jedním lučením hromu, Kat. 2894., 2945.,
až do smrti, Sych., zúmyslně, do zahynutí
(až do konce, V.). Ben. Zabíjeli je na
všecky strany. Flav. — komu kam. Ko-
ňovi za živé z. (zabodnouti). Us. Někomu
za živé z. (dotírati naň). Šm. — od čeho. Od
hromu zabitu býti. V. — koho proč: pro
zlato. Rkk. 45. Zabil by se za pečínkou
(život by za ni dal, rád ji jí). Us. Sd., Brt.
Nechoď, Janku, přes Polanku, zabijú tě pro
galanku. Čes. mor. ps. 99. Z. někoho ze
závisti, Ht., k oběti. V. Proč tě, synečku,
proč tě zabili? žes nechtěl nechať panské
zvěřiny. Sš. P. 523. Z. koho závistí. Pref.
384. Zabil Pitrúcha pro jeho ženu; Zabili
kněze pro peníze. Tč. 24., 35. — co komu.
Co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka?
Sš. P. 704. Z-li mu velké množství lidu.
Ddk. II. 85. Tu mi kuoň jeho konice za-
bila. Půh. II. 597. Pi (pij) po zadku, keď
si (jsi) si pohár zabil (rozbil); Nehnevaj
vlka, zabije ti žriebä. Cf. Běsnému psu se
vyhni. Pořek. Zátur. — koho oč. Dal ho
z. o ženu (pro ženu). Jg. Vz O. — koho
s kým. V tom se nebe zamračilo, hromo-
bití jest nastalo; zabilo pana s pacholatkem
a chůvěnku s tím diťatkem. Sš. P. 179.
Zabil ho se svým zetěm. Us. — kdy. Z-li
ho při muzice. Us. Byltě již r. 1085. úkladné
zabit. Ddk. II. 301. Voldřicha ve svádě za-
bil. Dač. L 37. Zabím vepře v nové léto.
Dh. 115. Že jí muže zabil v ty časy. Půh.
II. 189. A sám také tu v tom pobití zabil
dva člověky. Tč. 45. V jitřním času zabil
všecky hřiešníky. Hus III. 187. — se. Za-
biju se a pojedu do Uher (žertem se říkává).
U Jižné. Vrů. Zabij se a utec (říkají divo-
kému, když přes něco upadne). U Kr. Hradce.
Kšť. Ten sě sám zabije, ktož přikázanie
lékařových zachovati nechce. Hus II. 215.
Keď sa nádoba tak zabije, že ju nemožno
odrotovať, tu si nelení Slovák prehnane to
vylíčiť: Ten hrniec je na krúpy zabitý,
roztrepaný. Zátur.

Zabiti, kalt machen. — se, in der Kälte
stehen, frieren. Co se tarn zabíš, vždyť se
oźabíš anebo si zaźabíš nohy. Na Ostrav.
Tč. Cf. Zábsti.

Zabití, n., die Tödtung, Ermordung,
Schlachtung, der Todtschlag, das Erlegen,
Erschlagen. Z. člověka (vz Žer. Zps. I. 232.,
249.); zvířete k oběti. V. Z. bezúmyslné (ho-
micidium causale), proviněné (h. culposum),
úskočné (h. dolosum), z donucení (h. neces-
sarium),úmyslné (h. voluntarium, vražda). Rk.
Není ani k z. ani k odstavu = k ničemu se
nehodí (původně o teleti řečeno). U N. Bydž.
Kšť. Co zabití a vražda (v strčes. právě)?
jak se trestalo? jak ti, kteří neopatrností
n. nedbalostí jiným na zdraví uškodili ? Vz
Rb. str. 243.-245., 274. a Vražda. Skopec,
dobytek, vůl na zabití (na porážku). Šp.
Někteří rodičové pro malou věc dítky své
na z. bijú. Mor. Tč. S cepy vyběhl a jimi
byl na zabití. 1675. Stojí Had ním jako na
z. (jakoby ho chtěl zabiti). Us. u Kr. Hrad.
Kšť. Z. člověka móž býti zle i dobře. Hus
II. 439.

Zabitný = na zabití, Schlacht-. Z. oběť,
das Schlachtopfer. D., MP. Aby brali od

každých 12 štvrtsedení jedno z. tela. Let.
sl. 1. 199.

Zabitý; -it, a, o = ubitý, vražený, hin-
eingeschlagen; usmrcený, getödtet, todtge-
schlagen, umgebracht, geschlachtet. Spáti
jako z. Us. Ta moje frajerka chodí jako
z-tá. Sl. ps. Šf. I. 106. Košutova chasa na-
jedla se masa, masa masitého z koňa zabi-
tého. Brt. P. 25. Leží Janko zabitý, rozma-
rýnem zakrytý ; Ach, má milá, kde jsi ?
zdali tě zvěř neroznesla, lebo zabitá jsi?
Sš. P. 121., 148. Potom tu ženu pustil a
pojal sobě tuto, jakož (která) zabitá jest.
NB. Tč. 76. Za z-tého i raněný se má. Vz
Kol. Jir. N. XXXV. A z-tých hádáme na
sto. Arch. III. 386. — jak. Srdce odpol
z-té Sldk. 32. A jak mně má ožiti, když je
na smrť zabitý? Sš. P., Sl, ps. Šf. I. 110,
Č. Nár. P. I. 90. — čím. Kde svet daskami
zabitý (verschlagen), aby sa zem doňho ne-
sypala? Pořek. Mt. S. I. 100. — od čeho:
od mlata. Alx. 1124. — kde. Je ako kôl
z-tý v zemi (eingeschlagen, eingerammt).
Btt. Sp. 84.

Zabize, samota u Lomnice v již. Čech.
PL.

Zabížný = rychlý, hbitý, flink. Mor. Škd.

Zablácení, n., die Beschmierung mit Koth.

Zablácený; -en, a, o, mit Koth beschmiert.
Us., Šd., Bkř. Z. vůz; Jsi všecek z ný. Us.
Měl plášť celý z-ný. Us. Šd. — jak: po
kolena.

Záblacký, ého, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zablačati = zablečeti. Na Slov. Bern.

Zablačeti = zablečeti. Dbá. Sl. pov. VII.
18.. Ib. Obyć. 94.

Zablafkati, zablafknouti = zaštěkati,
aufbellen, einen Beller machen. Pes z-kal.
Mor. Šd.

Záblan, u, m., echirococcus, hlísta bubli -
natá. Krok. II. 518.

Zablániti, il, ěn, ění = zaplaniti, zase-
kati, verhauen. — co: les. Ros.

Zablaptati se kde, sich verplauschen.
Jak ženské se někde zablaptajú, pak ne-
prestanou. Mor. Tč.

Zablátění, n. = zablácení. Na Slov.

Zablátěný = zablácený. Na Slov. Zmo-
knutí a z-ní po kolena. Lipa III. 272. Repa
by mu narástla na nohách (z-ných). Pořek.
Zátur.

Záblatí, n., die Gegend hinter den Süm-
pfen. Dch. — Z., n., něm. Sablat, městys
v Prachaticku. Vz S. N., Sdl. III. 133., 134.,
Arch. III. 36. — Z. hořejší, Ober-Sablat,
ves u Prachatic. — Z., něm. Zablat, ves
u Lomnice v již. Čech. — Z., Gross-Zablat,
ves u Vodňan. PL. Vz Blk. Kfsk. 657., 351.,
732.

Záblatíčko, a, n., Klein-Zablat, ves u
Vodňan. PL.

Zablátiti, il, cen, ení; zablacovati, mit
Koth vermachen o. besudeln. — koho, se.
D. — čím. Cestou se zablátil, blátem. Us.

Záblatnice, vz Záblatník.

Záblatník, u, m., záblatnice, e, f. =
u vozu zákolník s plechovou stříškou, der
Kothdeckel, Lehmnagel, die Kothschaufel.
Us. u Chrud., v Kunvald., u Příbr., na Mor.
Kd., Msk., Šbk., Jsk. Vz Tradlenka.