Zadříti, dru, dřes, drou, dři, dřel, dřen,
dření; zadírati, sich einziehen (einen Splitter);
se, eingreifen, ins Innere gehen, einreissen.

— co. Pilka při roubování kůru zadírá
(natrhuje). — si co (kam). Třísku si z.
(zabodnouti) do prstu, Us., pod nehet, za
nehet. Ros. Zadřieše si ostré trnie v bělitkú
nožicu. Rkk. 61. Z. do něčeho, einen Riss
machen. Tč. — koho = natrhnouti, o něco
připraviti. Ktož koho zadře, ten učiní múdře.
Št. Druhdy cizieho vydrúc (vyderouce, ná-
silné mu vezmouce). St. Kn. š. 103. 12. —
se. Prkno se zadírá (trhá, třepí se). L. —
kdy. Ve zpíváni, ve hraní zadírati (nesro-
vnávati se). L. — se kam. Proč se do nás
zadírají (na nás dotírají)? Plk. Chlapci, ne-
zadierajte sa jeden do druhého! Nám je
potreba, aby sa Zápola ešte vätšmi do nás
zadrel, lebo len potom budeme mať právo
naňho uderiť. Klčk. Zb. III. 3., V. 37. Ne-
vládali odolať nepriatelom, ktorí sa do Slo-
vanstva zadierali. Sl. let. VI. 1. Neprestáva
zadierať sa do mňa. Vidno, že si umienil
zničiť ma. Zbr. Lžd. 228. — se komu kde.
Zadírá se mi v hrdle (chřapím, bin heiser).
Reš., Čern.

Zadřitý; -it, a, o = zadřený. — kde.
Mám za nehtem cosi zadřitého. Mor. Šd.

Zadrkati, zadrhnouti, knul a kl, utí =
drk učiniti, erzittern, erbeben. — čím. Vůz
nárazem na kámen zadrkl. Us. Zadrkejte
almarou, ať ty groše vypadnou. Er. P. 59.

Zadrkotati = zatřásti, erbeben, erzittern.

— čím: zuby. Jg., Kká. Td. 241. Vítr rá-
kosím zadrkoce. Us. Tč. — se od čeho,
erzittern. Us. Tč. - - Z. = zavrávorati, tor-
keln. Ros. — Z., herausstottern. — co. Sotva
slovo vydrkotal. Us.

Zadrmati = zadrmoliti. — co. Cos to
zase zadrmal (vyvedl)? U Něm. Br. Brnt.

— Z. = zatřásti. — koho jak. Veľmi sa
začudoval, keď Janka ešte spať našiel. Nuž
ho zadrmal po pleci a zavolal: Syn môj,
stávaj! Dbš. Sl. pov. I. 539.

Zadrmo, vz Zadrhmo.

Zadrmochati = zadrhnouti, zaplésti v chu-
mel, verfitzen, verwirren. — co. Us. Lépe:
zamodrchati. Jg.

Zádrmol, u, m. = zádrhel. Na z. zavá-
zati. Us.

Zadrmoliti, il, en, ení, vz Drmoliti, Za-
drmati. — si. Ráda si zadrmolí (zadřepčí,
poklepá). Mor. Šd.

Zadrnčeti, vz Zadrnknouti.

Zadrndati kde: na drndačce, auf dem
Brummeisen aufspielen. Na Mor. Tč.

Zadrnělý, berast.

Zadrněti, ěji, ěl, ění = drnem zarůsti,
verrasen. D. — abs. Cestička zadrněla.

Zadrniti, il, ěn, ění; zadrňovati = drnem
obložiti, mit Rasen bedecken, verwachsen
lassen. — co: střechu, násep po stranách.

Zadrnkati, vz Zadrnknouti.

Zadrnknouti, knul a kl, utí; zadrnčeti,
el, ení; zadrnkati, zadrnkovati, anfangen zu
klirren, ein wenig klirren. Č. — abs. Země
zadrnčela. Luk zadrnčel. Vůz zadrnkal. Us.
Šd. — čím: okna ranou z děla zadrnčela.
Stříbrem a zlatem zadrnkáš. Er. P. 483. —
kde. Šavle na kameni zadrnkala. Us. Tč.

Zadrobení, n., das Einbrocken, Einkrü-
meln ; Eintauschen. Vz Zadrobiti.

Zadrobenina, y, f., eingebrocktes Brod.
Us. Puch.

Zadrobený; -en, a, o, eingebrockt, ein-
gekrümelt. — co komu, chléb do polívky.
Us. Vz Zadrobiti.

Zadrobilek, lka, m., jm. osob. Herdek,
filek! Starej Zadrobilek (žertem místo za-
klení). U Plotiště. Kšť.

Zadrobiti, il, en, ení; zadrobovati =
drobným učiniti, klein bröckeln, einbröckeln.
Hil. — Z. = peníze proměniti, einwechseln.
Na Slov. Z-la dukát. Kld. II. 186. Vz Za-
drobniti. — Z., einbröckeln. — si co kam.
Zadrob si chleba do polívky. Tč. — si jak.
Ten si dobře zadrobil, der hat sich gehörig
eingetunkt (der ist fertig). Na Ostrav.

Zadrobniti, il, ěn, ění = sa drobné pro-
měniti, einwechseln. — co: dukát. Mor. Šd.
Vz Zadrobiti.

Zadrobování, n., opětné zadrobení.

Zadrobovaný; -án, a, o = opětně za-
drobený..

Zadrobovati, opětně zadrobiti. Vz Za-
drobiti.

Zadropati = zadrápati. Na Ostrav. Tč.

Zadrožkovati si = vyjeti si, einen klei-
nen Ausflug machen. Šd.

Zadrtiti, il, cen, ení, zadrcovati, ein wenig
bröckeln, zerreiben. — Z. = zabrumlati,
zaklíti. Z-til něco mezi zuby. Šml. ve Světz.
1881.

Zadru, vz Zadříti.

Zádruha, zadruga, y, f. Z. u Jihoslov. =
spojení se několika osob buď pokrevenstvím
nebo víceletým spolubydlením spolčených
v jednu nerozdílnou rodinu, které pod sprá-
vou hospodáře od nich samých voleného
všecky domácí i přespolní práce vykoná-
vají. Vz S. N. Z. u Jihoslovanů = spolek
osob, jež společný statek mají a pod staro-
stou (starešinou) žijíce do spolku pracuji a
společně chlebí. Sš. Sk. 33. Cf. Ddk. I. 259.
Základem rodinného šťastného a společen-
ského sriadenia bola tak zvaná z. Phld. III.
1. 62.

Zadrumblovati, ein wenig Brummeisen
schlagen.

Zádružný. Na čele kmena stál zo zádru-
žných starešinov zvolený vládyka. Phld. III.
1. 62. (Šd.) Vz Zádruha.

Zádrž, e, f. = zadržení. Kdo z-že hříchu
hoden jest. Sš. J. 300. — Z. zámku a pušky.
NA. III. 115., 117.

Zadržák, u, m. = zádržka, der Hemm-
schuh. Na Ostrav. Tč. — Z. = zadržovací
kužel v hodinách, rohatka, der Sperrhaken
in der Uhr. Sedl. I. 109.

Zadržalosť, i, f. Z., nazývá se povinnosť,
která k plnění dospěla, avšak od toho, kdo
ji na sobě má, vyplněna nebyla. V životě
obecním mluví se o z-sti hlavně při úrocích
a jiných periodických dávkách, které v pravý
čas nebyly učiněny, der Ausstand, die Inte-
ressenausstände, der Rückstand. Vz více
v S. N., Nz., J, tr. Výkaz z-sti, der Rück-
standsausweis. J. tr.

Zadržalý, zadrželý = zadržený. Z. služba,
V., úroky. Žer., Vš., Er., dluh (rückständig).