Předchozí (19)  Strana:20  Další (21) |
|
|||
20
|
|||
|
|||
Zabosorování, n. = u-, začarování, die
Bezauberung, Verhexung. Na Slov. Bern. Zabosorovaný, -án, a, o = u-, začaro-
vaný, bezaubert, verhext. Na Slov. Bern. Zabosorovati = začarovati, omámíti,
učarovati, bezaubern, verhexen. Na Slov. Bern. Zábotní nůž, ein Messer, das im Stiefel
eingesteckt getragen wird. Igor. 7. Zabouchati, vz Zabouchnouti.
Zabouchnouti, chnul a chl, ut, utí; za-
bouchati, puffen, klatschen, platzen. — abs. Někdo zabouchl. Něco tu zabouchlo. No ti iste už spia, pomyslela jsi; ale predca pre lepšiu istotu zabúcha: Či spíte? či čujete? Er. Sl. čít. 65. — co: dvéře (přiraziti je). Us. — čím kam: klepátkem na dvéře. Us. Zabúchal pesťou na dvere. Dbš. Sl. pov. I. 241. — kdy kam. A v tom zabúcha na bránu a domáhá sa do nútra. Lipa 318. — koho = zastřeliti. — se do koho (jak): do děvčete (zamilovati se) až po uši. Jg., Vck., Vrů., Tč., Dhn. Zabourati, vz Zabořiti.
Zabouřiti, il, en, ení = začíti bouřiti,
anfahgen zu lärmen, zu donnern. Ros. — abs. Zabouřil (= hněvivě se rozkřikl). Šbr. Zaj. kr. Vác. 742. — si = zahýřiti si. Do- kud je člověk mladý, rád si zabouří. Us. Kšt. Vz Zabúřiti. Zabožiti se = doložiti se Boha, zadušo-
vati se, bei Gott betheuern. Na Slov. Koll. Hm, ja sa na moj' veru ani raz nezabožím. Phld. III. 438. — se komu. Never šuha- jovi, čo sa ti zaboží, ako tomu psovi, co po ceste beží. Sl. ps. 371. Z. se komu. Us. Šd., Dch., Tč. — se kým. Z. se všeckými sva- tými, že . . . Na Ostrav. Tč. Zabrabeniti se = zapáliti se, býti jako
brabenec (mravenec), erröthen. Ten se z-nil. U Kr. Hradce. Kšť. Zabráborati, vz Zavrávorati.
Zábradek, dku, m. = zaříznutý a tlustší
konec brdce u vah vozových, aby se pro- stráňky nesmekaly (aby nesjížděly). V By- stersku. Sn. Zábradelní, vz Zábradelný.
Zábradelník, u, m., ve stavit, der Ge-
länderbaum. Šp., Zpr. arch. IX. 56. Zábradelníkovitý, Geländerbaum. Z
sloup. NA. I. 162. V z Zábradelný. Zábradelný, Geländer-. Z. sloupek či
bradáč, die Geländerdocke. Šp. Z. zeď. Pdl. Vz předcházející. Záhradka, y, f. — zářez, vrub do cepu.
Vz Cep (dodatky). Na Zlínsku. Brt. Zábřádko, a, n. = zábradlí u dětské po-
stele. U Písk. L. Šbk. Zábradlí, zábradlo, a, n., das Geländer,
die An-, Brustlehne. Z-dlo na zdi, V., na schodech, Us., sloupové, Nz., v kostele, vz Kostel. Lavice se zábradlím. Us. Z. u řím. a řec., divadel a mostů. Vz Vlšk. 39., 40., 70. Úřední z., die Amtsschranken, J. tr., mostní (mostu), das Brückengeländer, u okna, die Brustlehne. Nz. Zděné z. mostu, die Para- petmauer der Brücke; z. k zahrazení cesty. Dch. Z. laťové, das Lattengeländer, Šp., lodní. Osv. I. 84. Schody se z-dlím. Tč. Již seděli páni okolo zábradlí, již se so- |
kové potýkali. NB. Tč. I. 178. Opřevši se
o z. pavláčky podívala se do kolny. Šml. Zábradla neb opaženie domu k krokvám zavěšeno bývá. Hus III. 23. Na z-dlech chrá- mových. (Luk. 4. 9.). ZN. Okolo střechy položitá z-dla zdělána byla, aby odtud někdo nespadl. BR. II. 16. a. Vz Poručí. — Z-dla = hradba, die Mauer. Dal. Múdrosť poslala své děvky, aby provolaly na branách a na z-dlách městských (ad moenia civitatis). BO. — Z. = síť lovecká s každé strany tenat
rozestřená, aby nic neuběhlo, die Schlag- wand beim Treibzeug, die Steckleiter. Šp. Z. = nálevkovitě postavená tenátka při la- pání koroptví rukávníkem, das Geleiter. Škd. exc. Zábradlice, e, f, die Geländerschaft. Us.
Zábradliti, il, en, ení = zábradlím, hrad-
bou opatřiti, ohraditi, mit Geländern ver- sehen. Lex. vet. Zábradlo, a, n., vz Zábradlí.
Zábradlový, Geländer-. Z. most, trám.
Zpr. arch. VIII. 95. Zábradník, u, m. = bradáč, die Geländer-
säule. Zabraknouti, knul a kl, utí = brakem
se státi, dojíti, nedostávati se, chyběti, zu Ende gehen, mangeln, fehlen. — abs. Pro ty všecky příčiny stalo se, že zabraklo či došlo víno. Sš. J. 38. Zabrakov, a, m., Zabrakau, Hof, dvůr
u Strakonic. PL. Zábrana, y., f., die Verwehrung, das Ver-
bot. Šm. Zabráňati, vz Zabrániti. Na Ostrav. Tč.
Zabřančeti = zabřinčeti. Na již. Mor.
Šd. Zábranek, nku, m., der Eggebalken. Šm.,
Šmd. Zabránění, n., das Verwehren, Verbie-
ten, die Verwehrung. Bern. — Z. = zavlá- čení, die Eineggung. Bern. Zabráněný; -in, a, o, verboten, verwehrt.
— Z. = zavláčený, eingeeggt. Bern.
Zabřáněti = zacinkati, erschallen, klir- ren, dröhnen. Na Mor. Vck., Tč., Mtl. Jak ji (ratolesť) ulomil, zabřánělo to, jak by zvonkem zazvonil. Kld. II. 154. Drcnul nohou o něco, zabřánělo to. U Rožn. Bayer. Zabrání, n. (od zabrati se), das Ziehen,
Hinziehen, Gehen, die Hineinziehung, der Gang. Bern. = Z. , das Einnehmen, die Ein- nahme, Besetzung. Z. země nějaké. Šmb. S. I. 29., Sdl. III. 108. Zábraní, n. = krajina za branou, die
Gegend vor dem Thore (vor der Stadt usw.). Stat. 1871. 148. On je ze z. Dch. Zabránidlo, zabranidlo, a, n. = co za-
braňuje, die Wehre? Ros. Zabranitel, e, m., der Verwehrer.
Zabrániti, il, ěn, ění; zabraňovati = ne-
dopustiti, zameziti, verwehren, verhüthen; branami zavléci, zueggen. — abs. Bránili, bránili, zabránic nemohli; nebrance, nebrance (nebraňte), bo nezabranice (nezabráníte). Sl. ps. 57. — co. Hoc byste branili i troma branami, ta nezabranice ľubosc medzi nami. Sl. ps. 57. — (co) komu, čemu (s infi- nit.). Zabránili lidu hřešiti. Br. Zabránil mu tam jíti. Troj. To ti žádný nezabrání. |
||
|
|||
Předchozí (19)  Strana:20  Další (21) |