mi, ti atd. Bern. — Z. = zadžgati, navléci,
anziehen. Na Slov. Tu prídu sluhovia, spro-
búvajú črievičku, ale na zapuchnutú nohu
ani začknúť. Dbš. Sl. pov. I. 445.

Začlapkati = zastříkati, bespritzen. Na
Slov. — koho. Koll.

Začlapotati. Vodička začľapoce; Rybka
bystro začľapotala. Dbš. Obyč. 1., Dbš. Sl.
pov. I. 77.

Začmouditi, vz Začmuditi.

Začmoudlina, y, f. = začmudlina, za-
smudlina, zápach ze spáleniny, der Brand-
geruch. Bern.

Začmuditi, il, zen, ení, verrauchen. —
co čím: světnici kouřem. Us.

Začmudlina, vz Začmoudlina.

Začmuchati; začmuchnouti; začmuchovati
= začuchati, počíti čmuchati, anfangen zu
riechen, zu schnüffeln. Ros. — Z. = očmu-
chati, beschnüffeln. — co. Puch.

Začmýrati, začmourati, verschmieren, be-
sudeln. Us. Tč.

Začnouti (na Mor., ve Slez. a na Slov.:
začati), správně začíti, poněvadž začíti (= za-
čúti = ucítiti) je slovo neobvyklé a kollise
s ním tedy netřeba se obávati, Gb. v List.
filog. 1883. 132.; čnu, čni, čna (ouc), čal, čat,
četí; začlo a začli, lépe: začalo, začali, Jg.; za-
čínati = počíti, začátek učiniti, etwas anfan-
gen, beginnen, anheben. Vz M a N a Píti
(pnu). — abs. Začni. Us. Kdo začíná, už po-
lovic práce odbavuje Na Slov. Tč. Dobrá
vec je začať, lepšá je dokonať. Na Slov. Lépe
nezačíti, než začna nedokonati. Prov. — co.
V., Kom. Z. dílo, D., sud (načíti). L., Šm.
Nevi, jak to začíti. Us. Z. rozmluvu. Us. Z.
někomu účet, das Konto eröffnen. Šp. Uliánku
do kamení zakopali, už pěsničku začínali
Sš. P. 168. Zachovej způsob obecný nic no-
vého nezačínaje. BR. II. 28. b. Mnohé věci,
jichž Mojžíš nepřikázal, začínáš. BR. II.331.
a. — s inft. Začíná hráti, kopati, psáti;
začíná pršeti, se tmíti, pokrápati atd. D.
Začíná mluviti; Den býti začíná. V. Začíná
stavěti, tebe velebiti. Br. Začne se pilně
potýkať. Us. Šd. Začal počítati. Us. Nepře-
stala žehrati, nechtěla se poddati a on začal
jí na záda hráti; Začnite jí hráti, o jejím
díťati takto jí zpívati; Zašelech (zašel jsem)
tam po prvši raz, začnulech se bavič. Sš.
P. 671., 144., 373. Kone začali sa zpínať a
trhať; Rozžalostily se neborky, začaly velmi
plakat Mt. S. I. 52., 56. Počala mi čereš-
nička kvitnúť, začal som ja za dievčenci
lipnút; Tak začali kľucky metať a všakovak
zaobchádzali otca; Vtedy sa mu začalo meniť
před očima; Tak minul deň, minul aj druhý
a dievčaťu začalo byť veľmi clivo; Začali
medzi sebou kameň dúť (o zlém, o úkladech
rozmýšleti). Sl. spv. III. 118.; Dbš. Sl. pov.
I. 257., 431., V. 17., I. 266. (Mt. S. I. 98.).
Nejprve začali lidé zhusta mříti v Praze.
Dač. II. 9. .Nevím odkud začíti odpověď
formovati. Žer. 314. — jak (z čeho, od
čeho, v co, čím, v čem, s čím, po čem,
na čem): z nova, s předu. V. Z. z daleka.
D. Řečník někdy z náhla začíná. Kom. Z.
z hluboka. Šm. Z. od předního konce. V.
Každý učedlník (tkadlec) od kazu začíná.
Kom. Všecko mládeže cvičení od pobožnosti

Kottův: Česko-něm. slovník. V.

se začínati má. Kom. V jméno boží z. Klat.
Jakým začátkem začal se jest život. Jel. Z.
zprudka. Sa. Z vysoka si začínáš. Mt. S. I.
113. Hosť začal pekným spôsobem. Dbš. VIII.
10. Řeč v bláznivosti začíná a v chybě do-
konává. Na Mor. Tč. Chudobná som, s týmto
prosbu začínam. Slov. Tč. Prška po kapkách
začíná. Č. Dobře byl začal, ale zle dokonal.
BR. II. 375. b. Začal na zlatě, skončil na
blátě. Us. Šd., MP., Tč. Začal z vysoka, a
(ale) brzo přestal. Na Mor. Šd. Přemysli
dobře, začni rychle, konej pilně. Us. Šd.
Kdo chce spořiti, od úst musí začíti. Us.
Šd., Hkš. — kdy. O novém roce začnu. D.
Ve středu a v pátek není dobře něco začí-
nati. Kld. II. 306. V aprili vo krásnom háji
lučina sa už rozvíja; o Turiciách sa začína
ta valašská hostina. Sl. spv. V. 187, V ad-
ventě zima tuhá se začala. Sl. let. I. 319.
Mor začal se při času sv. Bartoloměje. Dač.
I. 147. Začal se v adventu mor. Ib. 349.
V jasäni po Michale hneď začal chodiť do
školy. Hdž. Šlb. 59. — (si) co s kým.
S tím si nic nezačínej. Us. Dch. Šm. Naří-
kala: Co já včil si začnu? Us. Šd. Začala
s mužom na novo hriech a nezdobu, že či
nemajú dosť svojich detí. Dbš. Sl. pov. III.
16. Kdo s Bohem začíná, ten dobře skončí.
Prov. Tč. S Bohem začni v každé době,
podaří se práce tobě. Prov. Tč S Bohom
začni, s Bohom konči. Hdž. Šlb. 42. —
co, se čím, kým. Tím se může začnouti.
Kram. Olomůcký nekrolog řadu proboštů
Štěpánem I. začíná. Ddk. III. 45. Začalo se
hubení pálením sídel. Dač. I. 247. — co
odkud. Žádná hmota sama od sebe pohy-
bování ani začíti ani končiti nemůže. Mj.
9. Od děkování má všeliká modlitba začí-
nati. Sš. II. 228. Má býti každý vesel, kdo
jen odkud má začíť; my odkud začíť nemáme.
Er. P. 456. Lásku ku bližnému začínaj od
tebe. Na Slov. Tč. Neb račte mysliti, odkud
se Švejcaři začali ? Arch. II. 149. Začni z konca
(povídati, vykládati, čísti). Us. Šd. David
v druhém rozdíle, kterýž se od Šalamouna
začíná, nebyl počítán. BR. II. 7. b. Zname-
naje, od které čteny začíná se slovo. Hus.
I. 386. Láska od sebe začíná. Hkš. — se =
počátek vzíti. V. Začíná se o tom řeč. Jel.
Začal se mor. Háj. A tak se začala nová
válka s Turkem. Dač. I. 176. Svátek se za-
čínal. BR. II. 290. a. Začne se zvuk (hluk).
Kom. Školní rok začíná se 1. říjnem. Prvním
lednem začíná se nový rok (začíná nový
rok. Vz Se).

Začnutí, n. = začetí. Na Slov. Bern.

Začnutý; -ut, a, o = začatý. Na Slov.,

Za čo = zač. Začo blchu chytajú? (za
čierno). Mt. S. I. 138. A za čože ju (rúžu)
dáte? Opýtala sa kráľovna. Dbš. Sl. pov.
I. 160. Drevo rúbať to sa mu už teraz ne-
chcelo, keď mal zase za čo píť. Dbš. Sl. pov.
I. 544. Vz. Zač.

Začoti = začati, začíti. Na Ostrav. Tč.

Začouděný, začouzený, rauchgeschwärzt.

Začoudlý, russig, verqualmt. Dch.

Začpěti, čpěj, ěl, ění = začíti čpěti, zu
beissen anfangen, verschnupfen. — abs. Křen
tu začpěl. Us. — kde. Začpělo mně v nose.
Ros.

292