Předchozí (43)  Strana:44  Další (45) |
|
|||
Zadříti, dru, dřes, drou, dři, dřel, dřen,
dření; zadírati, sich einziehen (einen Splitter); se, eingreifen, ins Innere gehen, einreissen. — co. Pilka při roubování kůru zadírá
(natrhuje). — si co (kam). Třísku si z. (zabodnouti) do prstu, Us., pod nehet, za nehet. Ros. Zadřieše si ostré trnie v bělitkú nožicu. Rkk. 61. Z. do něčeho, einen Riss machen. Tč. — koho = natrhnouti, o něco připraviti. Ktož koho zadře, ten učiní múdře. Št. Druhdy cizieho vydrúc (vyderouce, ná- silné mu vezmouce). St. Kn. š. 103. 12. — se. Prkno se zadírá (trhá, třepí se). L. — kdy. Ve zpíváni, ve hraní zadírati (nesro- vnávati se). L. — se kam. Proč se do nás zadírají (na nás dotírají)? Plk. Chlapci, ne- zadierajte sa jeden do druhého! Nám je potreba, aby sa Zápola ešte vätšmi do nás zadrel, lebo len potom budeme mať právo naňho uderiť. Klčk. Zb. III. 3., V. 37. Ne- vládali odolať nepriatelom, ktorí sa do Slo- vanstva zadierali. Sl. let. VI. 1. Neprestáva zadierať sa do mňa. Vidno, že si umienil zničiť ma. Zbr. Lžd. 228. — se komu kde. Zadírá se mi v hrdle (chřapím, bin heiser). Reš., Čern. Zadřitý; -it, a, o = zadřený. — kde.
Mám za nehtem cosi zadřitého. Mor. Šd. Zadrkati, zadrhnouti, knul a kl, utí =
drk učiniti, erzittern, erbeben. — čím. Vůz nárazem na kámen zadrkl. Us. Zadrkejte almarou, ať ty groše vypadnou. Er. P. 59. Zadrkotati = zatřásti, erbeben, erzittern.
— čím: zuby. Jg., Kká. Td. 241. Vítr rá-
kosím zadrkoce. Us. Tč. — se od čeho, erzittern. Us. Tč. - - Z. = zavrávorati, tor- keln. Ros. — Z., herausstottern. — co. Sotva slovo vydrkotal. Us. Zadrmati = zadrmoliti. — co. Cos to
zase zadrmal (vyvedl)? U Něm. Br. Brnt. — Z. = zatřásti. — koho jak. Veľmi sa
začudoval, keď Janka ešte spať našiel. Nuž ho zadrmal po pleci a zavolal: Syn môj, stávaj! Dbš. Sl. pov. I. 539. Zadrmo, vz Zadrhmo.
Zadrmochati = zadrhnouti, zaplésti v chu-
mel, verfitzen, verwirren. — co. Us. Lépe: zamodrchati. Jg. Zádrmol, u, m. = zádrhel. Na z. zavá-
zati. Us. Zadrmoliti, il, en, ení, vz Drmoliti, Za-
drmati. — si. Ráda si zadrmolí (zadřepčí, poklepá). Mor. Šd. Zadrnčeti, vz Zadrnknouti.
Zadrndati kde: na drndačce, auf dem
Brummeisen aufspielen. Na Mor. Tč. Zadrnělý, berast.
Zadrněti, ěji, ěl, ění = drnem zarůsti,
verrasen. D. — abs. Cestička zadrněla. Zadrniti, il, ěn, ění; zadrňovati = drnem
obložiti, mit Rasen bedecken, verwachsen lassen. — co: střechu, násep po stranách. Zadrnkati, vz Zadrnknouti.
Zadrnknouti, knul a kl, utí; zadrnčeti,
el, ení; zadrnkati, zadrnkovati, anfangen zu klirren, ein wenig klirren. Č. — abs. Země zadrnčela. Luk zadrnčel. Vůz zadrnkal. Us. Šd. — čím: okna ranou z děla zadrnčela. Stříbrem a zlatem zadrnkáš. Er. P. 483. — kde. Šavle na kameni zadrnkala. Us. Tč. |
Zadrobení, n., das Einbrocken, Einkrü-
meln ; Eintauschen. Vz Zadrobiti. Zadrobenina, y, f., eingebrocktes Brod.
Us. Puch. Zadrobený; -en, a, o, eingebrockt, ein-
gekrümelt. — co komu, chléb do polívky. Us. Vz Zadrobiti. Zadrobilek, lka, m., jm. osob. Herdek,
filek! Starej Zadrobilek (žertem místo za- klení). U Plotiště. Kšť. Zadrobiti, il, en, ení; zadrobovati =
drobným učiniti, klein bröckeln, einbröckeln. Hil. — Z. = peníze proměniti, einwechseln. Na Slov. Z-la dukát. Kld. II. 186. Vz Za- drobniti. — Z., einbröckeln. — si co kam. Zadrob si chleba do polívky. Tč. — si jak. Ten si dobře zadrobil, der hat sich gehörig eingetunkt (der ist fertig). Na Ostrav. Zadrobniti, il, ěn, ění = sa drobné pro-
měniti, einwechseln. — co: dukát. Mor. Šd. Vz Zadrobiti. Zadrobování, n., opětné zadrobení.
Zadrobovaný; -án, a, o = opětně za-
drobený.. Zadrobovati, opětně zadrobiti. Vz Za-
drobiti. Zadropati = zadrápati. Na Ostrav. Tč.
Zadrožkovati si = vyjeti si, einen klei-
nen Ausflug machen. Šd. Zadrtiti, il, cen, ení, zadrcovati, ein wenig
bröckeln, zerreiben. — Z. = zabrumlati, zaklíti. Z-til něco mezi zuby. Šml. ve Světz. 1881. Zadru, vz Zadříti.
Zádruha, zadruga, y, f. Z. u Jihoslov. =
spojení se několika osob buď pokrevenstvím nebo víceletým spolubydlením spolčených v jednu nerozdílnou rodinu, které pod sprá- vou hospodáře od nich samých voleného všecky domácí i přespolní práce vykoná- vají. Vz S. N. Z. u Jihoslovanů = spolek osob, jež společný statek mají a pod staro- stou (starešinou) žijíce do spolku pracuji a společně chlebí. Sš. Sk. 33. Cf. Ddk. I. 259. Základem rodinného šťastného a společen- ského sriadenia bola tak zvaná z. Phld. III. 1. 62. Zadrumblovati, ein wenig Brummeisen
schlagen. Zádružný. Na čele kmena stál zo zádru-
žných starešinov zvolený vládyka. Phld. III. 1. 62. (Šd.) Vz Zádruha. Zádrž, e, f. = zadržení. Kdo z-že hříchu
hoden jest. Sš. J. 300. — Z. zámku a pušky. NA. III. 115., 117. Zadržák, u, m. = zádržka, der Hemm-
schuh. Na Ostrav. Tč. — Z. = zadržovací kužel v hodinách, rohatka, der Sperrhaken in der Uhr. Sedl. I. 109. Zadržalosť, i, f. Z., nazývá se povinnosť,
která k plnění dospěla, avšak od toho, kdo ji na sobě má, vyplněna nebyla. V životě obecním mluví se o z-sti hlavně při úrocích a jiných periodických dávkách, které v pravý čas nebyly učiněny, der Ausstand, die Inte- ressenausstände, der Rückstand. Vz více v S. N., Nz., J, tr. Výkaz z-sti, der Rück- standsausweis. J. tr. Zadržalý, zadrželý = zadržený. Z. služba,
V., úroky. Žer., Vš., Er., dluh (rückständig). |
||
|
|||
Předchozí (43)  Strana:44  Další (45) |