt. D. 77.—81.
Č. v různořečí hranickém. Vz Brt. D. 90.—91.
Č. v různořečí keleckém Vz Brt. D. 93.
Č. na Lašsku. Vz Brt. D. 121.—134. Č. v se-
verním Opavsku. Vz Brt. D. 136—137. O ite-