Zabosorování, n. = u-, začarování, die
Bezauberung, Verhexung. Na Slov. Bern.

Zabosorovaný, -án, a, o = u-, začaro-
vaný, bezaubert, verhext. Na Slov. Bern.

Zabosorovati = začarovati, omámíti,
učarovati, bezaubern, verhexen. Na Slov.
Bern.

Zábotní nůž, ein Messer, das im Stiefel
eingesteckt getragen wird. Igor. 7.

Zabouchati, vz Zabouchnouti.

Zabouchnouti, chnul a chl, ut, utí; za-
bouchati, puffen, klatschen, platzen. — abs.
Někdo zabouchl. Něco tu zabouchlo. No ti
iste už spia, pomyslela jsi; ale predca pre
lepšiu istotu zabúcha: Či spíte? či čujete?
Er. Sl. čít. 65. — co: dvéře (přiraziti je).
Us. — čím kam: klepátkem na dvéře. Us.
Zabúchal pesťou na dvere. Dbš. Sl. pov. I.
241. — kdy kam. A v tom zabúcha na
bránu a domáhá sa do nútra. Lipa 318. —
koho = zastřeliti. — se do koho (jak):
do děvčete (zamilovati se) až po uši. Jg.,
Vck., Vrů., Tč., Dhn.

Zabourati, vz Zabořiti.

Zabouřiti, il, en, ení = začíti bouřiti,
anfahgen zu lärmen, zu donnern. Ros. —
abs. Zabouřil (= hněvivě se rozkřikl). Šbr.
Zaj. kr. Vác. 742. — si = zahýřiti si. Do-
kud je člověk mladý, rád si zabouří. Us.
Kšt. Vz Zabúřiti.

Zabožiti se = doložiti se Boha, zadušo-
vati se, bei Gott betheuern. Na Slov. Koll.
Hm, ja sa na moj' veru ani raz nezabožím.
Phld. III. 438. — se komu. Never šuha-
jovi, čo sa ti zaboží, ako tomu psovi, co po
ceste beží. Sl. ps. 371. Z. se komu. Us. Šd.,
Dch., Tč. — se kým. Z. se všeckými sva-
tými, že . . . Na Ostrav. Tč.

Zabrabeniti se = zapáliti se, býti jako
brabenec (mravenec), erröthen. Ten se z-nil.
U Kr. Hradce. Kšť.

Zabráborati, vz Zavrávorati.

Zábradek, dku, m. = zaříznutý a tlustší
konec brdce u vah vozových, aby se pro-
stráňky nesmekaly (aby nesjížděly). V By-
stersku. Sn.

Zábradelní, vz Zábradelný.

Zábradelník, u, m., ve stavit, der Ge-
länderbaum. Šp., Zpr. arch. IX. 56.

Zábradelníkovitý, Geländerbaum. Z
sloup. NA. I. 162. V z Zábradelný.

Zábradelný, Geländer-. Z. sloupek či
bradáč, die Geländerdocke. Šp. Z. zeď. Pdl.
Vz předcházející.

Záhradka, y, f. — zářez, vrub do cepu.
Vz Cep (dodatky). Na Zlínsku. Brt.

Zábřádko, a, n. = zábradlí u dětské po-
stele. U Písk. L. Šbk.

Zábradlí, zábradlo, a, n., das Geländer,
die An-, Brustlehne. Z-dlo na zdi, V., na
schodech, Us., sloupové, Nz., v kostele, vz
Kostel. Lavice se zábradlím. Us. Z. u řím.
a řec., divadel a mostů. Vz Vlšk. 39., 40.,
70. Úřední z., die Amtsschranken, J. tr.,
mostní (mostu), das Brückengeländer, u okna,
die Brustlehne. Nz. Zděné z. mostu, die Para-
petmauer der Brücke; z. k zahrazení cesty.
Dch. Z. laťové, das Lattengeländer, Šp.,
lodní. Osv. I. 84. Schody se z-dlím. Tč.
Již seděli páni okolo zábradlí, již se so-

kové potýkali. NB. Tč. I. 178. Opřevši se
o z. pavláčky podívala se do kolny. Šml.
Zábradla neb opaženie domu k krokvám
zavěšeno bývá. Hus III. 23. Na z-dlech chrá-
mových. (Luk. 4. 9.). ZN. Okolo střechy
položitá z-dla zdělána byla, aby odtud někdo
nespadl. BR. II. 16. a. Vz Poručí. — Z-dla
= hradba, die Mauer. Dal. Múdrosť poslala
své děvky, aby provolaly na branách a na
z-dlách městských (ad moenia civitatis). BO.

— Z. = síť lovecká s každé strany tenat
rozestřená, aby nic neuběhlo, die Schlag-
wand beim Treibzeug, die Steckleiter. Šp.
Z. = nálevkovitě postavená tenátka při la-
pání koroptví rukávníkem, das Geleiter. Škd.
exc.

Zábradlice, e, f, die Geländerschaft. Us.

Zábradliti, il, en, ení = zábradlím, hrad-
bou opatřiti, ohraditi, mit Geländern ver-
sehen. Lex. vet.

Zábradlo, a, n., vz Zábradlí.

Zábradlový, Geländer-. Z. most, trám.
Zpr. arch. VIII. 95.

Zábradník, u, m. = bradáč, die Geländer-
säule.

Zabraknouti, knul a kl, utí = brakem
se státi, dojíti, nedostávati se, chyběti, zu
Ende gehen, mangeln, fehlen. — abs. Pro
ty všecky příčiny stalo se, že zabraklo či
došlo víno. Sš. J. 38.

Zabrakov, a, m., Zabrakau, Hof, dvůr
u Strakonic. PL.

Zábrana, y., f., die Verwehrung, das Ver-
bot. Šm.

Zabráňati, vz Zabrániti. Na Ostrav. Tč.

Zabřančeti = zabřinčeti. Na již. Mor.
Šd.

Zábranek, nku, m., der Eggebalken. Šm.,
Šmd.

Zabránění, n., das Verwehren, Verbie-
ten, die Verwehrung. Bern. — Z. = zavlá-
čení, die Eineggung. Bern.

Zabráněný; -in, a, o, verboten, verwehrt.

— Z. = zavláčený, eingeeggt. Bern.
Zabřáněti = zacinkati, erschallen, klir-
ren, dröhnen. Na Mor. Vck., Tč., Mtl. Jak
ji (ratolesť) ulomil, zabřánělo to, jak by
zvonkem zazvonil. Kld. II. 154. Drcnul nohou
o něco, zabřánělo to. U Rožn. Bayer.

Zabrání, n. (od zabrati se), das Ziehen,
Hinziehen, Gehen, die Hineinziehung, der
Gang. Bern. = Z. , das Einnehmen, die Ein-
nahme, Besetzung. Z. země nějaké. Šmb. S.
I. 29., Sdl. III. 108.

Zábraní, n. = krajina za branou, die
Gegend vor dem Thore (vor der Stadt usw.).
Stat. 1871. 148. On je ze z. Dch.

Zabránidlo, zabranidlo, a, n. = co za-
braňuje, die Wehre? Ros.

Zabranitel, e, m., der Verwehrer.

Zabrániti, il, ěn, ění; zabraňovati = ne-
dopustiti, zameziti, verwehren, verhüthen;
branami zavléci, zueggen. — abs. Bránili,
bránili, zabránic nemohli; nebrance, nebrance
(nebraňte), bo nezabranice (nezabráníte). Sl.
ps. 57. — co. Hoc byste branili i troma
branami, ta nezabranice ľubosc medzi nami.
Sl. ps. 57. — (co) komu, čemu (s infi-
nit.). Zabránili lidu hřešiti. Br. Zabránil
mu tam jíti. Troj. To ti žádný nezabrání.