Zábřežda, y, f. = zabřeždění, zábřesk,
svítáni, zastr. Ž. wit. Na zábřeždě stanu
ostanieše. BO.

Zabřeždění, n. = diluculum. Vz Zábřezk,
Zábřežda. Až vezmu peřie v z. Ž. wit. 138.
9., Výb. 1. 63. Koř. brězg. Bž. 41. Ty po-
vstaneš na z. opět. BO.

Zabřežditi se = zabřesknouti se, däm-
mern, tagen. 1417. (zastr.. posud na Slov.).

— se kde. Nad Strečnom sa zabřieždilo,
zajásaly hory. Ppk. I. 216.

Zábřežek, žku, m. = nábřeží. D. Vz Zá-
břeh. — Z. = zájezek, die Krippe (ein Flecht-
werk). D.

Zábřeží, u. = zábřeh. Z. mořské. Br. Že
medveď leží dakde v z. Čjk. 125., Jir. Ves.
čt. 277. Z. mezi Dněprem a Donem, das
Uferland. Šf. I. 466. Po z. (po hrázi). BO.

— Z., ves v Jičínsku. Vz Blk. Kfsk. 50.
Zábřežka, y, f. = zábřesk. Bibl. praž.
Zábřežný, Uferland-. Šd.
Zábřežský, vz Zábřeh.

Zabrchati = zatarasiti. Na Slov. Ssk.

Zabřiditi, ganz verschmieren, beschmie-
ren, ekelhaft machen. Na Ostrav. Tč.

Zabřinčeti, el, ení; zabřinknouti, knul
a kl, čení; zabřinkati, losklirren. — čím:
šavlí. Us. — Kos. Z. ostruhami. — kde.
On zabřinčel na kose; kosa zabřinčela na
kameni. Us. Tč. Něčím na skle. — komu.
Daj mi, Bože, synka, co na cimbál břinká,
aby mi zabřinkal stoja u okýnka Sš. P.
224. — Vz Zabřinkotati.

Zabřinkati, vz Zabřinčeti.

Zabřinknouti, vz Zabřinčeti.

Zabřinkotati = zabřinčeti. abs. Ohrom-
ný sa na bok potočácí klesne Agilmund, zem
pod ním zahrmí, padlé zabrinkoce zbrojstvo.
Hol. 120. — čím. On sa tedáž na zem rútí
a padlým zabrinkoce zbrojstvern. Hol. 151.
Vz Zabřinčeti.

Zabřísknouti = zavřísknouti. Mor. Šd.

Zabřískování, n. = zabřeždění. Neuzří
ani z. vzcházejície zořie. BO.

Zábrk, u, m. = zahřadování velikého
ptáka. Myslivec jde na z. = do lesa vyzvě-
dět, kam tetřev a p. pták zabrkne, zasedne.
Šp.

Zabrknouti, knul a kl, utí = usednouti
(o velikých ptácích). Šp. — se komu =
zaříhnouti, aufstpssen, aufrülpsen. Zabrklo
se mně. Mor. Šd. — Z. = odhoditi, weit
hinschleudern. — co čím. Mor. Šd.

Zabrky, dle Dolany, něm. Čalnek, samota
u Soběslavi. PL.

Zabrleti = zabrněti. — komu kde. Za-
brlelo mně v ruce. Mor. Šd.

Zabrnčati = zabřinčeti. Na Slov. Keď
peniaz zabrnčal. Lipa I. 17.

Zabrnčeti, el, ení = zabřinčeti. — kde.
Na dvore zabrnčia šable. Klčk. VI. 74.

Zabrněti, ěl, ění, anfangen zu dröhnen.

— komu. Z-la mu ruka. Ros. — Z. = za-
vrněti, anfangen zu schnurren. — komu. Za-
brň, kocurku, tomu dzicjatku, brňou, brňou.
Sš. P. 737. — Z. = zabručeti. — abs. Za-
brněly múchy a kráva hned utekla do dě-
diny. Slez. Šd. — Z. se = poklepati si,
brněním čas promrhati, zu plauschen an-
langen. Zabrněli jsme se. Na Ostrav. Tč.

Za brodcem, osada u Borohrádku. PL.

Zábrodí, n., ves v Hradecku. Vz Blk.
Kfsk. 530. — Z., něm. Zabrod, ves u Ko-
stelce; několik domků u Vimberka. PL. —
Z., zaniklá ves v Táborsku u Přílepova. Vz
Blk. Kfsk. 647.

Zabroditi, il, ění, hineinwaten. — kam
Holena nevidela ani na krok pred sebou;
čo ďalej, to do väčších závejov zabrodila.
Dbš. Sl. pov. II. 48. — se, na Slov. = urou-
sati se. Plk.

Zabrojiti, il, en, ení, zabrojovati, zu trei-
ben, zu toben, zu lärmen anfangen. Ros.

Zabroněti (se), ěl, ění = zardíti se, roz-
červenati se, zapáliti se, zapýřiti se, errö-
then, sich roth färben. — abs. Noc sa už
jasní a zpoza hája zabronely mladé zore.
Sldk. 192. Líca moja sa nezabronejú a ústa
moje už nezaznejú citom lásky. Sldk. 321.

— se komu. Ale cože, vy jste múdrejší,
hoc sa vám brady sotva zabronely, a ja
som byl neumný, hoc čas vybielil i vlas
i fúzy moje. Klčk. V. 171.

Zabrósati = zabrousiti. Vz toto.

Zabroukati; zabrouknouti, knul a kl,
utí = počíti broukati, osupiti se, anfahren,
anschnautzen. — koho, na koho. Ros. —
jak: pro sebe. Kos. Ol. I. 184.

Zabrouknouti, vz Zabroukati.

Zabrousiti, brus, brousil, šen, ení; zabru-
šovati = broušením zandati, zakryti, durchs
Schleifen wegschaffen ; namíře jíti, geraden
Wegs wohin gehen; se = zajíti někam
s přímé cesty, vom Wege abweichen und
auf einen anderen Ort gehen. — co (brou-
šením zandati). Ros. Z. šídlo, nůž. Us. Tč. —
kam: do mlýna, k milé. Mezi ně žádný
'šlechtic český posud ještě se nezabrousil.
Ht. Brs. 15. (Šd). — kam (jak, proč).
Zabrousili hovorem do vzdálených končin
země. Šml. Z-sil jsem do hostince na sní-
daní. Ksm. Ten za medvědem k nám již
nezabrousí (= nmřel). Kká Td. 135. Aby
mezi flančí a poklopem pára neucházela,
zabrousí se obé na sebe. Šim. 79. — komu
co. Dyž je pěkná rosa, pěkně mně jde kosa,
dyž si ji zabrósám (zabrousím). Sš. P. 638.

— Z. — zaviniti, verwirken. U Olom. Sd.

— se. Kam pak jste se zabrousili, že tak
dlouho nejdete?

Zabroušení, n., das Einschleifen. Šp.,
Šim. 52.

Zabroušený; -en, a, o, eingeschliffen. —
kam. Zátka do hrdélka dobře zná. Mj. 102.

Zabrouzdalosť, i, f., die Verranntheit.
Dch. Z. stavu věcí, die Verfahrenheit der
Zustände. Dch.

Zabrouzdati, vz Brouzdati. Dch.

Zabručati = zabručeti. Na Slov. Bern.

Zabručeti, zabrukovati, zu brummen an-
fangen, ein wenig brummen. — abs. Přivalí
se až k Lence a zabručí: Panno, dej mne
na lavici. Němc. I. 91. — co o čem. Potom
něco zabručel o všetečnosti a nechal ji jíti
na podívanou. Němc. I. 152. — na koho.
On na nás zabručel, abysme umlkli. Us. Tč.

— komu kde. Z-lo mu v břuchu. Mor. Tč.
Zabručiti se = počíti se bručiti, se pu-
čiti, anfangen zu grünen. Jg. Slov.



	23

	Zábřežda, y, f. = zabřeždění, zábřesk, svítáni, zastr. Ž. wit. Na zábřeždě stanu ostanieše. BO. Zabřeždění, n. = diluculum. Vz Zábřezk, Zábřežda. Až vezmu peřie v z. Ž. wit. 138. 9., Výb. 1. 63. Koř. brězg. Bž. 41. Ty po- vstaneš na z. opět. BO. Zabřežditi se = zabřesknouti se, däm- mern, tagen. 1417. (zastr.. posud na Slov.). — se kde. Nad Strečnom sa zabřieždilo, zajásaly hory. Ppk. I. 216. Zábřežek, žku, m. = nábřeží. D. Vz Zá- břeh. — Z. = zájezek, die Krippe (ein Flecht- werk). D. Zábřeží, u. = zábřeh. Z. mořské. Br. Že medveď leží dakde v z. Čjk. 125., Jir. Ves. čt. 277. Z. mezi Dněprem a Donem, das Uferland. Šf. I. 466. Po z. (po hrázi). BO. — Z., ves v Jičínsku. Vz Blk. Kfsk. 50. Zábřežka, y, f. = zábřesk. Bibl. praž. Zábřežný, Uferland-. Šd. Zábřežský, vz Zábřeh. Zabrchati = zatarasiti. Na Slov. Ssk. Zabřiditi, ganz verschmieren, beschmie- ren, ekelhaft machen. Na Ostrav. Tč. Zabřinčeti, el, ení; zabřinknouti, knul a kl, čení; zabřinkati, losklirren. — čím: šavlí. Us. — Kos. Z. ostruhami. — kde. On zabřinčel na kose; kosa zabřinčela na kameni. Us. Tč. Něčím na skle. — komu. Daj mi, Bože, synka, co na cimbál břinká, aby mi zabřinkal stoja u okýnka Sš. P. 224. — Vz Zabřinkotati. Zabřinkati, vz Zabřinčeti. Zabřinknouti, vz Zabřinčeti. Zabřinkotati = zabřinčeti. abs. Ohrom- ný sa na bok potočácí klesne Agilmund, zem pod ním zahrmí, padlé zabrinkoce zbrojstvo. Hol. 120. — čím. On sa tedáž na zem rútí a padlým zabrinkoce zbrojstvern. Hol. 151. Vz Zabřinčeti. Zabřísknouti = zavřísknouti. Mor. Šd. Zabřískování, n. = zabřeždění. Neuzří ani z. vzcházejície zořie. BO. Zábrk, u, m. = zahřadování velikého ptáka. Myslivec jde na z. = do lesa vyzvě- dět, kam tetřev a p. pták zabrkne, zasedne. Šp. Zabrknouti, knul a kl, utí = usednouti (o velikých ptácích). Šp. — se komu = zaříhnouti, aufstpssen, aufrülpsen. Zabrklo se mně. Mor. Šd. — Z. = odhoditi, weit hinschleudern. — co čím. Mor. Šd. Zabrky, dle Dolany, něm. Čalnek, samota u Soběslavi. PL. Zabrleti = zabrněti. — komu kde. Za- brlelo mně v ruce. Mor. Šd. Zabrnčati = zabřinčeti. Na Slov. Keď peniaz zabrnčal. Lipa I. 17. Zabrnčeti, el, ení = zabřinčeti. — kde. Na dvore zabrnčia šable. Klčk. VI. 74. Zabrněti, ěl, ění, anfangen zu dröhnen. — komu. Z-la mu ruka. Ros. — Z. = za- vrněti, anfangen zu schnurren. — komu. Za- brň, kocurku, tomu dzicjatku, brňou, brňou. Sš. P. 737. — Z. = zabručeti. — abs. Za- brněly múchy a kráva hned utekla do dě- diny. Slez. Šd. — Z. se = poklepati si, brněním čas promrhati, zu plauschen an- langen. Zabrněli jsme se. Na Ostrav. Tč.	Za brodcem, osada u Borohrádku. PL. Zábrodí, n., ves v Hradecku. Vz Blk. Kfsk. 530. — Z., něm. Zabrod, ves u Ko- stelce; několik domků u Vimberka. PL. — Z., zaniklá ves v Táborsku u Přílepova. Vz Blk. Kfsk. 647. Zabroditi, il, ění, hineinwaten. — kam Holena nevidela ani na krok pred sebou; čo ďalej, to do väčších závejov zabrodila. Dbš. Sl. pov. II. 48. — se, na Slov. = urou- sati se. Plk. Zabrojiti, il, en, ení, zabrojovati, zu trei- ben, zu toben, zu lärmen anfangen. Ros. Zabroněti (se), ěl, ění = zardíti se, roz- červenati se, zapáliti se, zapýřiti se, errö- then, sich roth färben. — abs. Noc sa už jasní a zpoza hája zabronely mladé zore. Sldk. 192. Líca moja sa nezabronejú a ústa moje už nezaznejú citom lásky. Sldk. 321. — se komu. Ale cože, vy jste múdrejší, hoc sa vám brady sotva zabronely, a ja som byl neumný, hoc čas vybielil i vlas i fúzy moje. Klčk. V. 171. Zabrósati = zabrousiti. Vz toto. Zabroukati; zabrouknouti, knul a kl, utí = počíti broukati, osupiti se, anfahren, anschnautzen. — koho, na koho. Ros. — jak: pro sebe. Kos. Ol. I. 184. Zabrouknouti, vz Zabroukati. Zabrousiti, brus, brousil, šen, ení; zabru- šovati = broušením zandati, zakryti, durchs Schleifen wegschaffen ; namíře jíti, geraden Wegs wohin gehen; se = zajíti někam s přímé cesty, vom Wege abweichen und auf einen anderen Ort gehen. — co (brou- šením zandati). Ros. Z. šídlo, nůž. Us. Tč. — kam: do mlýna, k milé. Mezi ně žádný 'šlechtic český posud ještě se nezabrousil. Ht. Brs. 15. (Šd). — kam (jak, proč). Zabrousili hovorem do vzdálených končin země. Šml. Z-sil jsem do hostince na sní- daní. Ksm. Ten za medvědem k nám již nezabrousí (= nmřel). Kká Td. 135. Aby mezi flančí a poklopem pára neucházela, zabrousí se obé na sebe. Šim. 79. — komu co. Dyž je pěkná rosa, pěkně mně jde kosa, dyž si ji zabrósám (zabrousím). Sš. P. 638. — Z. — zaviniti, verwirken. U Olom. Sd. — se. Kam pak jste se zabrousili, že tak dlouho nejdete? Zabroušení, n., das Einschleifen. Šp., Šim. 52. Zabroušený; -en, a, o, eingeschliffen. — kam. Zátka do hrdélka dobře zná. Mj. 102. Zabrouzdalosť, i, f., die Verranntheit. Dch. Z. stavu věcí, die Verfahrenheit der Zustände. Dch. Zabrouzdati, vz Brouzdati. Dch. Zabručati = zabručeti. Na Slov. Bern. Zabručeti, zabrukovati, zu brummen an- fangen, ein wenig brummen. — abs. Přivalí se až k Lence a zabručí: Panno, dej mne na lavici. Němc. I. 91. — co o čem. Potom něco zabručel o všetečnosti a nechal ji jíti na podívanou. Němc. I. 152. — na koho. On na nás zabručel, abysme umlkli. Us. Tč. — komu kde. Z-lo mu v břuchu. Mor. Tč. Zabručiti se = počíti se bručiti, se pu- čiti, anfangen zu grünen. Jg. Slov.