1175

Čelák, u, m. = náčelník, čelenka, das
Stirnband, änví. Hlavu ženskou zdobil č.
Lpř. Děj. I. 67. Č. bohyně Diany. Sš. Sk.
225. — Č., a, m. = čeláč. — Č., os. jm.
Pal. Rdh. I. 119., Tk. I. 61., V. 98.

Čelakov, a, m., Včelakow, ves u Nasa-
vrk. Sdl. Hr. L 253.

Čelakovice, dle Budějovice, Čelakowitz,
mě. u Brandýsa n. Labem. PL. Vz S. N.,
Tk. II. 533., III. 78., IV. 144., V. 237., Tk.
Ž. 191., Blk. Kfsk. 921.

Čelakovický, vz Čelakovský.

Čelakovský = z Čelakovic. O č. faráři
vz Sbtk. Krat. h. 26. — Č., ého, m., os.
jm. Č. Frant. L., prof., slavistiky a básník,
7/₃ 99.— 5/8 52. Vz Jg. H. l. 542.—543., Tf.
H. 1. 3. v. 29., 101., 106.—110., 126., 127.,
169., 172., 176., 180., 185., Šb. H. l. 2. v.
233., Slavín I. 152., Bačk. Pís. I. 347., S. N.
Jeho životopis sepsali F. Bílý a Dr. I. Hanuš.
Několik rozprav o Frant. L. Čelakovském.
Napsal Dr. Fr. Bačk. Vz také Bačk. Pís. I.
693. — Č. Ladislav, dr. a prof., spis., nar.
²⁹/₁₁ 38. Vz Šb. H. 1. 233., Tf. H. 1. 193.,
195., S. N. X. 148., Šb. H. 1. 2. v. 233. —
Č. Jaromír, dr. a prof., spisov., nar. ²⁷/₃ 46.
Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 6., 160., 161., 173., 183.,
184., S. N. X. 142.

Čelákovy, dle Dolany, Čelaken, ves u
Merklína.

Čeláň, ě, m. = čeláč. Na Zlínsku. Brt.

Čelanník, a, m. = čeledín, mladý šuhaj,
chasník, hoch. Slov. Phld. III. 3. 252. Cf.
Celadník.

Čelčice, dle Budějovice, Čelčitz, ves u
Tovačova.

Čeleď = čeljadb z čelo, jadb jest suffix.
Vz Mkl. aL. 246., 8., Etym. 31. Před e mění
se k v č: pokolení — čeleď. Gb. Hl. 109.
(nahoře). — Č. = lid, gens, natio. S. N.
— Č. = rodina, familia. V MV. nepravá
glossa. Pa. Cf. Kram. Slov. 74., Mz. v List.
filolog. VII. 30. I dětiť hospodářovy čeledi
míním. Št. Zda mě as ma č. pozná? GR.
Tvá č., domus tua. BO. Otec č-di. BO. Turci
zajali dvé mladé č-di, Kačenku s Janíčkem,
sestřičku s bratříčkem. Sš. P. 792. I vzmodle
se jemu všecky čeledi ludské. Ž. wit. 21.
28. Cf. Pal. Rdh. I. 178. — Č. = rodina se
sluhy, s čeládkou. Č. = lidé domácí, po-
krevní i služební, familia. Ukrutnějie, než
slušie ženě, dětem neb jiné č-di polaje Št.
Kn. š. 244. Drobná č., která let nemá, pa-
cholata neb dievčičky. Arch. V. 487. Č. =
všecky osoby, jež v jednom příbytku jsou,
tedy vedlé rodiny i služební lidé, podná-
jemníci, nocleháři atd. Stat. 1871. 90. —
Č. = služební lidé. Někteří svědči, kteří
jsou z č-di jeho. NB. Tč. 239. Na to pán
Bůh moci dává, nech čeládka odpočívá. Sš.
P. 112. Č. na hradě, život a stravování její.
Vz Sdl. Hr. II. 5—8., IV. 60., 63. O č-di
vz Cor. jur. IV. 3. 406. O zběhlé č-di vz
Jir. Zř. zem. 446, 689. Č. římská, řecká.
Vz Vlák. 490. Kteráž by č. v těch domích
šosovních byla, kteráž by z gruntů zem-
ských svobodných zběhla. Václ. XVI. Dobrá
čeládka tratí se. Tč. Jak hospodář píská,

tak čeládka skáče. Dobrý hospodář, dobrá
čeládka. Dch. Kde hospodyně líná, dává
i čeleď ruce do klína. Sb. uč. — Č. = vojsko.
Č. Vokova sehnala mě z tvrze. Půh. II. 16.
Č. hradní, Sdl., Mour., branná. Tk. Č. 8. —
Č. = soustavní skupení živoucích tvorů, pří-
buzností, ústrojnostt sobě blízkých. V sou-
stavě jest č. pod řádem. Č. zajíců, myší,
veverek atd. Vz S. N. — Č. v bot. = shluk
pokolení srovnávajících se ústrojností květu
a plodu, anobrž i vzevřením, tedy příbuz-
ných, familia, die Familie. Rst. 403. Cf.
Rosc. 49.

Čeleda, y, m., os. jm. Slez. Šd.

Čeledice, míst. jm. Tk. III. 195.

Čeledín, a, o. Hlava č-na (= čeledi).
Rkk. 69. Č-din starosta. Hugo (1437.-1438.).

Čeledín. Št. Kn. š. 42., Brt. Hospodyně
činí dobré č-ny. Tč. O č-nech v starší době
vz Jir. Zem. zř. 446., 689., Corp. jur. IV. 3.
406. Cf. také Mkl. Etym. 31. — Č. = dobré
kvítko. To je č.! Tč., Brt.

Čeledína, y, f. = soubor čeledí. Am.

Čeledínka, y, f., weiblicher Dienstbote.
Šm.

Čeledínský = čelední. Rk.

Čeledka, y, f. = čeládka. Št. Kn. š. 169.

Čeledně = domácně, přátelsky. Ještě ve-
liký nedostatek u vieře má, chodě s ním č.
Chč. P. 19. b.

Čelední komora, Mus. 1880. 471., stan.
BO. Otce č. v prostřed chalupy jejich po-
chovávají. Ler. Praví, že by jeden byl č.
a druhý tovařiš. NB. Tč. 238. Č. člověk.
Št. K. š. 107., 176. Č. řád, vz S. N., Kram.
Slov. 74.

Čelednice, e, f. = čeledna. Šm.

Čeledník římský. Vz Vlšk. 105. — Cf.
Kram. Slov. 74.

Čelednosť. Ad 1. Dítek v každé č-sti
veliké množství bývá; Každá č. svůj zvláštní
byt má. Ler.

Čelechovice, dle Budějovice, Čelecho-
witz, vsi u Nov. Strašecí, u Olomouce a
u Prostějova. Vz Blk. Kfsk. 616.

Čelejovice. Vz Tk. I. 87., Blk. Kfsk.
789. Vz Čalovice.

Čeleň, ě, f. = čelní stěžeň, Bugspriet, n.
Čsk., Np. I. 152.

Čelení, n. = nepřátelství. Vký. Ženské
č. a žehrání a důtklivé jich sebe hanění.
Reš.

Čelenice, e, f., das Stirnband. Šm., Loos ,

Ssk.

Čelenka, das Stirnband. Hlč, Čch. Sl,
Čch. Dg. ve Kv. 1884. 736., Msn. Or. 114.
U Římanů. Vz Vlšk. 186., Koll. I. 65., II.
50.

Čeleňní ráhno. Vz Čeleň. Np. I. 142.

Čelesen, vz Čelesten. Sv. ruk. 316. b.
Vz Mkl. Etym. 31.

Čeleslo, a, n. = čelesten. Mý.

Čelesná, é, f., Čelisná, Čelistné, ého, n.,
ves u Pelhřimova.