Záblatský, ého, m. Z. z Liebentala, z Tu-

lešic. Vz S. N. — Z. = ze Záblatí. Z. pa-
nenky. Čes. mor. ps. 258. Ta z-ská náves
pěkně zelená. Ib. 74.

Zablaty, ves u Osovy Bytýšky na Mor.
PL.

Zablázniti, il, ěn, ění, anfangen zu narren,
närrisch zu thun. Hleď na čas a místo, kedi
sa máš z. Na Slov. Tč. — abs. Z. i mou-
drým se trefí. Prov. — kdy. Časem z. neškodí.
Ros., Č. — co komu. Ros.

Zabíhaný = ublbaný. Mor. Šd.

Zabíhati se, vz Ublbati.

Zablečeti, el, ení, einmal blöcken. Koza
zablečí. Us.

Zabledlý, blässlich, blass angehaucht. D.,
Dch.

Zablechovati, mit Flöhen versehen. —
koho kde. Ti psi nás v celém domě za-
blechujou. Mor. Šd. Vz Zablešiti.

Zablekati, aufmeckern, aufblöcken. Jehně
po rnatce z-lo. Us. Tč.

Zablekotati, vz Blekotati.

Zableptati, anfangen zu plappern.

Zableptnutý = zakloktaný, zaklechtaný,
zavařený, eingekocht, eingequirlt. — čím:
polívka vejcem z-ná. U N. Kdyně. Rgl.

Záblesk, u, m. = zablesknutí, der Blit-
zer, Schimmer, Glanz, Abglanz. Z. světla,
Krok, štěstí. Poslední z-ky hasnoucího dne.
Dch. Z. veselí. Čch. Mch. 48. Prvním z-kem
jitřní zoře počaly laudes. Ddk. IV. 326.
Jasný z. naděje. Mus. 1880. 367. Z. oka.
Čch. Bs. 77. Z. světské tužby místo hvězd-
ných třpytů uviděl. Čch. Mch 33:

Zablesknouti, zablýsknouti, sknul a skl,
utí; zablyštěti, ěl, ění; zablýskati, zablesko-
vati, zablyskovati =počíti blýskati, zu schim-
mern, zu blitzen anfangen; bleskem zaraziti,
auf einen den Schimmer werfen, ihn an-
blitzen; se, zu blitzen, zu schimmern an-
fangen. Jg. — abs. Zablesklo, hřmíti bude.
Iba vtedy dač videl pred sebou, ked hromy
zablyskly. Dbš. Sl. pov. V. 14. Ti, čo za-
blysnú ako úkazy a hneď jich osud z ko-
laj' vyrazí, to sú iba svetlonoši; Keď svi-
talo na doline, keď zablysly zore, začala si
kukulienka kuknkať po hore. Čjk. 39., 46.
—kde. Zableskla zbraň v jeho ruce. Jg.
Zableskla se mu v hrsti bambitka. Sa. Za-
blýsklo se na horách. Us. Tč. Cosi se mně
na zemi, tam v prachu zablýsklo. Us. Tč.
Nad ním zableskl se meč. Čch. Mch. 64.
Až sa raz Neďaleko pred ním jedno sve-
tielko zablysne. Cože? dám mu pekné slovo
a tvrdý toliar, ten sa mu tiež pekne v očiach
zablyští. Dbš. Sl. pov. I. 448., VIII. 39.
Oříšek rozloupla a něco se v něm zablýsklo.
Němc. I. 69. Tma stala se jako v rohu, len
kedy tedy zablysklo na sklepení nebeskom.
Lipa 330. Až se mu v oku zablesklo. Kyt.
1876. 15. Mrákava zablyskla, skřížily sa
strely, ach, Bože mój! nad milými vody se
zavrely. Sl. ps., Hdk. 461. Snilo sa mi, snilo,
že sa v poli blýska a to sa mej milej za-
blyšťaly očka. Sl. spv. I. 32. — se. Za-
blysne sa, blesk ožidri zaraz vidiek tmavý.
Ppk. I. 222. Zableskla se dýka. Čch. Bs. 96.
Prizrime Ha tje kúti, kďe ešte umeňja a veda
sa nězablysly. Phld. I. 1. 5. Zablesklo se.

Br. — čím, koho se čím (kde). Z. kordem,
zrcadlem. Ros. Když na věži kordem za-
blýská. Ros. On by vás tema bleskama za-
blesknul (očima by vás zničil). Mor. Šd. Z.
očima. ZN. Když mu kordem okolo hlavy
zablýskal.— (čím) na koho: očima. Plk.,
Rd. zv. Čeří na mnä zubiska (potvora) a
očima zablýska. Chlpk. Sp. 125. Na tatíčka
zablyskoval (škaredě pohlížel). Slez. Šd. —
koho. Zableskne ho světlo, Br., slunce,
Kom., záře. Ros. — jak. Aniž pak (svíce
ta) svojím vlastním světlem zableskla. Sš.
J. 18. V tom sa plameň vyrazí a bledou
zableskoce žárou. Hol. 196., 258. — od-
kud (kam). A z oka mu božia zablysla
sä strela. Chlpk. Sp. 7. Blesk z jedné kra-
jiny do druhé zableskuje se. BR. II. 266. b.
Ide, ide, až príde k jednej diere, kde sa
mu z nej dve vľčie oči zablysnú. Dbš. Sl.
pov. I. 478. Zablýskali do slámy a ta se
ihned vzňala (= utrousili uhlíček z hořící
louče). U Rychn. Ntk. — se komu. Zla-
tom mu je všetko to, čo sa mu zablýska.
Btt. Sp. 141. Počkajte sestry, vyndem ja
tu dakde na strom, azdaj sa mi zablyskne
dakde dáko svetielce. Dbš. Sl. pov. I. 337.
Už bolo hodne tma, keď sa dostali do jed-
nej hory a tu na šťastie zablyštalo sa jim
svetlo. Dbš. Sl. pov. I. 563. - kdy. Za-
blýskly se slzy v záři jasných očí. Kká.
Td. 288. Po některém okamžiku zablesklo
na dvoře i v síni světlo. Osv. I. 277. —
se kudy. Skulinami se světlo zablesklo.
Kom. Potok tu i tam zablesknul se skrze
stromoví. Osv. I. 380. — se za kým. Zrak
Turčínův zablyskotal se za ní. Kka. K sl.
j. 194.

Zablesknutí, n., das Aufblitzen, Auf-
leuchten.

Zableskovati, vz Zablesknouti.

Zablešiti, il, en, ení, mit Flöhen anfül-
len, Flöhe ansetzen. — se komu. Jak jizby
nezametáš denně, hned se ti zableší. Na
Ostrav. Tč. Vz Zablechovati.

Zablikati = začíti blikati, zu blinzeln
anfangen. — Z. = zatrousiti ohněm, zapá-
liti, anzünden. — čím: hořící loučí. Sych.,
Kšá. (u Poličky).

Zablinčeti, el, ení = zablinkati, zabřin-
četi. Šípy tedáž hvižďá a šišáky zablinčá.
Hol. 96.

Zablinkati = zazvoniti, klingeln. Jak
dvakrát zablinkám, otevř mi. Na Ostrav.
Tč. — čím : zvonkem. Mor. Šd. Když večer
kostelník menším zvonkem třikrát zablinkne.
Mor. Hrb. — kde. Na zvonku, na okně
zablinklo. Na Mor. Tč.

Zablinkotati, dröhnend anprallen. —
kam. V tom šviská zafyčí a na štít zablin-
koce strelka. Hol. 153.

Zablknouti, aufflackern. — kde. Na
střeše zablklo a už byla celá střecha v ohni.
Na Ostrav. Tč.

Zabloudil, a, m., mlýn u Chýnova. PL.
— Z., osob. jm. Mor. Šd.

Zabloudilosť, i, f. = pobloudilosť. Phld.
1. 4. 160.

Zabloudilý, verirrt. Z. chodec. Vrch.
Odpustiti z-mu synovi. Lipa 333. — kde.
Člověk na bezcestí z-lý. Us.

291