Zabrukovati, vz Zabručeti.

Zabrumlati, ein wenig murren.

Zabrúskaný = zabrouzdaný.

Zabrúskati = zabrouzdati. V již. Mor.
Šd.

Zabrušany, dle Dolany, ves. Tk. V. 159.

Zabrušování, n. = opětované zabroušení.
Šim. 52.

Zabryndati, zabryndnouti = bryndaje
ušpiniti, bepantschen. — co, se kde : u jídla.
Us. — kam. Do půl řeky zabryndnul, až
mu voda po pás běžela. Us. Tč. — se =
zabřísti v řeči. Zabryndal se a nemohl dál.
Us. u Kr. Hrad. Kšť. — si co kde. Z-dal
si to u svého pána, hat sichs verschüttet.
Dch.

Zabrýzgati = zabryndati, zašpiniti, be-
sudeln, beflecken; spílati komu, beschimpfen.
Na Slov. Zátur. — co, koho.

Zábsti, zíbsti, zíbnouti, zebu, zebeš atd.;
zebe (na Slov. zabe) a zíbne (neosobně);
zeb, zeba; zábl, záblo a zíblo, zábnutí. Vkládá
s před příponu infinitivu -ti: záb-s-ti. Cf.
Gb. Hl. 65., 140., 141., Bž. 180., Gb. v Li-
stech filol. 1883. 123. Se starým ziebsti sou-
visí dial. zíbst; v zábsti analogií dosaženo
zase a jako ve třásti, másti a pod. Gb. ib.
V slezskornoravském nářečí: jebe, žubí mne
(= zebe mne). Llk. Frieren, kalt sein. —
abs. To dnes zíbne. Us. Zíblo ucho, ruce
zíbly (osobně). Us. — koho. Zebe mne (zima
mne dojímá). Zebou mne nohy (osobně)
Us. Šla do lesa, byla rosa, záblo ju to, byla
bosa; Vrać mi, mjila, rukavjice, což mě zebe
tuze ruce. Sš. P. 641., 753. (Tč.). Teď ho
zebe (= pálí, mrzí), že pole nekoupil. Us.
u N. Bydž. Kšť. Nezebe ho (není chud. Vz
Blahobyt). Č. — koho kam. Zebe mne
v nohy, Us., Ht., v ruce. Ml., Dch. Zeptej
se husy, zdali ji zábne v nohy. Us. Šd.
Pyšně si vede a v paty ho zebe. Č. M. 98.
— kde. Tvoříť nebe, ale zle v něm zebe.
Sš. P. 194.

Zabšice, dle Budějovice, Schabschitz, ves
u Židlochovic na Mor.

Zabubákati, zabubákovati = promluviti
jako bubák, nesrozumitelně zamumlati, un-
verständlich brummen. Jistě je v hospodě
nebo leží v knihách, zabubákovala kovářka.
Večer. pov. I. 13.

Zabubeniti = zabubnovati. Č.

Zabublati, bublám a bubli. — co = po-
číti bublati, anfangen zu murmeln; bublaje
zamluviti, murmelnd verreden, mit Murmeln
endigem Ros

Zabubnování, n., das Trommeln, Trom-
melzeichen, der Trommelstreich. Čsk.

Zabubnovati, zu trommeln anfangen, ein
wenig trommeln, die Trommel rühren. —
nač, na koho: na buben, na dělníky, na
okno, na stůl, na dvéře. Us., Jg., Sd., Tč.
Zabubřelý, verquollen. Šm.
Zabubřeti, el, ení, verquellen.
Zabučeti, el, ení; zabuknouti, zabýk-
nouti, zabukati, losbrüllen, zu brüllen an-
langen, einmal brüllen; zakřičeti jako sova,
bukač a p., losküben, losheulen, lossummen.
Jg. — abs. Vůl zabučel. Ros. Zabukne
bukač. Jg. — na koho. Us. — kde. Kráva
ve chlívě zabučela. Us. Tč.

Zabučí, n. = za bukem, jm. pole a lesa
v Jakubčovicích na Opavsku. Šd.

Zabučilý = škaredící se, hlavatý, trotzig.
Us.

Zábuda, y, f. = zapomenutí, die Verges-
senheit. Zpomínku potopiti v zabudu (in
der Lethe) své duše. Delt. Verný ľud náš,
nedaj do z-dy rakúskej tej matky dobrotu!
Hdž. Rkp. — Z., řeka Lethe. Koll. Zn. 391.

Zábudka, y, f. = zábuda. Jg., Ziak.

Zabudlivec, vce, m. = nepamětlivý, za-
pomělec, der Vergessliche. Phld. I. 3. 95.,
Bern.

Zabudlivosť, i, f. = nepamětlivosť, die
Vergesslichkeit, Vergessenheit. Bern.

Zabudlivý = nepamětlivý, zapomenlivý,
vergesslich. Z-ví potomci. Sldk. 668. —
v čem: v paměti. Baiz. — Z. = co zapo-
menutí činí, Vergessenheit bewirkend. Z.
víno. — Z. = co může zapomenuto býti, za-
pomenutelný, was vergessen werden kann

o. muss. Bern.

Zabudlý = kdo zabudl. Vz Zabudnúti.
Z. dub. Hol. 19.

Zabudnulý = zabudnutý.

Zabudnúti = zapomenouti, vergessen.
Na Slov. — koho. Nemožu ťa zabudnúti;
Ani ťa já nezabudu, pokud kolvěk živa budu.
Sš. P. 350. Nauku tuto dávám vám, čujte!
baču starého nezabúdajte. St. spv. I. 26.
Veď ja nebanujem, ej, že tvoja nebudem,
ale jen banujem, jako fa zabudnem. Sl. spv.

I. 11. Zabudž ma, šuhajko, jak ma môžeš
jako; ja bych ťa zabudla, nemôžem nijako;
Nemôžem ťa zabudnúti, ani ťa ja nezabudem,
dokalkolvěk živá budem. Sl. ps. 43, 65.
Jako ťa zabudnem srdce moje?; Jestli mnoho
čítať budeš, všecko zabudneš zas. Na Slov.

'Tč. Zabudnul na všetko, co medzi nima
stalo sa. Dbš. Sl. pov. II. 64. Zabúdala na
tvoju rodinu. Dbš. Obyč. 28. — na koho.
Mati moja, mati! co že máš plakati! Veď
mne tam nebude ťažko privykati. Keď sa
mi môj milý sladko prihovorí, zabudnem
ja ľahko na tie vaše dvory ; keď ma raz
objímu jeho prajné rúčky, zabudnem ja ľahko
na ten svet celúčky; a keď on poľúbi moje
biele líčko, zabudnem, zabudnem na teba,
mamičko. Btt. Sp. 17. Já na teba nezabudnem,
kamkolvek sa obrátim. Sl. ps. — na koho
(jak, kdy). Zabudnem na mater, zabudnem
na otca, na teba, dievčatko, nemôžem do
konca. SI. ps. Ja na vás ani po smrti ne-
zabudnem. Er. Sl čít. 65. — co kde. Za-
budla sem si ho v tatičkovém dvoře na
kameném stole. Sš. P. 148 — o čem. Za-
budol si, šohaj, zabudol si o mne jakoby
si nikdy nechodieval ko mne. Sl. ps. Rasti-
slave, Rastislave! Čo si tak nechal tu svoju
milú? A šieľs ďaleko, kdes na mohylu —
zabúdať o svej Morave? Btt. Sp. 117. — že.
Žij mi, otec môj, žij zdravý, spokojný, za-
budni, že je život na zlé hojný. — s infinit.
Zabudel sem poveďeť. Beru. Ale panko, do
hor našich, zabodnula dáť brány. Pkr. Z hor
84. Nezabudni ke mňa prinsť. Na Slov.
Tč. — Z., nicht Rücksicht haben, nicht be-
obachten, vergessen. Bern. — se, vergessen,
sich nicht bessinen. Bern. Ťažko je, jaj ťažko
dvôm sa zabudnúti, z ktorých sŕdc nemôže



	24

	Zabrukovati, vz Zabručeti. Zabrumlati, ein wenig murren. Zabrúskaný = zabrouzdaný. Zabrúskati = zabrouzdati. V již. Mor. Šd. Zabrušany, dle Dolany, ves. Tk. V. 159. Zabrušování, n. = opětované zabroušení. Šim. 52. Zabryndati, zabryndnouti = bryndaje ušpiniti, bepantschen. — co, se kde : u jídla. Us. — kam. Do půl řeky zabryndnul, až mu voda po pás běžela. Us. Tč. — se = zabřísti v řeči. Zabryndal se a nemohl dál. Us. u Kr. Hrad. Kšť. — si co kde. Z-dal si to u svého pána, hat sichs verschüttet. Dch. Zabrýzgati = zabryndati, zašpiniti, be- sudeln, beflecken; spílati komu, beschimpfen. Na Slov. Zátur. — co, koho. Zábsti, zíbsti, zíbnouti, zebu, zebeš atd.; zebe (na Slov. zabe) a zíbne (neosobně); zeb, zeba; zábl, záblo a zíblo, zábnutí. Vkládá s před příponu infinitivu -ti: záb-s-ti. Cf. Gb. Hl. 65., 140., 141., Bž. 180., Gb. v Li- stech filol. 1883. 123. Se starým ziebsti sou- visí dial. zíbst; v zábsti analogií dosaženo zase a jako ve třásti, másti a pod. Gb. ib. V slezskornoravském nářečí: jebe, žubí mne (= zebe mne). Llk. Frieren, kalt sein. — abs. To dnes zíbne. Us. Zíblo ucho, ruce zíbly (osobně). Us. — koho. Zebe mne (zima mne dojímá). Zebou mne nohy (osobně) Us. Šla do lesa, byla rosa, záblo ju to, byla bosa; Vrać mi, mjila, rukavjice, což mě zebe tuze ruce. Sš. P. 641., 753. (Tč.). Teď ho zebe (= pálí, mrzí), že pole nekoupil. Us. u N. Bydž. Kšť. Nezebe ho (není chud. Vz Blahobyt). Č. — koho kam. Zebe mne v nohy, Us., Ht., v ruce. Ml., Dch. Zeptej se husy, zdali ji zábne v nohy. Us. Šd. Pyšně si vede a v paty ho zebe. Č. M. 98. — kde. Tvoříť nebe, ale zle v něm zebe. Sš. P. 194. Zabšice, dle Budějovice, Schabschitz, ves u Židlochovic na Mor. Zabubákati, zabubákovati = promluviti jako bubák, nesrozumitelně zamumlati, un- verständlich brummen. Jistě je v hospodě nebo leží v knihách, zabubákovala kovářka. Večer. pov. I. 13. Zabubeniti = zabubnovati. Č. Zabublati, bublám a bubli. — co = po- číti bublati, anfangen zu murmeln; bublaje zamluviti, murmelnd verreden, mit Murmeln endigem Ros Zabubnování, n., das Trommeln, Trom- melzeichen, der Trommelstreich. Čsk. Zabubnovati, zu trommeln anfangen, ein wenig trommeln, die Trommel rühren. — nač, na koho: na buben, na dělníky, na okno, na stůl, na dvéře. Us., Jg., Sd., Tč. Zabubřelý, verquollen. Šm. Zabubřeti, el, ení, verquellen. Zabučeti, el, ení; zabuknouti, zabýk- nouti, zabukati, losbrüllen, zu brüllen an- langen, einmal brüllen; zakřičeti jako sova, bukač a p., losküben, losheulen, lossummen. Jg. — abs. Vůl zabučel. Ros. Zabukne bukač. Jg. — na koho. Us. — kde. Kráva ve chlívě zabučela. Us. Tč.	Zabučí, n. = za bukem, jm. pole a lesa v Jakubčovicích na Opavsku. Šd. Zabučilý = škaredící se, hlavatý, trotzig. Us. Zábuda, y, f. = zapomenutí, die Verges- senheit. Zpomínku potopiti v zabudu (in der Lethe) své duše. Delt. Verný ľud náš, nedaj do z-dy rakúskej tej matky dobrotu! Hdž. Rkp. — Z., řeka Lethe. Koll. Zn. 391. Zábudka, y, f. = zábuda. Jg., Ziak. Zabudlivec, vce, m. = nepamětlivý, za- pomělec, der Vergessliche. Phld. I. 3. 95., Bern. Zabudlivosť, i, f. = nepamětlivosť, die Vergesslichkeit, Vergessenheit. Bern. Zabudlivý = nepamětlivý, zapomenlivý, vergesslich. Z-ví potomci. Sldk. 668. — v čem: v paměti. Baiz. — Z. = co zapo- menutí činí, Vergessenheit bewirkend. Z. víno. — Z. = co může zapomenuto býti, za- pomenutelný, was vergessen werden kann o. muss. Bern. Zabudlý = kdo zabudl. Vz Zabudnúti. Z. dub. Hol. 19. Zabudnulý = zabudnutý. Zabudnúti = zapomenouti, vergessen. Na Slov. — koho. Nemožu ťa zabudnúti; Ani ťa já nezabudu, pokud kolvěk živa budu. Sš. P. 350. Nauku tuto dávám vám, čujte! baču starého nezabúdajte. St. spv. I. 26. Veď ja nebanujem, ej, že tvoja nebudem, ale jen banujem, jako fa zabudnem. Sl. spv. I. 11. Zabudž ma, šuhajko, jak ma môžeš jako; ja bych ťa zabudla, nemôžem nijako; Nemôžem ťa zabudnúti, ani ťa ja nezabudem, dokalkolvěk živá budem. Sl. ps. 43, 65. Jako ťa zabudnem srdce moje?; Jestli mnoho čítať budeš, všecko zabudneš zas. Na Slov. 'Tč. Zabudnul na všetko, co medzi nima stalo sa. Dbš. Sl. pov. II. 64. Zabúdala na tvoju rodinu. Dbš. Obyč. 28. — na koho. Mati moja, mati! co že máš plakati! Veď mne tam nebude ťažko privykati. Keď sa mi môj milý sladko prihovorí, zabudnem ja ľahko na tie vaše dvory ; keď ma raz objímu jeho prajné rúčky, zabudnem ja ľahko na ten svet celúčky; a keď on poľúbi moje biele líčko, zabudnem, zabudnem na teba, mamičko. Btt. Sp. 17. Já na teba nezabudnem, kamkolvek sa obrátim. Sl. ps. — na koho (jak, kdy). Zabudnem na mater, zabudnem na otca, na teba, dievčatko, nemôžem do konca. SI. ps. Ja na vás ani po smrti ne- zabudnem. Er. Sl čít. 65. — co kde. Za- budla sem si ho v tatičkovém dvoře na kameném stole. Sš. P. 148 — o čem. Za- budol si, šohaj, zabudol si o mne jakoby si nikdy nechodieval ko mne. Sl. ps. Rasti- slave, Rastislave! Čo si tak nechal tu svoju milú? A šieľs ďaleko, kdes na mohylu — zabúdať o svej Morave? Btt. Sp. 117. — že. Žij mi, otec môj, žij zdravý, spokojný, za- budni, že je život na zlé hojný. — s infinit. Zabudel sem poveďeť. Beru. Ale panko, do hor našich, zabodnula dáť brány. Pkr. Z hor 84. Nezabudni ke mňa prinsť. Na Slov. Tč. — Z., nicht Rücksicht haben, nicht be- obachten, vergessen. Bern. — se, vergessen, sich nicht bessinen. Bern. Ťažko je, jaj ťažko dvôm sa zabudnúti, z ktorých sŕdc nemôže