Želeti, Káti, Radovati se, Plesati. — Pozn.
Touž vazbu mají souznačná substantiva i
adjektiva. Bude mně hněv z toho. Výb. I.
214. Velikou radosť z té práce měla. Kn.
poh. II. 20. Bude z toho mieti libosť. Št. N.
333. Pokání činil z bludů svých. Bart. 239.
Král radosten byl z toho. Let. 112. Král
byl z toho velmi teskliv. Let. 310. Vz Li-
bosť. Hrdý, Pyšný. — 3. O původu stavu
passivného. Báli se, by z té mdloby nikdo
neumřel. Výb. I. 274. Že mdloby veliké pa-
dal. Har. 1. 145. I usnu z těžkého truda.
Kat. 705. Veliká potopa stala se z Náhlého
deště. Let. 81. Z toho horka lesové se za-
palovali. Let. 208. Z kratochvíle se projížděl.
Smil. — 4 O původu děje aktivného (o po-
hnútce). Vlk loupí z přirození a člověk ze
závisti. Mudr. 109. Chudí z nouze hřeší.
Mudr. 175. Kovář to neudělal z urvalosti.
Poh. II. 55. Bratři jí věno z milosti dali.
Tov. 83. Z úmyslu zlé činiti. Arch. I. 77.
Z dobré vůle k něčemu raditi. Št. N. 302.
Z jediného slova žena muže zabijéše. Dal.
11. 28. Z úplatku mu pacholčili. Skl. II. 78.
Moudra i v tom se hlava pozná, že co musí,
z dobré vůle koná. Č. M. 282. — 5. 0 pů-
vodu poznatku ve spojení se slovesy: viděti,
poznati, vyrozuměti, souditi, znáti, dovtípiti
se a p. Z palce obra poznáme. C. M. 206.
Suď z podstaty a ne z pohledu. Č. M. 267.
Otec měl z toho lepší rozum. Kn. poh. 337.
Z toho jsem tomu porozuměl. Kom. — Vz
hořejší slovesa. — I u souznačných adjektiv.
To mi z písma známo. Alx. — X. 0 před-
mětu, z něhož poměr náhrady původ béře,
ve spojení se slovesy dávati a platiti. Z cha-
trného pokoje pět zlatých za měsíc dávali.
Žal. 54. Platy z těch kopanin dávati musejí.
Žer. Záp. II. 152. Kolik platíte z toho krámu?
Us. Z toho krámu jsem mu platil. Svěd. Vz
Dáti, Platiti. — XI. O přiměřenosti a
způsobu. Žádám i přikazuji z úřadu svého.
Tov. 3. Z úřadu svého mu zapovídám. Háj.
363. Z ciesařova rozkázanie jedu tam. Kat.
214. Sem přivezen z poručení mého. Žer.
II. 93. Kdož co podává, má to dskami ze
jména podávati. Dsky 1. 209. Z Roboty to
dělati musejí. Har. I. 76. K poslušenství
každý zavázán z dluhu. Št. N. 303. Z vůle
kněžny povolán jest k důstojenství. Háj.
Jim násilí dálo se z vyšší moci. Háj. Tento
majestát vložen jest byl ve dsky z roz-
kázání knížete. Zř. F. I. A. X. 7. Třieská
jakžto z hromu. Anth. Jir. I. 150. Kdo nám
potřeben, toho z paměti známe. Č. M. 58.
Bylo velmi veliké horko z míry. Pref. 353.
Křivdy sobě učiněné kajícím z srdce od-
pouští. BR. II. 640. b. Jaromír vyhořal z ko-
řen. Let. 142. Kolář pískal hned z čerstva,
hned z dlouha. Kn. poh. 243. Z hluboka si
vzdechl. Kom. L. 108. Oře z plýtka. Us.
Z temna mluvil. Žer. L. I. 34. Z hruba teseš.
Velmi zhusta mřeli lidé. Háj. Uzřev z da-
leka. Br. Dostati mohla z snadna. Kat. 257.
Z hněda zelený. Us. Pověděli všecko z prosta.
Alx. Toť z rychla milosť božská na něj
vzhledla. Št. — Pozn. 1. Poměr přiměře-
nosti označujeme též předložkami dle, podlé
a po; poměr náhrady předložkou za; způ-
sob jednání lze vyjádřiti výrazy přísloveč-

nými. — Pozn. 2- Předložka z se někdy zdvoj-
násobňuje. On je ze z Domažlic. Us. v jiho-
záp. Čech. Šb. — Z s jinými předložkami
se skládá: z nad hory. Vz Předložka. —
Ze = za. Ze sebe býti, státi = za sebe býti,
státi. Na Ostrav. Tč. — Brt. v Listech filol.
II. 145. —153. (vz tam více příkladů); Zk.
S. 231.—236.; Zk. Ml. II. 30.—31., Mkl. S.
530.—533., Jg. Slov. Některé příklady při-
činěny z vlastních sbírek. — Pozn. Před-
ložky s a z často se pletou, čehož příčinou
jest nevýslovnosť. Kdy to či ono psáti, nej-
lépe poznáme ze slovanských nářečí, která
užívají za z formy iz, jako bývalo i v če-
štině. Kromě toho dobře jest pamatovati si,
že s předložkou s korresponduje předložka
na, s předložkou z předložka v. Předložkou
s s genit. označuje se vzdalování od povrchu
něčeho a předložkou z vycházení z vnitra
něčeho. Že někdy Němec aus, Latiník ex a
Řek §§ kladou tam, kde my Slované s, spo-
čívá na různém názoru, který ani u nas ne-
bývá vždy týž. Dívka byla na trávě, jde
s trávy (Mkl. S. 570.: priide sb polja); pa-
kli byla ve trávě, jde z trávy; co je v nebi,
přichází z nebe, co na nebi, s nebe; dal-li
otec synka na učení, vrací se mu s učení
(idutb st učenBJa, Mkl. S. 572.), dal-li do
učení, vrací se z učení; chodíce na ryby a
na raky, vracíme se s ryb, s rakův; když
býváme na pouti, chodíme s pouti (drug-b
mi priide sb pąti. Mkl. S. 571.); žijíce na
světě, scházíme se světa; jsme-li někde na
na svatbě, vracíme se se svatby (vorotilb
sja so svadßby. Mkl. S. 571.); mám-li něco
na paměti, sejde mi to s paměti (sidje malo
s pameti. Mkl. S. 571.): co máme na očích,
sejde s očí; sedí-li pták na stromě, může se
stromu sletěti aneb vzletěti (vzhůru). Podlé
toho dobře rozeznáváme smysl vět: kape
se džbánu a kape ze džbánu, poprvé totiž
s povrchu, podruhé ze vnitřku, obakrát
ovšem shora dolů. Konečně, máme-li na po-
čátku, proč bychom neměli s počátku a má-
me-li na novo i v nově, proč bychom ne-
měli i s nova i z nova. Th. Vodička v Km.
1878. 79. — Ten z toho není, šp. m.: s to;
On z něho není, šp. m.: s něj. — Tč. praví,
že ve Slez. znamená s jenom něm. mit, lat.
cum, jinak že užívají z.

1. Za- předpona. Slova s předložkou za-

složená označují to, co jest za tím, co se

druhým členem označuje aneb na místě jeho

klade; označují i čas. Mkl. B. 416. U pod-

statných jmen se obyčejně dloužívá: zápal,

závisť, záplata, zájem, zábřeh, žábřeží, zá-

hoří, zálesí, zámoří, zábava, zábradlí, záslona,

zápětí, zámostí, záříčí, zástolí, zákampí, ale:

zahrada, zabřežek, Jg. Slov.; adj.: zahra-

ničný, zámořský, zaočný, záhubný, zákonný,

záhodný. Na Ostravsku a Frýdecku mění

se zá- obyčejně v zo-: zorobek, ale zarobiti;

zovitka — zavíti, ale říká se: zaklad, za-

stava atd. Tč. Předložkou za- u adjektiv

vyjadřuje se obyč. menší stupeň vlastnosti:

zabělalý, zasladlé ovoce, začernalý, zakyslý,

zahnědlý, zahořklý, zamodralý, zahustlý, za-
tvrdlý, zasinalý, zahlouplý, zánovný a p.

Cf. Mkl. B. 365., Bž. 237. Vz Na-, Po-, Při-,
T. — Za u sloves vyznamenává a) směr