děje za nějaký předmět (za něco), často
i pouze někam, pryč, do něčeho; velikou
míru děje; zhoštění se, zmaření, zničení čeho;
b) vniknutí děje ve skutečnost pravidelně
s vedlejším ponětím menší míry děje, někdy
i začátku děje. ad a) 1. Se slovesy pohybo-
vání se z místa na místo a pohybování ně-
čím, stavění, sedání, lehání, házení atd.:
zajíti, zaletěti, zastoupiti zač, zahnati, za-
sednouti. — 2. Se slovesy krytí, halení, bar-
vení, mazání vyznačuje, že se něco nevidi-
telným stává aneb buď zcela bud částečně
pokrývá: zahaliti, zakryti, zamalovati, zača-
diti, zasypati atd. — 3. Znamenají vyplnění
n. zakrytí nějakého otvoru: zandati, zatlouci,
zalepiti, zamknouti, zavříti, zacpati, zadělati,
zapečetiti, zaklestiti atd. — 4. Také ohra-
zení neb opevnění místa nějakého, bránění
čeho, překážení: zahájiti, zakoliti, zapažiti,
zahraditi, zabrániti, zameziti, zaskočiti atd.
— 5. K vyjádření opatření něčeho něčím:
založiti, zásobiti, zašatiti, zavěniti a p. —
6. Za vytýká pouhý směr někam, za něco,
s očí, do něčeho se slovesy pohybování, há-
zení, násilného pronikání, bodení, sekání,
píchání, matení, pletení, křivení, mísení, za-
pisování, zaznamenávání: zaběhnouti, za-
vézti, zajeti, zatáhnouti, zatlouci, zatlačiti,
zavrtati, zadělati, zapsati, zadati (prosbu),
zakročiti. — 7. K vyjádření veliké nebo pří-
lišné míry děje, dopuštění se chyby, poško-
zení: začísti se, zabrati se, zadlužiti se, za-
hleděti se, zazobati se, zakrojiti, zaříznouti,
zalézti, zastuditi a p. — 8. K vyjádření,
odstranění něčeho, zproštění se čeho, zme-
škání, ztráty, zcházení i zničení: zalkati, za-
drbati, zamodliti, zažehnati, zašantročiti, za-
prodati, zapůjčiti, zanedbati, zameškati, za-
spati, zakrsati, zasmrádnouti, zastarati. —
9. Co složená přechod od předcházejících
k následujícím, v nichž za pouze časový
význam má, tvořící důležita jsou. a) Mnohá
proniknutí mokem, horkem, vštěpování ne-
duhu, nemoci, nákazy, ohně atd. vyzname-
návající: zavlažiti, zamoknouti, zapařiti, za-
hřáti, zahniti, zastonati, zahnojiti se. — b)
Ve kterých předložka za začátek neb menší
míru děje vytýká: zakrojiti (začíti krájeti),
zalomiti, zařezati, zaprati, zakoupiti, začíti
a p. — c) Na rozpoložení duševní, snahu,
chtíč, libosť atd. ukazující: zabažiti, zamr-
zeti, zanevříti, zaželeti, zazliti a p. — ad b.
Se slovesy vyznačujícími 1. svit, lesk, jas-
nosť, cit, zjevy meteorologické atd.: zablesk-
nouti, zasvitnouti, začpěti, zavoněti, zava-
nouti atd. — 2. Hlahol, zvuk, breptání, klení,
lání: zazvoniti, zaduněti atd. -- 3. Výkony
smyslů: začichnouti, zaslechnouti, zahleděti
atd. — 4. Výkony dechem: zafouknouti, za-
vzdechnouti. — 5. Výraz tváři, rozpoložení
duševní atd.: zašlebili se, zaplakati, zaslzeti,
zavzdorovati. — 6. Pohybování se aneb ně-
čím: zakmitnouti se, zatancovati, zahýbati,
zatřásti. — 7. Trhnutí, tření, dření, kousání
atd.: zadrápnouti, zadrhnouti, zakousnouti.
Tn. 136.—147., 189. —190., 193. Vz tam více
sloves a příklady. Cf. také uvedená časo-
slova ve slovníku, Pk. v Olomouckém pro-
grammu z r. 1875. str. 19.—21., Mkl. S. 208.,
Zk. S. 82.—83.- Slovesa přechodná vůbec

a nepřechodná pohybování s předložkou
za složená řídí akkusativ. Zahnal nepřá-
telská vojska. V. Zahubiti město. Jel. Za-
chovati všecky věci. V. Cesty zasekati. Br.
Zaskočil je. Háj. — Zk. Chybně tedy: za-
vražditi, zastaviti, zasaditi atd. s genitivem.
Brt. — Slovesa s za složená řídí také dativ
cíle, ač velmi zřídka. Založil mě tento sobě
hlavě (= za hlavu). Pass. Tělo pohanské
hlavě založil. Pass. Vz Zk. Skl. str. 96.

2. Za předložka pojí se s akkusati-
vem, genitivem a instrumentalem. —
I. S akkusativem označuje předložka za:
1. směr děje slovesného na druhou stranu
předmětu, který položen jest mezi výcho-
dištěm děje a jeho cílem, na otázku kam ?
Za moře země daň dáváše. Alx. Slunce za
horu zašlo. Pass. 363. Zašel měsíček za ko-
peček. Sš. P. 256. Jedu orat za vodičku. Ib.
244. Jeden se za list skryje a druhý nemůž
ani za dub zastoupiti. Č. M. 157. Kalamář
za pás a za ucho péro. Kom. 35. Já za
kamna vskočil. Svěd. Za předlúhé stoly
sedli. Rkk. 40. Svoju dievku položila miesto
tej zakopanej za plachtu (ins Wochenbett).
Dbš. Sl. pov. V. 35. Pôjdeš ty 4 míle za
pec (říkají tornu, kdo se chystá na cestu a
o němž se ví, že nepůjde nikam). Zátur.
Prídi, Janik premilený, prídi k nám, já ti
za klobúčik pierko dám. Sl. spv. I. 3. Viz
za se, před sebú uzříš. Anth. I. 154. A když
jsme za se (zpět) jeli; A že jest klíčů od
nich za se nebrala a že jich podnes nemá;
Také nevědí, bral-li jest za se ten statek
čili nebral; Jel po svých potřebách do Opavy
a když za se jel, na cestě od zlých lidí zabit.
NB. Tč. 81.,120., 180., 206., 204., 221. —
Pozn. Z tohoto poměru vyvinul se poměr
cíle děje slovesného v rčeních za muž jíti,
vdáti se, dáti, snoubiti. Kateřina nerodí za
muž jíti. Kat. 140. Já půjdu za něho. Kn.
poh. 626. Dcera její za pana Puchmíře vdána
jest. Žer. Záp. II. 122. Za něho tě snúbím.
Výb. I. 290. Za muže se vdala. Jel. Za
pěknou panenku se ožení. Mkl. S. 410. Půjdu
za vás, ich werde sie heirathen. Vzali se za
sebe. Us. Brt. Dal ji za muž. Půh. II. 567.
Vdala se za Lipolta. V. Bolo jedno dievča
o deviatom lete, chcelo ono vedieť o širo-
kom svete: Nože, mamko, nože už, či ma
skoro dáš za muž? Jaj, dievčička moja, ne-
vydaj sa ešte, všetko ľudia vravia, že si
mladá eště, že takové panny mrú, čo sa
mladé za muž drú. Sl. spv. V. 185. Má milá,
přemilá, nevydaj sa! Ja sa vydať možem,
za tebä nepôjdem. Sl. spv. II. 58. — 2.
Styk děje slovesného s předmětem, kterýž
jistou svou částí dějem slovesným dotčen
jest, ve spojení se slovesy: jati, vzíti, chy-
titi, chopiti, lapiti, vésti, táhnouti, zdvih-
nouti, škubati, držeti, přivázati, oběsiti, vi-
seti, kousati a p. Král ciesaře za obojek je.
Dal. 83. 47. Mládence za ruku ujav do ko-
stela vedl. Pass. 172. Pak na sebe láli za
uši se chytajíc. Kom. Lab. 64. Vola za rohy,
člověka za jazyk lapají. Č. M. 76. Za pro-
vazy tiehli. Kat. 2783. Dvě lodičky jsou
k lodi přivázány za provazy. Pref. 46. Ko-
cour ukousl ševce za palec. Kn. poh. II.
246. Za nohy pověšen jest. V. Vlka za hlavu,