jakou prací. Us. Řečí svou daleko se z.
Ler. Z. se do něčeho myslí. Chmel. — co
v čem. Daleko v podniknutích se zabrati.
1). — se nač. Zabralo se na déšť (je
deštivo). Us. — se nad čím. Ona se nad
tím zabrala (nahm sich zu Herzen). Na
Zlínsku. Brt. — s infinit. Lovec sa zabral
lesom polovať. Phld. IV. 4

Zábratné, ého, n., ves v Budějovsku.
Vz Blk. Kfsk. 655.

Zabratý = zabraný, weggenommen. Bol
v noci prepadený, jeho dom podpálený a
všetko, co mal, zabraté Na Slov. Klčk. Zb.
III. 16.

Zabrávati se, vz Zabrati.

Zabravenčiti = zamravenčiti, mit Amei-
sen erfüllen. — co: pole, strom. Na Ostrav.
Tč.

Zabrázdění, n., die Einfurchung. Bern.

Zabrázděný; -ěn, a, o, eingefurcht, mit
Furchen versehen. Bern.

Zabrázditi, íl, én, ění = brázdu učiniti,
eine Furche ziehen, mit Furchen versehen,
einfurchen. Bern. — kde. Zabrázdil jest po
všech krajích (occupavit terminos). BO. —
Z. = pochybyti, přenáhliti se, fehlen, sich
übereilen, übereilt handeln. Dch.

Zabrázdník, u, m. = klín u pluhu, kte-
rým se pluh řídí, aby buď menší buď větší
brázdu bral, ein Stöckel zum Richten des
Pfluges.

Zabrcadla, pl., n. = staré krámy, hara-
burdí, das Rumpelzeug. Na mor. Valaš. Vck.

Zabrčknúť = zablknúť. — se komu
kde odkud. Len tu už pri samom vrchu
zabrčkne sa mu taký plameň z úst, aký
nikdy pred tým. Dbš. Sl. pov. I. 108.

Zabrdati, vz Zabrdnouti.

Zabrdí, n., něm. Sabrdj, ves u Husince;
něm. Sabert, ves u Čes. Dubu. PL. Cf. Blk.
Kfsk. 537., 805.

Zabrdnouti, dnul a dl, ut, utí, zabrdati.
Na Slov. Vz Brdnouti v dodatcích. — kam.
Vari ťa dač vodilo, že si do toho zabŕdol. Mt.
S. I. 111. — se kam. Že sa do nás tak ne-
zabŕdajú jako tito. Na Slov. Phld. I. 1. 42.

Zabrdovice, dle Budějovice, Obrowifz,
předměstí brněnské. — Z., něm. Zabrdo-
witz, vsi a) u Křence, b) u Pohořelic. PL.
Vz Blk. Kfsk. 529.. 546.

Zabrdovický klášter. Ddk. V. 49., III
294.

Zábrdský, jm. pasek u Vsetína. U Zá-
brdských. Vck.

Zabřečeti, el, ení, ein wenig plärren.
Té.

Zabředlosť, i, f, die Versunkenheit. Z.
ve hříších. Sš. J. 16. (Hý.).

Zabředlý, hineinversunken. — v čem:
v dluzích, stark verschuldet. Chmel., Šm.
Svět ve hříších z-lý. Sš. J. 55.

Zabřednouti, ul, utí; zabřésti, zabřísti,
bředu, dl, dení = bředa zajíti, hluboko
vbřésti, brodu chybiti, s brodu sjíti, zu tief
hineinwaten, in Schlamm, in Tiete gerathen;
zaplésti se, zavésti se v něčem, tief hinein-
gehen, sich vergehen, auf Abwege gerathen.
Jg. — abs. On hrubě zabředl. Ros. Zabředl
velmi (zadlužil se). Vz Dluh. Č. — v čem:
v dluzích. Šm. Z. daleko v něčem. Reš. Z.

hluboko ve fanatismu náboženském. Mus.
1880. 486. Jak člověk v bludech a pocho-
tech zabředuje. Sš. I. 123. — kam (jak). Do
tělesné chlípnosti. Scip. Čelem protřelým do
kaliště neřádů zabředli. Žalansk. Mlčením ne
snadno zabředneš. Reš. Z. v hříchy, D.,
v mnohé marnosti. Scip. Z. do krajností,
v krajnosti, in Extreme verfallen. Do dluhů
po bradu z., tief in Schulden gerathen. U pa-
peže jsú pilnějšie jeho apoštolé oslic a me-
zkyň než duši, jenž sú v bláto hřiechóv za-
bředli. Hus II. 362. A tam (v odporu tom
proti víře křesťanské) duchem zabředl. Sš.
Sk. 101.

Zábřeh, u, m., zábřeži, n., zábrežek, žku,
m. = místo za břehem, daš Uferland, der
Kai. Us. Z místa na místo sa hádže jak
ryba, keď prudké vyhodí ju na zábrehy
vání; Pevný v tom tábor opustí a spěšnými
letí na moravské zábrehy skokmi. Hol. 45.,
137. — Z., u, m., město na Moravě v Olo-
moucku, Hohenstadt. — Z., něm. Zabřech,
ves u Mor. Ostravy. — Zábřežan, a, m., der
Bewohner von Hohenstadt. — Zábřežský,
zábřeský. — Vz více v S. N., Sdl. I. 124.,
Žer. Zps. I. 126., 204., 254., 259.

Zábřech, u, m. = zaštěknutí. Cf. Bře-
chati, Zabřechati. Mor. Šd.

Zabřechati = zaštěkati, aufbellen. Pes
zabrechach. Na Slov. Šd. Ak ideš krasť a
chceš, aby pes na teba nezabrechal. Dbš.
Obyč. 94.

Zabřenčeti = zabřinčeti. Č.

Zabreptání, n., vz Zabreptati.

Zabreptati = začíti breptati, anfangen
zu schwatzen. — co. D. — Z. = breptáním
zamluviti, zatlampati, vermurmeln, verreden.
Ros. — se, sich verplauschen. Tč.

Zábřesk, u, m. = zabřesknutí, svítání,
zábřeska, diluculum, die Dämmerung, das
Tages-, Morgenlicht. Vz Zábřezk. Z. my-
šlénky zašlehl mým mozkem. Hrts. Zábřesk
slunce, blaha; Nad knihami mne časem z.
jitra pozdrav-il svým jasem. Čch. Bs. 68.,
i Meh. 51., 59. Aj temný zarudá blankyt v zá-
břesku lahodném. Sš. Srn. bs. 113. Z. vášní.
Osv. V. 640.

Zábřeska, y, f. = zábřesk.
Zabřeskání, n. = svítání. Vz Zábřesk.
Zabřesklý = nakyslý, säuerlich. Šp. Z.
pivo. Us.

Zabřesknouti se, skl, utí; zabřeskati
se, zabřeskovati se = svítati, počínati světlo
býti, dämmern, tagen. Pulk., Bl., Šf. Když
zabřeskovalo se. BR. II. 290. b. — se kde.
Zabřesklo už na východě, slunečko brzo
vynde. Mor. Tč.
Zabřeštěti, vz Zavřeštěti.
Zábřez, i, f., ves u Poličan.
Zábřezek, zku, m. = zábřezk. Exod. 14.
27., Listy filol. 1880. 130.

Zábřezí, n., Zabřes, ves u Miletína.
Zábřezk, zku, m. = zábřesk. Ž. Gloss.,
Ž. Pod. 77., 34.

Zabřeznouti, znul a zl, utí = březím se
státi, trächtig werden. Puchm.

Zábřež, e, f. = zábřeží. — Z. = pode-
zdívka okolo zdí ve dvoře. U Vys. Mýta.
Hrp.