uměli jsme čerta (ničemu). Vk. Je, jako
když čerta o spasení prosí (lítý); Je toho,
co by Č. za zlé neměl = málo; Snědl by
čerta s odřenou hlavou = má hlad. U Lito-
myšle. Bda. Vyť jste zde nebyl, co byl č.
malé pachole a teď je už velký chlap =
dlouho; Č. houby vi, co pán Bůh dá; Č.
sem pro to nepřišel (říkají, nemůže-li kdo
něco nalézti = musí to zde býti)! Us. Msk.
C. na tom má ruku (nelze to najíti)! Na
čertu líhá, na ďáblu vstává — ustavičné
kleje. Us. Dř. Čekati na něco, jako č. na
na hříšnou duši. Us. Šm. Anděl v pravdě
pomáhá a č. ke lži pobádá. Když se tvůj
č. narodil, můj už chodil okolo lavice (tys
mlad a nepodvedeš mne). Vy si myslíte
o sobě čerta kus (mnoho). Jrsk. Však ním
budou po smrti čerti orat! Němc. Kdyby
byl č. na čertu, on přece vyhraje. U Žamb.
Dbv. Č. tou ženskou šije! Šml. Devět a
devadesát čertů v něm sedí! Č. jede (říká
se, je-li nůž na stole ostřím vzhůru obrá-
cen). U Bydž. Kšť. Dělá, co č. káže (zle).
Brt. Také čertu rozsvítiti svíčičku, aby ne-
škrábal (také zlého člověka si hleděti, aby
neškodil); Č. se strh', utrh', der T. ist los
(o nečase); Starého čerta víš (nic nevíš).
Dch. Dříve pojede č na praseti, než se to
stane. Mtc. 1. 1880. Počkej, ty Šverýne,
čerta's snědl, kmíne, bude tě čert udiť
v pekelném komíně; Má se tam po čertech
(špatně). Sš. P. 586., 669. Však (on) tě č.,
nevezme a pán Bůh o tě nestojí (nic se ti
nestane). Us. Kšť. čertu způsobuje pohled
na kříž kýchání a podlé toho se poznává.
Mus. 1856. 59. Neřek' ani čerte ďáble (nic);
Nestojí to ani za starého čerta (za nic). Us.
Hnšk. Dobře bude, když č. umře a peklo
shoří. Dřete a potom vás také č. dříti bude.
NB. Té. 181. Obětovati črtóm. Ž. wit. Deut.
17. Pro toho si č. ještě nepřijde (ten ještě
neumře); Č. už se naň chystá, strojí, těší
(umře); Č. už se ho dočkal (umřel); Šel
ke všem čertům (ke všem všudy = umřel);
Už ho tam čerti melou, drou, smaží, praží,
perou (umřel); Už ho čerti odnesli (umřel).
Us. Tkč. Kdo má čerta za kmotra, ľahko
sa dostane do pekla (straň se zlých). Zátur.
Zlí angelé črtie; Crt, jemužto jmě bylo ži-
dovským hlaholem Abadon. ZN. Kak nás
črt láká. Št. Kn. š. 2. Bych pode všemi
črty měla býti, vždyť mi jest jeho mieti,
ich muss ihn doch haben. Hus III. 206. Bol
i s pánom Bohom zadobre, i s čertom nie
zazle. Lipa I. 19. Ký je to čert za robota,
jedna čižma, druhá bôta (o špatné práci).
Slov. Zátur. C. zlým za dobré a pole do-
brým za zlé odměňuje. Tč. Je na to, jako
č. na duši. Dch. Vezmi č. ďábla, obou ne-
třeba. Lpř. Peníze kopii (shromažďoval),
čerta si koupil; Svorně a společně přemů-
žeme i čerta konečně. Bž. exc. — Ad: Lidé
často etc. (175. a. 6. ř. z dola): To tam bylo
pro čerta (k mé škodě)! Us. Olv. To jsou
v tom všichni čerti, kde který je! Čerte
ďáble!; Čerti ďábli! : Čerta kusa (podivení)!
Brt. Dal bych to k čertu!; Č. tebou hází,
snuje; Čerta do toho (nic po tom); Ten si
po čertech dal, der ist verteufelt aufge-
sessen ; Čerta nám do toho (nic, das schert

uns den Teufel)! Všichni čerti do toho! Us.
Dch. Ať vás všecky čert líbá! Wtr. v Osv.
1884. 358 a j. Čerta si ztratil (nic)! Gb.
(v List. filol. 1883. 275.). Čerti vzali (= No
vidíš! No hle! Ale jdi! — Podivení)! Brr.
Vem ho tam č. (o mrtvém). Us. Tkč. — Č.
se opisuje: andílek (černý), rarach, rarášek,
tmavý, zlý, zloch, čechman, čerchman, ko-
zel, brk, nešt, had, šmak, hřích, ďách, ďák,
vápeník. — Cf. také Sbtk. Rostl. 155., 173.,
177., 310., 317., 327. — Č. — český tanec. —
Č., 08. jm. 1533., Tk. III. 188., IV. 467.

Čertadlo, vz Mkl. Etym. 35.

Čerták, a, m. = hora u Solance na Mor.

Čertě, ěte, m. = čírtě, mladý čert. čer-
tice naplodily čerťat ešte horších. Zbr. Báj.
(dod. 53.).

Čertek, tka, m., os. jm. NB. Tč.

Čertění, n. To to dá nějakýho č. = zlosti!
V Kunv. Msk.

Čertež, e, f., Abriss, m., Bild, n., Figur,
f.; geradlinige Zeichnung. Šm., Mkl. Etym.
35.

Čertežko, a, n., die Rissplatte (u hře-
benářů). Šm.

Čertíček, vz Čert.

Čertík. U Rožnova ¨= skřítek. Kld.

Čertíkův mlýn u Budějovic.

Čerlinec, nce, tu. = čertovo lejno, assa
foetida, der Teutelsdreck. Us. Brt. Č-cem
někoho z domu vykouřiti. Tč. Č. na na-
kuřování nádchy. Šd.

Čertiti se = zlobiti se. Us Kšá., Ktk.,
Dch., Mkl. Etym. 35. — se na koho. Vck.

Čertkus, succisa, das Abbisskraut. Č.
obecný, s. pratensis. Vz Rstp. 851., Slb.
476., FB. 48., Čl. Kv. 212., Sbtk. Rostl. 51.,
52., 293.— 294., S. N., Kram. Slov 74., Mllr.
95. Č. (scabiosa succisa), der Teufelsabbiss,
že je čert obkusoval závidě ho lidem. Vz
Bdl., v Mtc. 1880. 83. Črt kúsal, morsus
diaboli. Byl. 15. stol.

Čertoplach, u, m., der Täubling. Šm.

Čertorejská z Čertorej Helena, Kateř.
Blk. Kfsk. 1295.

Čertorejský z Čertorej (Čertoryský z Čer-
toryje, Čartoryský z Č.), staroč. rodina vlá-
dycká. Vz S. N. X. 152.

Čertorejsy = Čertousy.

Čertoryje, pl., f., Čertorej, ves u Tova-
čova. Žer. Záp. II. 182. Z Čertorej. Sdl.
Hr. I. 70., 126.

Čertousy, dle Dolany, Karthaus, ves u
Běchovic. Blk. Kfsk. 918.

Čertoušek, ška, m., ein Teufelchen;
Teufelskind. Rk.

Čertov, a, m. = kopec na Vsacku. Vck.

Čertová Marianna. Blk. Kfsk. 1120.

Čertovač, e, f., die Teufelsrotte. Slov.
Ssk.

Čertovecký. Č. Huť, Čertowetz, u Kra-
lovic.

Čertovica, e, f. = Čertova Svatba, hora
v Liptovsku na Slov. Pokr. Pot. II. 9.