Předchozí (21)  Strana:22  Další (23) |
|
|||
jakou prací. Us. Řečí svou daleko se z.
Ler. Z. se do něčeho myslí. Chmel. — co v čem. Daleko v podniknutích se zabrati. 1). — se nač. Zabralo se na déšť (je deštivo). Us. — se nad čím. Ona se nad tím zabrala (nahm sich zu Herzen). Na Zlínsku. Brt. — s infinit. Lovec sa zabral lesom polovať. Phld. IV. 4 Zábratné, ého, n., ves v Budějovsku.
Vz Blk. Kfsk. 655. Zabratý = zabraný, weggenommen. Bol
v noci prepadený, jeho dom podpálený a všetko, co mal, zabraté Na Slov. Klčk. Zb. III. 16. Zabrávati se, vz Zabrati.
Zabravenčiti = zamravenčiti, mit Amei-
sen erfüllen. — co: pole, strom. Na Ostrav. Tč. Zabrázdění, n., die Einfurchung. Bern.
Zabrázděný; -ěn, a, o, eingefurcht, mit
Furchen versehen. Bern. Zabrázditi, íl, én, ění = brázdu učiniti,
eine Furche ziehen, mit Furchen versehen, einfurchen. Bern. — kde. Zabrázdil jest po všech krajích (occupavit terminos). BO. — Z. = pochybyti, přenáhliti se, fehlen, sich übereilen, übereilt handeln. Dch. Zabrázdník, u, m. = klín u pluhu, kte-
rým se pluh řídí, aby buď menší buď větší brázdu bral, ein Stöckel zum Richten des Pfluges. Zabrcadla, pl., n. = staré krámy, hara-
burdí, das Rumpelzeug. Na mor. Valaš. Vck. Zabrčknúť = zablknúť. — se komu
kde odkud. Len tu už pri samom vrchu zabrčkne sa mu taký plameň z úst, aký nikdy pred tým. Dbš. Sl. pov. I. 108. Zabrdati, vz Zabrdnouti.
Zabrdí, n., něm. Sabrdj, ves u Husince;
něm. Sabert, ves u Čes. Dubu. PL. Cf. Blk. Kfsk. 537., 805. Zabrdnouti, dnul a dl, ut, utí, zabrdati.
Na Slov. Vz Brdnouti v dodatcích. — kam. Vari ťa dač vodilo, že si do toho zabŕdol. Mt. S. I. 111. — se kam. Že sa do nás tak ne- zabŕdajú jako tito. Na Slov. Phld. I. 1. 42. Zabrdovice, dle Budějovice, Obrowifz,
předměstí brněnské. — Z., něm. Zabrdo- witz, vsi a) u Křence, b) u Pohořelic. PL. Vz Blk. Kfsk. 529.. 546. Zabrdovický klášter. Ddk. V. 49., III
294. Zábrdský, jm. pasek u Vsetína. U Zá-
brdských. Vck. Zabřečeti, el, ení, ein wenig plärren.
Té. Zabředlosť, i, f, die Versunkenheit. Z.
ve hříších. Sš. J. 16. (Hý.). Zabředlý, hineinversunken. — v čem:
v dluzích, stark verschuldet. Chmel., Šm. Svět ve hříších z-lý. Sš. J. 55. Zabřednouti, ul, utí; zabřésti, zabřísti,
bředu, dl, dení = bředa zajíti, hluboko vbřésti, brodu chybiti, s brodu sjíti, zu tief hineinwaten, in Schlamm, in Tiete gerathen; zaplésti se, zavésti se v něčem, tief hinein- gehen, sich vergehen, auf Abwege gerathen. Jg. — abs. On hrubě zabředl. Ros. Zabředl velmi (zadlužil se). Vz Dluh. Č. — v čem: v dluzích. Šm. Z. daleko v něčem. Reš. Z. |
hluboko ve fanatismu náboženském. Mus.
1880. 486. Jak člověk v bludech a pocho- tech zabředuje. Sš. I. 123. — kam (jak). Do tělesné chlípnosti. Scip. Čelem protřelým do kaliště neřádů zabředli. Žalansk. Mlčením ne snadno zabředneš. Reš. Z. v hříchy, D., v mnohé marnosti. Scip. Z. do krajností, v krajnosti, in Extreme verfallen. Do dluhů po bradu z., tief in Schulden gerathen. U pa- peže jsú pilnějšie jeho apoštolé oslic a me- zkyň než duši, jenž sú v bláto hřiechóv za- bředli. Hus II. 362. A tam (v odporu tom proti víře křesťanské) duchem zabředl. Sš. Sk. 101. Zábřeh, u, m., zábřeži, n., zábrežek, žku,
m. = místo za břehem, daš Uferland, der Kai. Us. Z místa na místo sa hádže jak ryba, keď prudké vyhodí ju na zábrehy vání; Pevný v tom tábor opustí a spěšnými letí na moravské zábrehy skokmi. Hol. 45., 137. — Z., u, m., město na Moravě v Olo- moucku, Hohenstadt. — Z., něm. Zabřech, ves u Mor. Ostravy. — Zábřežan, a, m., der Bewohner von Hohenstadt. — Zábřežský, zábřeský. — Vz více v S. N., Sdl. I. 124., Žer. Zps. I. 126., 204., 254., 259. Zábřech, u, m. = zaštěknutí. Cf. Bře-
chati, Zabřechati. Mor. Šd. Zabřechati = zaštěkati, aufbellen. Pes
zabrechach. Na Slov. Šd. Ak ideš krasť a chceš, aby pes na teba nezabrechal. Dbš. Obyč. 94. Zabřenčeti = zabřinčeti. Č.
Zabreptání, n., vz Zabreptati.
Zabreptati = začíti breptati, anfangen
zu schwatzen. — co. D. — Z. = breptáním zamluviti, zatlampati, vermurmeln, verreden. Ros. — se, sich verplauschen. Tč. Zábřesk, u, m. = zabřesknutí, svítání,
zábřeska, diluculum, die Dämmerung, das Tages-, Morgenlicht. Vz Zábřezk. Z. my- šlénky zašlehl mým mozkem. Hrts. Zábřesk slunce, blaha; Nad knihami mne časem z. jitra pozdrav-il svým jasem. Čch. Bs. 68., i Meh. 51., 59. Aj temný zarudá blankyt v zá- břesku lahodném. Sš. Srn. bs. 113. Z. vášní. Osv. V. 640. Zábřeska, y, f. = zábřesk.
Zabřeskání, n. = svítání. Vz Zábřesk. Zabřesklý = nakyslý, säuerlich. Šp. Z. pivo. Us. Zabřesknouti se, skl, utí; zabřeskati
se, zabřeskovati se = svítati, počínati světlo býti, dämmern, tagen. Pulk., Bl., Šf. Když zabřeskovalo se. BR. II. 290. b. — se kde. Zabřesklo už na východě, slunečko brzo vynde. Mor. Tč. Zabřeštěti, vz Zavřeštěti. Zábřez, i, f., ves u Poličan. Zábřezek, zku, m. = zábřezk. Exod. 14. 27., Listy filol. 1880. 130. Zábřezí, n., Zabřes, ves u Miletína.
Zábřezk, zku, m. = zábřesk. Ž. Gloss., Ž. Pod. 77., 34. Zabřeznouti, znul a zl, utí = březím se
státi, trächtig werden. Puchm. Zábřež, e, f. = zábřeží. — Z. = pode-
zdívka okolo zdí ve dvoře. U Vys. Mýta. Hrp. |
||
|
|||
Předchozí (21)  Strana:22  Další (23) |