D. Z. lodím přístup do zálevu. Sych. Pán
Bůh ti zabránil širým světem chodit. Us.
Tč. Otec mi zakazuje, máti mi zabraňuje,
tvoja nebudem. Sl. ps. Frajerečka pyšna za
druheho išla, nemožem jej zabranic. Sl. spv.
I. 14. Dyž nám to zabrání tvá matička milá,
naříkať si budu, že sem ťa ztratila. Čes. mor.
ps. 175. Nebylo tu nikoho, jenž by mu byl
zabránil vtrhnouti do země. Ddk. IV. 26.
Žádný nezabrání ptáčkovi lítati, jak mně
zabraňujú děvče milovati. Sš. P. 599. Růži
vykvitnúť nik' nezabráni. Sldk. 7. A to jest
nám zabráněno; Nižádný nemůž zabrániti
člověku Boha milovati. Hus I. 354., III. 166.

— komu v čem (proč). Er. P. 472. Že
řád sv. Norberta neuvedl také do Moravy,
v tom zabránila mu toliko smrť. Ddk. III.
184. Avšak okolostojičnosti mu (Pavlovi)
v tom obojíkráte z-ly; Ale v tom mu z-li
židé. Sš. II. 236., Sk. 232. V čemž ona
z přátelství mu zabraňovať nechce. Kká.
Td. 66. — odkud. Zabráněna jest rána ot
israel. lida. Bj. — co čím. Ž. wit. Mohl
všem ostana tamto zabrániti mocí svojí,
aby jemu škody učiniti nemohli. Sš. J. 64

— koho = protegere, chrániti. Zabrániu
jeho. Ž. wit. 90. 14. — (komu) čeho. Byloť
zajisté třeba z. pomocem válečným vstupu
do Slez. Ddk. II. 353. Tu zloch veškery
koury a kohouty v Sidečku skoupil, aby
všeho kuropění zabránil. Sš. P. 478. Zdali
vody kdo z. může, aby ... Sš. Sk. 127. —
aby — ne. Z. nemůžeme, aby zima ne-
přišla. Br. Kdož by byl mohl kronikáři z.,
aby nepověděl pravdy? Dk. II. 450. Zabrá-
něno jest kněžím, aby viece nebrali peněz.
Bj. Vz Brániti, Zápor. — komu, čemu
(inft.). Zabránili lidu hřešiti. Br. Zabránil
mu tam jíti. Let. To ti žádný nezabrání.
D. Z. lodím přístup do zálevu. Sych.

Zabraňovací, verhindernd. Z. věta, vz
Věta. Z. konjuktiv, conj. prohibitivus, značí
zákaz, výstrahu, obavu. Ndr. 352.

Zabraňovatel, e, m., der Abwehrer. Lpř.

Zabraňovati, vz Zabrániti.

Zabranský, vor dem Thore liegend. Dch.,
Stat. 1871., Světoz. 1878., Šd. Z. pernikář.
Us. — Z., osob. jm. Šd. — Z. mlýn, Za-
braner Mühle, u Rakovníka.

Zabraňující léky, praeservantia (reme-
dia), Praeservativmittel. Nz. lk.

Zabraný; -án, a, o, vz Zabrati. Z. ko-
řisť. Cimrh. M. 288 — od koho: krajiny
od vítězů zabrané. Šmb. S. II. 128. — v co
= pohroužený, vertieft. D. V zábavu z., ve
hru z. Us. Byli v hovor z-ni. Vlč.

Zabrati, beru, bral, án, aní; zabírati =
začíti bráti, anfangen zu nehmen, tief hin-
eingreifen; se = pustiti se k čemu, pohrou-
žiti se, wozu schreiten, sich einlassen, ver-
senken, vertiefen; zajíti, zajeti, jeti, odjeti,
verreisen, sich begeben. Jg. — abs. Dnes
je zabráno (nebe zamračené). Us. Sd. —
(se) kam (do čeho, v co, k čemu, nad
co, pod co, nač, mezi co). Hák x zabírá
nad palec u a hák y pod palec v. NA. IV.
155. Což se do těch peněz zabral. Ros.
Cévy zabírají do palců. Vys. Z. se do lesů,
do hospody, Ros., do učení, do spaní. Us. Z.
se v práci. Us. Zabral se (přišel) k nám.

Us. Kam jsi sě tu zabral? Wo bist du daher
gerathen?; V živý rozhovor s někým se
z.; do věci se z. (sich vertiefen); z. se do
práce; nemoc se do něho z-la; zcela do
sebe zabrán; tak daleko se zabral, že . . .;
v myšlénky se z.; do boje se z. Dch. Kolo
zabírá do pastorku, das Rad greift in den
Trieb. Šp. Z. se do čtení. Us. Zabral se do
učení, do knih. Us. Je to podivná věc, jak
člověk se může do něčeho z., že i ve snu
se tím obírá Us. Tč. Z. se na vojnu, k vo-
jákům, mezi koňáky (zur Kavallerie gehen).
Mor. Tč. Byli příliš zabráni do událostí
domácích. Ddk. II. 450. Letopisec nechce
se hlouběji z. do příčin schůzek takových.
Ddk. III. 87. Zabralo se ubožátko ve spaní;
Ale, chceš-li duško, k sobě tě zaberu. Hdk.
C. 129., 291. Ten zaberal pryč, žeby ho ani
všetci čerti neboli dohonili; Ako to náš
šuhaj vypočúval, zabral sa do mesta. Dbš.
Sl. pov. I. 107., 145. I vrúcný blízkého te-
dáž sa do chrámu zabírá. Hol. 9. Kde zub
se v zuby zabírá; Zabrán v dumy. Čch. Bs.
140., Petrkl. 42. Duše zabírá se v líbeznou
harmonii všehomíra; Z. se do hovoru. Šml.
Zabral se v šer upomínek; V hluboké se
zabral dumaní. Vrch. Z. se na cestu. Šd.
Kolo do kola zabírá; Kola zubená v sebe
zabírají. NA. IV. 3., 16. Do dalekých krajin
se zabrali. Ler. Z-li se na sněm říšský do
Řezna; Táboři zabírali se dosti hluboko do
zásad metafysických; Když viděl, že král
Fridrich osobně byl se zabral na cestu až
do Terstu; Lidé nepokojní zabrali se do
nadřečených tří měst; Do líčení jednotlivých
těchto výjevů nelze zabírati se; Pan Vilém
zabrav se ku králi osobně, vyjednával s ním
o to. Pal. Děj. 1. 1. 167., IV. 1. 86., 95.,
96., 100., V. 2. 110. (Šd.). V hloub myšlének
se z. Mch. Z-li ho k vojsku. Phld. IV. 17.
Pramáličko chybelo, že nezabral ju na ra-
mená. Phld. IV. 28. Zabral se k velikému
houfu = umřel. Us. Tkč. — co. Děj zabírá
dobu dvou let, umfasst. Dch. Mne to nejvíc
zabralo (já toho nejvíc užil). Us. Vk. Z.
místo (einnehmen), město. Dch. Musíš oboje
z. (untergreifen). Šd. Z. nějakou zem (osa-
diti). Us. Praha, ta tatínka zabrala (mnoho
stála). Us. u Dobruš. Vk. Zabrali Vodňany.
Let. 6. Co ti uherští rebellanti popáchali
nercili naše všechny majetnosti zabrali. 1738.
Nepřítel vše zabral a vyloupil. Mus. 1880.
27. Vzal sítě a šel lovit; lovil, lovil, ale ne-
mohl nic zabrať. Slov. Poh. 35. A čo zabrať
nemôžu, popáľa. Zbr. Lžd. 227. — komu
(co, čeho). Ty mu toho zabereš (neurčitou
měrou). Puchm. Z. někomu statky (in Besitz
nehmen, entreissen); Zabírá mi to mnoho
místa; Zabral mu místo. Dch. Velice si to
zabírá, sich zu Herzen nehmen; es steckt
ihm immerfort im Kopfe. Us., Šd., Sd. Aby
si to tak nezabírala (nebrala k srdci). Mor.
Kd. Ten mu zabere (da). Šm. — kudy:
stranou (odejíti). Na Slov. Sl. ps. — kdy.
Zabrav se před léty do úkolu svého. Pal.
Děj. I. LIII. Zabral se včera do práce. Us.
— jak. Zabral se do toho celou duší. Us.
Zabral se (zamiloval se) do ní o sto šest
(er hat sich bis über die Ohren verliebt).
Dq. exc. — se kam čím. Zabírati se ně-