1197

Četnosť, i, f., die Vielheit, Vielzähligkeit.
Dch., Loos.

Četnouzlec, zelce, m., polythrincium, die
Schnurflocke, rostl. Č. jetelový, p. trifolii.
Vz Rstp. 1980.

Četňov, a, m., vz Četěňov.

Četný = nesčíslný, hojný, mnoho, hro-
mada, kopa, hejno, zástup. Km. 1886. 302.
Č. komonstvo, služebnictvo; Vojsko naše
o málo četnější než nepřátelské. Us. Pdl. —
nač: na druhy. Sl. les. — čeho. Zástup
sien bě čtyřie (gt., vz Čtyři) hlukóv četný.
Rkk. 22.

-četný: 2-četný, 3-četný = ze dvou, tří atd.
částí složený útvar rostliny, na př. list, kalich,
koruna. Čl. Kv. XVIII.

Četochovice. Tov. 129.

Četovod, a, m. = četař. Rk.

Četovůdce, e, m. = četař. Rk.

Četový. Č. stanice (četnictva), die Zugs-
station. S. N. XI. 316.

Četrys, a, m. Č. Jan z Kynsperku. Žer.
Záp. II. 12.

Četva (Cvetva, Zwetbau), y, f., ves v Cheb-
sku. Blk. Kfsk. 99.

Četvrlka, y, f., die Heidelerche. Slov.
Ssk.

Čever = červ. Vz Červ.

Čevo, a, n. = střevo. Slez. Klš.

Čevr, a, m. = červ. Vz Červ.

Čež. O č. činiti měli. NB. Tč. 266.

Čežbiva, y, m. Č. Daniel. Blk. Kfsk. 1214.

Čgáti = cpáti. Slov. Bern.

Či. Ad a). Vyzerá ho, či už ide. Lipa II.
317. — Ad c). Něvim, či zvonili už či ni;
Co chceš? Či peníze či co? Brt. D. 171.
Ci's nebyl doma, či's krmil koňa, či ci ma-
cička nědala? Alebo ci jinša dzěvucha milša
cestečku zastupovala? Sš P. 222. I hodno-
liby tomu člověku věřiti či nic; Ale toho
neví, ten-li čechel či jiný; Ale nevie, za-
platil-li jí těch peněz za sě čili nic; Oni ne-
vědí, jest-li jí dlužna čili nic; Které žalobě
odpovídati mám, tejto-li smyšlené čili onej;
Račte uvážiti, má-li to svědomie zavrženo
býti, čili má trpeno býti; Prosíme za naučenie,
jest-li stávka podlé práva čili nenie; Tehdy
holič přiběhl, nevieme s oštípem čili s holí;
Tehdy Juřík mečem kynul přes Václava,
pak neviem, zaťal-li ho čili ne; Naučenie,
na koho by ten statek na jeho-li přátely,
na mésto-li čili na pána spadnouti jměl: Má-li
Jan mimo to lékaři platiti od léčení čili
nemá. NB. Tč. 3 , 9., 13., 18., 41 , 42., 68.,
72., 97., 253. Má-li co ve dskách čili nic.
Půh. II. 225. Každý porozumí, slušně-li či
neslušně. Bart. Aby jeden každý k tomu se
ohlásil, čím se chce spravovati, kompaktaty-li
čili zákonem božím; Znáti se má k tomu,
či něčemu odpírá či všemu. Čr. Mohlo-liby
to býti či ne. Žer. Čie se řeč stane, má li
čili jich. Opatřita zemi, kteraká jest, jestli
dobrá čili zlá. BO. Považte sobě toho, čí
řeči křivé jsou, moje-li či vaše? Str. Co
jest vám lepšie, to-li, by vám panovalo 70

muží, čili by vám panoval jeden muž? Exc.
Ač ti budú jiesti maso býkové? čili krev
kozlovú budú píti ? Ž. wit. 49.13. Jednotlivci
mohou či dřív či později ohroženi býti šp.
m.: dříve nebo později. Brt. — Ad d). Či
já blázním? Brt D. 171. Ču-li je to pravda,
Marcine, čo náš taťko kúpil v Trenčíně?
Sš. P. 621. Čili jiesti budu masa býková?
Ž. Kl. Či toho nevieta? Dal. Či som kdy
komu povolil ? Alx. Či na věky vzhněváš
se na ny ? Ž. wit. 84 6. — S by. Dále, čili
by provedla kým dobrým, co by jemu na
věrném právě věříno bylo. NB. Tč. 96. —
Čili nic, vz Nic. — Čí = zájmeno přisvojo-
vací. Za přivlastňovací genitiv koho klademe
čí. Bž. 155. Já piť nebodo, dovi, čích bodo,
z které stodynke jaké maměnke vodo piť
bodo; Čí to husičky, čí to? pozobaly nám
žito. Sš. P. 286., 298. Čí jsi ( = jak ti ří-
kají? Vz Jméno)? Čich (čí) je to lóka ne-
sečená? Sš. P. 521. — Čí, zájm. přisvoj.
vztažné. Pán Bůh ví nebeský, čí já žena
budu. Sš. P. 237. Pánboh milý vie, čie dievča
bude. Sl. sp. 7. Co se vínu stane na kant-
néři, to se dotýká toho, čí to jest víno, jenž
prodává. NB. Tč. Dod. 21. Můž pohnán býti
od toho, z čího člověka to vzato jest. Zř.
mor. 1604. — A to zbožie sirotek, číž bylo,
na mně vypohonil. Půh. I. 292. — Vz Čiji.

-čí (-ičí, vz toto) tvoří na Mor. zdrob-
nělá jména hromadná: březčí = březová
masť, borčí = borová chrasť, vrbčí = vrbové
chrastí, halúzčí = drobné haluzí, semenčí =
semýško, kamenčí = drobné kamení, údolčí,
rolčí, hubočí = hlubočina. Brt. D. 150.

Čiap atd. = čáp atd. Slov. Ssk.

Čiba. — Č. Keď já ho potkám, tak on
vždy jde čibó (= čibou, bokem, na stranu,
uhne se). Ostrav. Tč. — Č. = pryč, weg!
Slov. Bern.

Čibati, vz Čibnouti.
Čibe = čiba, pryč. Slov. Bern.
Čiběti, ěl, ění, flimmern. Světlo čibí.
U Olom. Šd.

Číbky komu dávati = posmívati se (palec
mezi ukazatel a prostřední prst strkaje). Gr.

Čibnouti, bnul a bl, ut, utí, čibati = bi-
čem prásknouti, švihnouti, einen Peitschen-
hieb versetzen. — koho: koně. U Olom.,
Litovle a j. Šd., Kčr.

Čibr, vz Čabr.

Čibrati = štíbrati. Slov. Ssk.

Čibučník, a, m. = kdo obstarává čibuk.
Slov. Osobytný č. k obstarávaniu fajčiar-
skych potrieb. Phld. V. 315.

Čibuk. Cf. Mkl. Etym. 36. Můj sluha visí
na mně, jako Turek na čibuku. Šml.

Číbuz (Číbuž), e, f., ves u Smiřic. Blk.
Kfsk. 707., Sdl. Hr. II. 276.

-čice. Místní jména vyzvukující koncov-
kami -čice, -ší, -zí, -ří, -ín, -ník, před nimiž
jest souhláska, mění měkkou sykavku č, š, ř
ve tvrdou c, s, r, odmítají -ín a -ík a vsou-
vají mezi konsonant kmenový a koncový
samohlásku e, činíme-li z nich adjektiva:
Hrubčice — hrubecký, Volší — voleský.