Předchozí (17)  Strana:18  Další (19) |
|
|||
18
|
|||
|
|||
Zablouditi, bluď, bloudil, zen, ení; za-
bluzovati, sich verirren, irren, sich vergehen, irre o. fehl gehen. V. — abs. Ani ty bys byl nezabloudil, kdybys se byl někoho zeptal. Us. Tč. Kdo se tuze ptá, zabloudí. Dch. Páslo děvča krávy v tom zeleném háji, krávy po- tratilo, samo zabloudilo a včil neví kady. Brt. P. 86. Zabloudí-li někdo, ať si vzpomene, s kým na štědrý večer jedl jablko a hned trefí všude. Us. na mor. Val. Vck. Ostatně vz Mus. 1855. 51. Hleď, abys nezabloudil. Lb. Musel si zablúdit, keď si k nám prišiel (když někdo po dlouhém čase někam přijde). Na Slov. Zátur. Cesta v příkladě, jíž kdo jde, nezablúdí. Hus I. 473. - kde: v lese, Ros., v městě. Vrat. Šla děvečka do háječka, za- blúdila v lesi, potkala tam bednaříčka, co obruče nosí. Sš. P. 348. Nezablúdí v od- mrtech a nápadiech, jedné ač nezřízeně odmrti vzal by. Hus III. 192. U vieře z. Št. Kn. š. 8. — odkud: z (s) cesty. Vrat. Vz Z. Jistě daleko sú ti od Janova života zablúdili ; Lidé daleko sú zablúdili od tohoto Kristova naučenie. Hus II. 18., 274. — kam: na bezcestí. Jg. Opýta sa ma gazda: Valach, kde ti beranec? Ja mu poviem: Hia, gazdo, kdeže beranec! Keď som pásol na úslní stádo, zablúdil beranec do húšťavy a tam ho čert vzal. Dbš. Sl. pov. VIII. 45. Z. na cestu nepravou. Us. Z. k děvčeti hezkému. Er. P. 445. — kam kudy. Zabluzovaly k nám okny hlasy. Kos. 01. I. 176. — jak. Z. řízením božským. Har. II. 227. Zablúdili smrtedlným hřiechem. Št. Kn. š. 27. Zahloubati se = zablouditi. — kam.
Někdy zabloukáme se do slepé ulice. Pk. Zablouzení, n. Vz Zablouditi.
Záblud, u, zábludek, dku, m. = zablou-
zení, die Verirrung, der Irrweg, Irrthum. Z. někomu prominouti. Kamar. Zábluda, y, f., escalonia, die Eskalonie,
rostl. Z. pryskyřičnatá, e. resinosa, červená, e. rubra, borůvková, e. myrtiloides. Vz Rstp. 687. — Z., die Irrfahrt. Kln. Bs. 207. Zábludek, vz Záblud.
Zablúditi, vz Zablouditi.
Zabludlivý, irrgängig. Šm.
Zábludný = se zábludem spojený, Irr-..
Z. plavba, Mus., cesta. Měst. bož. Z. zahrada, Us., skalí (bludné kameny). U Jič. Kšť. Dido žádala slyšeti příběhy jeho zábludné plavby. Cimrh. 316. Zabludov, a, m., něm. Zabludow, ves
u Letovic na Mor. Zabludovitý. Z. rostliny, escalonieae:
zábluda. Vz Rstp. 686. Zabluhoniti = zahnati ? Leg.
Zabluňkati, zabluňknouti = počíti bluň-
kati. Vz Bluňkati. Ros. — se, sich wohin verirren. Kamsi se zablunkal a včil nemůže najíť cesty. Mor. Šd. Zablýskati, vz Zablesknouti.
Zablýsknouti, vz Zablesknouti.
Zablyskotati se, erglänzen. Až zably-
skotajú sa krásne zlaté jabľka. Dbš. Sl. pov. I. 224. Zablyskovati, vz Zablesknouti.
Zábnouti, zíbnouti, ul a zábl a zíbl, utí,
= stydnouti (o živých bytostech), kalt sein, Kälte leiden; frieren. — abs. Zábnu zde. — |
komu. Zábnou mi ruce. Us. — proč: se
strachu z. L., Šm. Zábnutí, n., das Kaltsein, Kälteleiden;
Frieren. Bern. Zabobněti, vz Bobněti.
Zabobon, u, zabobouek, nku, m., zabo-
bony, zabobonky = poboněk, pověra, poře- kadlo, der Aberglaube, abergläubisches Zeug. Na vých. Mor. Brt,, Vck. Také ve Slez. Šd. Vz Baliga, Zábona. Zabobrovati = zavrávorati, stolpern. Ros.
Zabočenec, nce, m. = zpurák, kdo zpurně
do země Hledí, se škaredí, der finster schaut. Slez. Šd. Cf. Záboj. Zabočení, n., die Einlenkung, Einsehwen-
kung. Dch. Naskytla se mu vhodná příle- žitosť k z. na jinou stranu. Ddk. V. 184. Zabočený; — en, a, o, eingelenkt, ein-
geschwenkt. Zabočí, n., das Wammen. Z. pižmové,
Bisam-, popelčí, Fee-. Hck. Zabočiti, il, ení; zabočovati. einschwenken,
einbiegen, einlenken. - odkud : s cesty. Rk. Z. od silnice po cestě vedlejší. Dch. Z hádek v koleje jiné z. Ves. I. 54. — kam: do proudu, Dch., do lesa, Sá, na pěšinku, na levo, na pravo, k řece. Us. Z. v křoví. Osv. V. 638. Z. na scestí. Ib. VI. 50. (Pdl.) Z. od cesty stranou. Us. Pdl. — se na koho; Škaredě se naň z-čil, schief anschauen; vom Vieh = sich zum Stoss anschicken. Mor. Šd. Zábod, u, m. = zabodení, die Einstechung.
Jg. Z. rýče, der Spatenstich. Dch. — Z. = bodení ostruhou, die Anspornung. — Z. = běh zábodem způsobený, der Galopp. Jg. Zabodati, vz Zabodnouti.
Zabodákati, zabohdákati =,bohdá' říci.
Ros.
Zábodek, dku, m., der Schnäpper an der
Mündung der Balglinse. Šm. Zabodení, n. = zabodnutí. Us. — Z. =
koňská nemoc. Ob. — Vz Zabodnouti. Zabodený ; — en, a, o, eingestochen, ein-
gesteckt, hineingesteckt. K tej se ráně znám, k z-nej v míšku se neznám. NB. Tč. 106. Vz Zabodnouti. Zabodnouti, ul, ut, utí; zabůsti, bodu,
bodl, den, ení; zabodati, zabodávati, zabo- dovati = vbodnouti, zapíchnouti, zakláti, hineinstossen, hinein-, anstechen; bodením raniti n. usmrtiti, mit einem Stich verwunden o. tödten, todt stechen. Jg. — co, koho: kopí. D. Z. koně = ostruhu mu do živého vraziti (Ros.), ostruhou ho bodnouti; bodením usmrtiti. Aby jej, jsa při trunku, neurazil neboli zabodl. NB. Ťč 31. Slunce žáry parné ve skály vaše perou neustále, žhavé střely zabodají. Vrch. A když jemu to vreco opáčit chtěl, on zabodl koňa svého a odjel. Let. Mtc. sl. VIII. 1. 79. To mě tak zabodlo, das ergriff mich, schmerzte mich so sehr, dass ... Us. Šd. — (si) co kam. Z. si trn do nohy. Us. Smrť zabodla ho v srdce. Sš. P. 11. Naňho sa tehdy vydá a krutý do ľavého zabodne črísla tesák; Svatopluk mocnú jedlu hodí, do pravej sa zabodnula tato lopatky. Hol. 146., 153. — kam čím. V tom zatočiv sa krutým zabodá do koráby tesákom. Hol. 282. — koho čím: někoho kopím, Troj., koně ostruhou. Zabodl ho |
||
|
|||
Předchozí (17)  Strana:18  Další (19) |