a v jejich okolí. Z-ci nosí modré vesty se
dvěma řadami bílých knoflíku, kazajky sou-
kenné a v zimě burnusy: kožichů nenosí.
Vck. Cf. Zabečvané.

Zabečeti, el, ení; zabeknouti, knul a kl,
utí, anfangen zu blöcken, zu weinen, zu
greinen. — abs. Tele zabečelo, zabeklo.
Us. Šd. Zabečela kravička, žeby ráda na
pole, zaplakalo děvčátko, čekaja pachole.
Sš. P. 483. — kde. Zabeč, beranku, v tom
novem zamku, bebe, bebe, bebe Jezulatko.
Sš. P. 737. — na koho. Zabekl na mne
(osopil se). Mor. Šd.

Zabečvané = Zabečáci. Vz Zabečák. Kld.

Zabedákati, zu wehklagen anfangen. Vz
Bedákati. Bern.

Zabednělosť, i, f., die Geistesbeschränkt-
heit, der Schwachsinn. Us. Sd.

Zabednělý, beschränkt, schwachsinnig,
bornirt, talentlos, dumm. Us. Sd. Vz Za-
bedněný.

Zabednění, n., die Verschlagung, Ver-
schallung, Vermachung, Verpackung, der
Verschlag. Bern., Dch., Šp. Náklad na z.,
die Verpackungsspesen. Šp.

Zabedněnosť, i, f. = zabednělosť. Us. Sd.

Zabedněný; -ěn, a, o, verschlagen, ver-
schallt, vermacht, vernagelt. Z. bedna, sud.
Mam nos jako z. (zacpaný). Us. Šd. Z. okno
(neotvěrací). Brt. exc. — Z. = zabednělý.
Sd. Z. kotrba, vernagelter Schädel. Ten má
z-ný mozek. Tys dnes jako z-ný, nic nedo-
vedeš. Us. Dch. Z. hlava. Us.

Zabedniti, il, ěn, ění; zabedňovati =
dnem zavříti; vůbec zadělati, zabiti, prkny
opatřiti, vermachen, zuschlagen, verschla-
gen, verschallen, verpacken, ausschalen, ver-
blenden (v horn.), verschliessen. — co: sudy,
Us., dvéře, D., světnici, rakev. Sych. Rychle
věderko zabednil a jel kratší cestou domů.
Kld. II. 170. — co kam. Mne do sudu
zabedňovať dal. Ps. slez. Šd. Z. něco do
bedny. Šp. Máme od piva bečky, zabedňu-
jeme ho do té jedné a nechme ho v lese.
Kld. II. 153. — co čím: kolo poděnky.
Vys. Truhlu víkem, deskami. Us. Tč. — co
kde. V jeskyních se z-li. Kram.

Zabednovati, vz Zabedniti.

Zabědov, a, m, něm. Zabiedow, ves
u N. Bydžova.

Zabědování, n., der Wehruf.

Zabědovati, ein wenig wehklagen. - abs.
Oříšky jsou ty tam! zabědovala Anuška.
Němc. 1. 68. — si komu. Us.— nad čím,
in Klagen ausbrechen. Tč.

Zábědovice, dle Budějovice. Bořek ze
Z-vic. Vz Blk. Kfsk. 134.

Zabedřiti, il, en, ení, verschlagen. Us.
Puch.

Záběh, u, m. = zaběhnutí, das Vorlaufen,
Vor-, Hineindringen; nájezd, nápad, vpád,
die Streiferei. L., Č. — Z. = nálevkovitá
chodba v pasti nebo v síti, do které může
zvíře jíti, nikoli však zpět vyjíti, die Ein-
kehle. Šp. — Z. = starání se, zabíhání oč,
das Bemühen, die Betriebsamkeit. L., Hanka.

Záběha, y, f. = vkladek, der Exkurs, die
Einschaltung, eingeschaltete Erklärung, Ab-
handlung, die strenge genommen in irgend
eine Doktrin nicht gehört, na př. pojednání

o výměru (definici) v nauce o slohu. Nz.
Vz Vklad.

Zaběhač, e, m., der Laufer (im Holzwe-
sen). Nz.

Zaběhati, vz Zaběhnouti. Bern.

Zaběhlá, é, f., také Mozolov, a, m. , Za-
biehla, ves u Rožmitála PL.

Zaběhlčice = Zábělčice.

Zaběhlec, hlce, m. = který zaběhl, der
Flüchtling, der Verlaufene. Jg.

Záběhlice, dle Budějovice, ves a) v Kar-
línsku u Vršovic, b) u Zbraslavi, vz S. N.,
c) u Sedlce, d) u Něm. Brodu, e) u Ver-
eřic; něm. Zabiehlitz. PL. Cf. Tk. 1. 38.,
46., 47., 78., 87., 249., 361., II. 553., III.
663., IV. 745., V. 137., 166 , Blk. Kfs. 694.,
177., 907., Sdl. I. 5., 126., 128., Arch. I. 506.,
III. 544.

Zaběhlík, a, m. = kdo zaběhl, der Ver-
laufene. Us. Tč. — Z. = přebíhač, ein Mensch,
der die Meister oft wechselt. Šp.

Zaběhlosť, i, f. = jakosť zaběhlého, das
Verlaufen. Jg.

Zaběhlý — kdo zaběhl, der Verlaufene.
Cf. Zaběhnouti, Zaběhlík. Z. chlapec, Us.,
odstávče, Sych., ovce. D. — kam. Hlava
na bludné cesty z-lá. Šml. I. 49.

Zaběhnouti, hnul a hl, utí; zabíhati,
zabíhávati = během daleko vniknouti, ein-,
vordringen, tief hineinlaufen; někam s očí
ujíti, hinweglaufen, sich verlaufen; zatéci,
hineinfliessen, hineinlaufen; naběhnouti, an-
laufen. Jg. — abs. Zaběhni tam. Dítě ně-
kam zaběhlo. Zrcadlo zaběhlo (naběhlo, po-
něvadž se na ně dýchalo). Us. Psi zaběhli.
Zvěř zaběhla. Šp. Dejte pozor, abyste ne-
zaběhl (na billiáru). Dch. Nepořadkové a
bludové zaběhli. Sš. I. 110.— kam. V kraj-
nosť zabíhati. MP. 4. Tataři daleko v Polsku
zaběhli. L. Z. za zeď, Us., do světa. Sych.
Psi zaběhli do lesa. Zaběhla mu voda do
střevíců. Bern. Z. do vystředností. Us. Ně-
komu do tenat z. Dch. Krávy z-hly do zelí;
On mluvě do polštiny zabíhá. Us. Tč. Z. na
lučinu. Šml. Myšlénky jeho tam zabíhají.
Šml. I. 43. Tataři také do Rakous zabíhali.
Voje Otakarovy zabíhaly až k řece Hronu.
Ddk. V. 236., VI. 60. Zabehúval on k jednej
i druhej, ale sa lebo on dievčatom nepozdal
lebo oni jemu; Mati, zabehni že ty do tej
komory, veď vieš po čo. Dbš. Sl. pov. I.
250., VIII. 3. Celé mestečko zná o tom, že
často k vám zabehuje (chodívá). Na Slov.
Zátur. Priat. IV. 108. Hádky zabíhaly ne-
ustále do oborů cizích. Pal. Děj. III. 90.
V jiné a v jiné domněnky zabíhali. Sš. Mt.
204. Z. v lesy. Er. P. 10. Strelu doňho vy-
pustí, však ne do úst, kam chcel, než len
do rukáva zabehla. Hol. 301. Zabíhati do
podrobností. Stč. Zmp. 697., 777. — (co)
komu. Z. někomu cestu. Ros. Nekuckej
hned při stole, když ti co zaběhne (do krku).
Na Ostrav. Tč. Bojíme se, aby nám to po-
tom nezaběhlo (neprovdaná děvucha aby se
nedopustila). Slez. Šd. — kde. Nechci v tom
sporu dále z. Č. Nezabíhá-li v tom nějaká
šalba a lesť. Sš. L. 15. Některé zvláštnosti
však tu zabíhají. Sš. Sk. 253. Psi v lese
zaběhli. Škd. exc. Při některých snahách
našich vady veliké zabíhají. Sš. L. 168. —