Předchozí (11)  Strana:12  Další (13) |
|
|||
12
|
|||
|
|||
a v jejich okolí. Z-ci nosí modré vesty se
dvěma řadami bílých knoflíku, kazajky sou- kenné a v zimě burnusy: kožichů nenosí. Vck. Cf. Zabečvané. Zabečeti, el, ení; zabeknouti, knul a kl,
utí, anfangen zu blöcken, zu weinen, zu greinen. — abs. Tele zabečelo, zabeklo. Us. Šd. Zabečela kravička, žeby ráda na pole, zaplakalo děvčátko, čekaja pachole. Sš. P. 483. — kde. Zabeč, beranku, v tom novem zamku, bebe, bebe, bebe Jezulatko. Sš. P. 737. — na koho. Zabekl na mne (osopil se). Mor. Šd. Zabečvané = Zabečáci. Vz Zabečák. Kld.
Zabedákati, zu wehklagen anfangen. Vz
Bedákati. Bern. Zabednělosť, i, f., die Geistesbeschränkt-
heit, der Schwachsinn. Us. Sd. Zabednělý, beschränkt, schwachsinnig,
bornirt, talentlos, dumm. Us. Sd. Vz Za- bedněný. Zabednění, n., die Verschlagung, Ver-
schallung, Vermachung, Verpackung, der Verschlag. Bern., Dch., Šp. Náklad na z., die Verpackungsspesen. Šp. Zabedněnosť, i, f. = zabednělosť. Us. Sd.
Zabedněný; -ěn, a, o, verschlagen, ver-
schallt, vermacht, vernagelt. Z. bedna, sud. Mam nos jako z. (zacpaný). Us. Šd. Z. okno (neotvěrací). Brt. exc. — Z. = zabednělý. Sd. Z. kotrba, vernagelter Schädel. Ten má z-ný mozek. Tys dnes jako z-ný, nic nedo- vedeš. Us. Dch. Z. hlava. Us. Zabedniti, il, ěn, ění; zabedňovati =
dnem zavříti; vůbec zadělati, zabiti, prkny opatřiti, vermachen, zuschlagen, verschla- gen, verschallen, verpacken, ausschalen, ver- blenden (v horn.), verschliessen. — co: sudy, Us., dvéře, D., světnici, rakev. Sych. Rychle věderko zabednil a jel kratší cestou domů. Kld. II. 170. — co kam. Mne do sudu zabedňovať dal. Ps. slez. Šd. Z. něco do bedny. Šp. Máme od piva bečky, zabedňu- jeme ho do té jedné a nechme ho v lese. Kld. II. 153. — co čím: kolo poděnky. Vys. Truhlu víkem, deskami. Us. Tč. — co kde. V jeskyních se z-li. Kram. Zabednovati, vz Zabedniti.
Zabědov, a, m, něm. Zabiedow, ves
u N. Bydžova. Zabědování, n., der Wehruf.
Zabědovati, ein wenig wehklagen. - abs.
Oříšky jsou ty tam! zabědovala Anuška. Němc. 1. 68. — si komu. Us.— nad čím, in Klagen ausbrechen. Tč. Zábědovice, dle Budějovice. Bořek ze
Z-vic. Vz Blk. Kfsk. 134. Zabedřiti, il, en, ení, verschlagen. Us.
Puch. Záběh, u, m. = zaběhnutí, das Vorlaufen,
Vor-, Hineindringen; nájezd, nápad, vpád, die Streiferei. L., Č. — Z. = nálevkovitá chodba v pasti nebo v síti, do které může zvíře jíti, nikoli však zpět vyjíti, die Ein- kehle. Šp. — Z. = starání se, zabíhání oč, das Bemühen, die Betriebsamkeit. L., Hanka. Záběha, y, f. = vkladek, der Exkurs, die
Einschaltung, eingeschaltete Erklärung, Ab- handlung, die strenge genommen in irgend eine Doktrin nicht gehört, na př. pojednání |
o výměru (definici) v nauce o slohu. Nz.
Vz Vklad. Zaběhač, e, m., der Laufer (im Holzwe-
sen). Nz. Zaběhati, vz Zaběhnouti. Bern.
Zaběhlá, é, f., také Mozolov, a, m. , Za-
biehla, ves u Rožmitála PL. Zaběhlčice = Zábělčice.
Zaběhlec, hlce, m. = který zaběhl, der
Flüchtling, der Verlaufene. Jg. Záběhlice, dle Budějovice, ves a) v Kar-
línsku u Vršovic, b) u Zbraslavi, vz S. N., c) u Sedlce, d) u Něm. Brodu, e) u Ver- eřic; něm. Zabiehlitz. PL. Cf. Tk. 1. 38., 46., 47., 78., 87., 249., 361., II. 553., III. 663., IV. 745., V. 137., 166 , Blk. Kfs. 694., 177., 907., Sdl. I. 5., 126., 128., Arch. I. 506., III. 544. Zaběhlík, a, m. = kdo zaběhl, der Ver-
laufene. Us. Tč. — Z. = přebíhač, ein Mensch, der die Meister oft wechselt. Šp. Zaběhlosť, i, f. = jakosť zaběhlého, das
Verlaufen. Jg. Zaběhlý — kdo zaběhl, der Verlaufene.
Cf. Zaběhnouti, Zaběhlík. Z. chlapec, Us., odstávče, Sych., ovce. D. — kam. Hlava na bludné cesty z-lá. Šml. I. 49. Zaběhnouti, hnul a hl, utí; zabíhati,
zabíhávati = během daleko vniknouti, ein-, vordringen, tief hineinlaufen; někam s očí ujíti, hinweglaufen, sich verlaufen; zatéci, hineinfliessen, hineinlaufen; naběhnouti, an- laufen. Jg. — abs. Zaběhni tam. Dítě ně- kam zaběhlo. Zrcadlo zaběhlo (naběhlo, po- něvadž se na ně dýchalo). Us. Psi zaběhli. Zvěř zaběhla. Šp. Dejte pozor, abyste ne- zaběhl (na billiáru). Dch. Nepořadkové a bludové zaběhli. Sš. I. 110.— kam. V kraj- nosť zabíhati. MP. 4. Tataři daleko v Polsku zaběhli. L. Z. za zeď, Us., do světa. Sych. Psi zaběhli do lesa. Zaběhla mu voda do střevíců. Bern. Z. do vystředností. Us. Ně- komu do tenat z. Dch. Krávy z-hly do zelí; On mluvě do polštiny zabíhá. Us. Tč. Z. na lučinu. Šml. Myšlénky jeho tam zabíhají. Šml. I. 43. Tataři také do Rakous zabíhali. Voje Otakarovy zabíhaly až k řece Hronu. Ddk. V. 236., VI. 60. Zabehúval on k jednej i druhej, ale sa lebo on dievčatom nepozdal lebo oni jemu; Mati, zabehni že ty do tej komory, veď vieš po čo. Dbš. Sl. pov. I. 250., VIII. 3. Celé mestečko zná o tom, že často k vám zabehuje (chodívá). Na Slov. Zátur. Priat. IV. 108. Hádky zabíhaly ne- ustále do oborů cizích. Pal. Děj. III. 90. V jiné a v jiné domněnky zabíhali. Sš. Mt. 204. Z. v lesy. Er. P. 10. Strelu doňho vy- pustí, však ne do úst, kam chcel, než len do rukáva zabehla. Hol. 301. Zabíhati do podrobností. Stč. Zmp. 697., 777. — (co) komu. Z. někomu cestu. Ros. Nekuckej hned při stole, když ti co zaběhne (do krku). Na Ostrav. Tč. Bojíme se, aby nám to po- tom nezaběhlo (neprovdaná děvucha aby se nedopustila). Slez. Šd. — kde. Nechci v tom sporu dále z. Č. Nezabíhá-li v tom nějaká šalba a lesť. Sš. L. 15. Některé zvláštnosti však tu zabíhají. Sš. Sk. 253. Psi v lese zaběhli. Škd. exc. Při některých snahách našich vady veliké zabíhají. Sš. L. 168. — |
||
|
|||
Předchozí (11)  Strana:12  Další (13) |