Zablouditi, bluď, bloudil, zen, ení; za-
bluzovati, sich verirren, irren, sich vergehen,
irre o. fehl gehen. V. — abs. Ani ty bys byl
nezabloudil, kdybys se byl někoho zeptal.
Us. Tč. Kdo se tuze ptá, zabloudí. Dch. Páslo
děvča krávy v tom zeleném háji, krávy po-
tratilo, samo zabloudilo a včil neví kady. Brt.
P. 86. Zabloudí-li někdo, ať si vzpomene,
s kým na štědrý večer jedl jablko a hned trefí
všude. Us. na mor. Val. Vck. Ostatně vz
Mus. 1855. 51. Hleď, abys nezabloudil. Lb.
Musel si zablúdit, keď si k nám prišiel (když
někdo po dlouhém čase někam přijde). Na
Slov. Zátur. Cesta v příkladě, jíž kdo jde,
nezablúdí. Hus I. 473. - kde: v lese, Ros.,
v městě. Vrat. Šla děvečka do háječka, za-
blúdila v lesi, potkala tam bednaříčka, co
obruče nosí. Sš. P. 348. Nezablúdí v od-
mrtech a nápadiech, jedné ač nezřízeně
odmrti vzal by. Hus III. 192. U vieře z. Št.
Kn. š. 8. — odkud: z (s) cesty. Vrat. Vz
Z. Jistě daleko sú ti od Janova života
zablúdili ; Lidé daleko sú zablúdili od tohoto
Kristova naučenie. Hus II. 18., 274. — kam:
na bezcestí. Jg. Opýta sa ma gazda: Valach,
kde ti beranec? Ja mu poviem: Hia, gazdo,
kdeže beranec! Keď som pásol na úslní
stádo, zablúdil beranec do húšťavy a tam
ho čert vzal. Dbš. Sl. pov. VIII. 45. Z. na
cestu nepravou. Us. Z. k děvčeti hezkému.
Er. P. 445. — kam kudy. Zabluzovaly
k nám okny hlasy. Kos. 01. I. 176. — jak.
Z. řízením božským. Har. II. 227. Zablúdili
smrtedlným hřiechem. Št. Kn. š. 27.

Zahloubati se = zablouditi. — kam.
Někdy zabloukáme se do slepé ulice. Pk.

Zablouzení, n. Vz Zablouditi.

Záblud, u, zábludek, dku, m. = zablou-
zení, die Verirrung, der Irrweg, Irrthum.
Z. někomu prominouti. Kamar.

Zábluda, y, f., escalonia, die Eskalonie,
rostl. Z. pryskyřičnatá, e. resinosa, červená,
e. rubra, borůvková, e. myrtiloides. Vz Rstp.
687. — Z., die Irrfahrt. Kln. Bs. 207.

Zábludek, vz Záblud.

Zablúditi, vz Zablouditi.

Zabludlivý, irrgängig. Šm.

Zábludný = se zábludem spojený, Irr-..
Z. plavba, Mus., cesta. Měst. bož. Z. zahrada,
Us., skalí (bludné kameny). U Jič. Kšť. Dido
žádala slyšeti příběhy jeho zábludné plavby.
Cimrh. 316.

Zabludov, a, m., něm. Zabludow, ves
u Letovic na Mor.

Zabludovitý. Z. rostliny, escalonieae:
zábluda. Vz Rstp. 686.

Zabluhoniti = zahnati ? Leg.

Zabluňkati, zabluňknouti = počíti bluň-
kati. Vz Bluňkati. Ros. — se, sich wohin
verirren. Kamsi se zablunkal a včil nemůže
najíť cesty. Mor. Šd.

Zablýskati, vz Zablesknouti.

Zablýsknouti, vz Zablesknouti.

Zablyskotati se, erglänzen. Až zably-
skotajú sa krásne zlaté jabľka. Dbš. Sl. pov.
I. 224.

Zablyskovati, vz Zablesknouti.

Zábnouti, zíbnouti, ul a zábl a zíbl, utí,
= stydnouti (o živých bytostech), kalt sein,
Kälte leiden; frieren. — abs. Zábnu zde. —

komu. Zábnou mi ruce. Us. — proč: se
strachu z. L., Šm.

Zábnutí, n., das Kaltsein, Kälteleiden;
Frieren. Bern.

Zabobněti, vz Bobněti.

Zabobon, u, zabobouek, nku, m., zabo-
bony, zabobonky = poboněk, pověra, poře-
kadlo, der Aberglaube, abergläubisches Zeug.
Na vých. Mor. Brt,, Vck. Také ve Slez. Šd.
Vz Baliga, Zábona.

Zabobrovati = zavrávorati, stolpern. Ros.

Zabočenec, nce, m. = zpurák, kdo zpurně
do země Hledí, se škaredí, der finster schaut.
Slez. Šd. Cf. Záboj.

Zabočení, n., die Einlenkung, Einsehwen-
kung. Dch. Naskytla se mu vhodná příle-
žitosť k z. na jinou stranu. Ddk. V. 184.

Zabočený; — en, a, o, eingelenkt, ein-
geschwenkt.

Zabočí, n., das Wammen. Z. pižmové,
Bisam-, popelčí, Fee-. Hck.

Zabočiti, il, ení; zabočovati. einschwenken,
einbiegen, einlenken. - odkud : s cesty. Rk.
Z. od silnice po cestě vedlejší. Dch. Z hádek
v koleje jiné z. Ves. I. 54. — kam: do
proudu, Dch., do lesa, Sá, na pěšinku, na
levo, na pravo, k řece. Us. Z. v křoví. Osv.
V. 638. Z. na scestí. Ib. VI. 50. (Pdl.) Z.
od cesty stranou. Us. Pdl. — se na koho;
Škaredě se naň z-čil, schief anschauen; vom
Vieh = sich zum Stoss anschicken. Mor. Šd.

Zábod, u, m. = zabodení, die Einstechung.
Jg. Z. rýče, der Spatenstich. Dch. — Z. =
bodení ostruhou, die Anspornung. — Z. =
běh zábodem způsobený, der Galopp. Jg.

Zabodati, vz Zabodnouti.

Zabodákati, zabohdákati =,bohdá' říci.

Ros.

Zábodek, dku, m., der Schnäpper an der
Mündung der Balglinse. Šm.

Zabodení, n. = zabodnutí. Us. — Z. =
koňská nemoc. Ob. — Vz Zabodnouti.

Zabodený ; — en, a, o, eingestochen, ein-
gesteckt, hineingesteckt. K tej se ráně znám,
k z-nej v míšku se neznám. NB. Tč. 106.
Vz Zabodnouti.

Zabodnouti, ul, ut, utí; zabůsti, bodu,
bodl, den, ení; zabodati, zabodávati, zabo-
dovati = vbodnouti, zapíchnouti, zakláti,
hineinstossen, hinein-, anstechen; bodením
raniti n. usmrtiti, mit einem Stich verwunden
o. tödten, todt stechen. Jg. — co, koho:
kopí. D. Z. koně = ostruhu mu do živého
vraziti (Ros.), ostruhou ho bodnouti; bodením
usmrtiti. Aby jej, jsa při trunku, neurazil
neboli zabodl. NB. Ťč 31. Slunce žáry parné
ve skály vaše perou neustále, žhavé střely
zabodají. Vrch. A když jemu to vreco opáčit
chtěl, on zabodl koňa svého a odjel. Let.
Mtc. sl. VIII. 1. 79. To mě tak zabodlo,
das ergriff mich, schmerzte mich so sehr,
dass ... Us. Šd. — (si) co kam. Z. si trn
do nohy. Us. Smrť zabodla ho v srdce.
Sš. P. 11. Naňho sa tehdy vydá a krutý
do ľavého zabodne črísla tesák; Svatopluk
mocnú jedlu hodí, do pravej sa zabodnula
tato lopatky. Hol. 146., 153. — kam čím.
V tom zatočiv sa krutým zabodá do koráby
tesákom. Hol. 282. — koho čím: někoho
kopím, Troj., koně ostruhou. Zabodl ho