nožem. Us. Šd. — se. Jelen se zabodl
(stanul v měkké půdě), hat sich eingeschla-
gen. Šp.

Zabodnutí, n., v z Zabodnouti.

Zabodnutý; — ut, a, o, vz Zabodnouti.

Zabohdejtiti = ,bohdej´ říci, ,gebs Gotť
sagen. Us.

Zabohovanec, nce, m. = člověk surový,
ein roher Mensch. Na Slov. Plk.

Zabohovati = Boha jmenovati. Boha se
dovolávati. Vz Bohovati. Šd., HVaj. BD. I.
119.

Zabohuvanica, e, f. Jeho duše je nie
nějaká do stromu zaklieta nebožka, z-ca,
v ňom samom len jsúca. Hdž. Větín 99.

Záboj, e, m. = nástroj ku tlačení oleje,
die Oelpresse; olejna, die Oelmühle. Lněnému
seménku a pleveli stejně se daří v z-ji. Č.
M. 7., Us., Koubl. — Z. = co po vytlačení
oleje zastává, rmuť, olejové (olívové) luštiny,
opoky, der Oelkuchen, Leinkuchen; též zadní
olej. Kom., Reš. — Z. = koláč pozůstalý po
vytlačení lněného semene, pokrutiny. Chléb
jak záboj (černý). U Hostýna a j. Nvk., Vck.
Když ze stěru se olej vytlačí, zůstává záboj,
zábojec t. j. koláč vymačkaný. Mor. Šd. —
Z. = mláto, die Träber. Vz Patěrky. — Z. =
voštiny, die Wabe, Wachsscheibe, der Wachs-
kuchen. Na Slov. — Z. = domek a lis k vy-
bíjení vosku, das Presshaus zum Wachs-
ziehen. Dbš. Obyč. 100. — Z. = železný kůl,
kterým se díry do země dělají, do kterýchž
se pak tyčky na chmel, na jetel atd. za-
strkují; jinde mu říkají průboj, průražec,
sochor. Vz Průboj. Na Mor. Brt, Nl., Vck.
— Z., ein finster schauender Mensch, Son-
derling. U Místka. Škd. Vz Zabočenec. —
Z., jméno hrdiny. Rkk., Pal. Rdh. I. 158.,
Tk. I. 4., Sbn. 21., 30., 41.

Zábojce, e, m. = vrah, der Mörder. Vlč.,
Kká. K sl. j. 66.

Zábojčí, = vražedný. Vlč.

Zábojna, y, f. = olejna, die Oelmühle. Us.
Vz Záboj.

Zábojnice, e, f, die Oelmüllerin. Bern.

Zábojnický, Oelmüller-.

Zábojnictví, n., das Oelmüllerhandwerk.

Zábojník, a, m. = olejník, der Oelmüller.
Vz Záboj. = Z., osob. jm. Vz S. N. Z. Jiří,
† 1672., čes. spisov. Vz. Jir. H. l. II. 343.

Zabojovati, = obojovati, bekriegen. —
co: Moravu. Krok.

Zábojstvo, a, n., der Mördertross. Šm.

Zabola = zabyla. Vz Zabyti.

Zabolení, n., vz Zaboleti.

Zaboleti, el, ení, zabolívati, anfangen
wehe zu thun. — abs. Pravda nezabolí. Čch.
L. k. 20. Tancovaly od poledne do večera
a Bětušce nohy neustaly, aniž zabolely. Er.
Sl. čít. 30. — koho. Poľovníka, keď ten
rozkaz počul, zabolela hlava; ale cože? zpro-
tiviť sa nesmel. Dbš. Sl.pov. I. 273. Z-la
mne hlava. Ros., Sych. Že mě tak uvítal,
velice mně to zabolelo. Us. Šd. Co to máš,
děvečko, co to máš za líce? dyž na tě po-
hlednu, zabolí mě srdce. Sš. P. 217. To ho
zaboľalo srdce velmi. Mt. S. I. 63. A keď
hulia kozačina po tom šírom poli, oj či teba,
Ivasenko, srdce nezabolí. Btt. Sp. 181. Keď
na teba pozrem, srdce ma zabolí. Čjk. 50.

Král šel s hradu do Prahy a hned jeho
hlava zabolela. Pal. Děj. IV. 1. 365. Srdce
ho zabolelo. Dch. — od čeho. Od dobrého
slova jazyk nezabolí (rád popros, to ti ne
uškodí). Pořek. Brt., Šd. Od toho horka
mě hlava zabolela. Na Ostrav. Tč. — koho
kde. Zabolelo mne tu v kadubku (v dutině
prsní). Slez. Šd. Zabolela v srdci Hektora
řeč. Lpř. Slov. I. 136. — nad čím. Srdce
ho zaboľalo nad neborákom psíkom. Dbš.
Sl. pov. I. 460.

Zabolívati, vz Zaboleti.

Zabolvaniti = zabalvaniti, zatarasiti. —
co komu jak. Pravda je, že nám títo takýto
ľudia cesty národních našich úmyslov pa-
romsky zabolvanili. Hdž. Vetín. 130.

Zábona, zábonka, y, f. = klam, podvod,
die List, der Betrug. Vz Zabobon.

Zábor, u, m. = zabrání, das Wegnehmen
(mit Gewalt) ku př. země. Bf., Šd. exc.

Zábora, y, f. = ploská stěna lodí, flache
Schiffswand. Berg.

Za borem, samota u Mirovic. PL.

Zaboření, n., das Einsinken. Vz Zabo-
řiti. V horn. das Zubruchegehen. Bc.

Zabořený; -en, a, o, eingesunken. Vz.
Zabořiti.

Záboří, n., něm. Zabor, ves a) v Kutno-
horsku u Labské Týnice, b) ve Skutecku
u Chrudimi, vz S. N., c) u Vernířovic, d)
u Blatné, e) u Prachatic, f) u Mělníka, g)
u Protivína, h) u Malé skály v Turnovsku;
něm. Saboř, ves u Budějovic; něm. Söberle,
ves u Král. Dvora; Z. nové, Klein-Söberle;
Z. dolní, Nieder-S., tamtéž. PL., Tk. I. 444..
IV. 174., Blk. Kfsk. 134., 939., 1062., Sdl.

I. 192., 195., III. 113. — Ze Z. Václ., spis.
v 16. stol. Vz Jir. H. 1. II. 343., Sbn. 856

Zabořilý = zabořený, versunken, ein-
gerannt. — kam: ve předsudky, v nevě-
domosti. Dch.

Zabořiti, il, en, ení; zabourati. — co =
bořením zandati, zaházeti, verschütten. Us
Z. sklep. Kld. II. 126. — se. Šachta se za
bořila, ist eingesunken. Us. -- se kam.
Těžko se jde, nohy se zabořují do sněhu
Sd. Tužka se při rýsování do vlhkého pa-
píru zabořuje. Šnd. Z. se do bahna. Us.
Hlava jeho byla zabořena do peřin. Hrts.
Jeho ruka v hustou srsť se zabořila. Vrch.
V kadeř prsty zabořil. Vrch. — kde. V písku,
ve sněhu se to zahořuje, že nelze mnoho
ujíti. Us. Šd. — se kam jak. Z. se hlu-
boko do peřin. Hrts.

Za borkem, samota u Mníška.

Záborná, é, f., ves u Polné. PL.

Zaborov, a, m., něm. Zaborow, ves u Ho
řic. PL.

Zaboroví, n. = místo za borovým lesem
— Z. jm. několika chalup u Lanžova.

Záhorská, é, f. Z. z Brloha. Vz Blk.
Kfsk. 920.

Záhorský, ého, m. Z. Jonáš, básník a
spisovatel sloven., nar. 1812. Vz S. N., Šb.
H. 1. 308. — Z. z Brlohu, stará rodina vlády
cká v Prachensku. Vz S. N., Sdl. III. 37., 96..
Blk. Kfsk. 1457. — Z. Petr. Vz Jir. H. 1.

II. 343.

Zábořský kostel, vz KP. I. 111.
Zábory, vz Záboří. Sdl.

291*