Předchozí (45)  Strana:46  Další (47) |
|
|||
vždycky budú. Hol. 374. — se, vz nahoře.
— čeho, se čeho. Nic mi tížeji nepřišlo, jako ruky od bití jeho zadržeti. Bern. Kto zadrží cizího, ví-li komu, nejprv navrať. Sš. Z-la se stola, aby nepadla. Us. Šd. Zadržitel, e, m., vz Zadržovatel.
Zádržka, y, f. = zadržení, der Aufent-
halt. Bez z-ky. Zlob. — Z. (od zadrhnouti). Z. u vozu, brzda, die Bremse, der Schleif, Hemmschuh. Pdl., Črm., Suk, Rgl. Z. u ruč- nice, die Abdruckstange. Čsk. — Z. = ná- držka (vody), Wassorhälter, m. Um. les. — Z. = záloha vojska, die Reserve. Bur. — Z. u varhan. Vz Rozhrádky. Us. — Z., der Spodiurnťänger. Šp. — Z. = položení, po- sice, der Zusammenstoss zweier o. mehrer Mitlaute. Nz. — Z. = zadržení hříchu, der Vorbehalt, reservatio. Šd. — Z., die War- nung. Vz Zádržkový. — Z., carpophorum, der Fruchthalter, v rostl. Slb. XLVIII. Der Saftbehälter, receptaculum succi. Nz. Zádržkový Z. zpruha, die Warnungs-
feder. Šp. Zádržný. Z právo. Vz Zadržovací.
Zadržovací, zum Aufhalten, Hemmen
dienend. Z. stroj. Techn. Z. kolečko u zá- slon. Vz Včř. Z. I. 46. Z. právo (zádržné), das Zurückhaltungs-, Retentionsrecht. Zadržovadlo, a, n, die Hemmaschine
(am Wagen), Bremse. Šm., Rk. Zadržovák, u, m. Z. dveřní, der Thür-
aufhauer (aby se dvéře hned nezavíraly). Vz Včř. Z. I 49. Zadržování, n., das Zurückhalten. Z.
vody. Us. Z. mzdy dělníkům. Mž. 17. Vz Zadržeti, Zadržení. Zadržovatel, e, m., der Hemmer, Auf-
halter. Z. pokroku. Osv. I. 80. Vz Zadržitel. Zadržovati, vz Zadržeti.
Zadu, kompar. zázeji, záze, záz. Na Zlín-
sku: zadej. Brt. Z. = v zadu, hinten, hinter- halb, weiter hinten, zu hinterst. Záze po- ložiti; nejzáze na tom předhoří. V zadu státi. Kom. Nejzáze někoho postaviti. Mach. Kázal jí ruce zadu (na zad, v zad) svázati. Pass. Hodíš se zadu na vůz, abys brzo vypadl; Napřed hladí, zadu škrábe; Vyhrál jako onen zadu Běže. Jg. Vz Zad. Zadub, a, m., Hohendorf, ves u Mar.
Lázní; Saduba, ves u Bezdružic. PL. Zadubati = zaďobati, mit dem Schnabel
tödten. Na Ostrav. Tč. Zadubený, vz Zadubiti. — Z. = zašpi-
něný, beschmutzt; neštovicemi poďubaný, von Blattern betupft. Na mor. Val. Vck. Zadubiti, il en, ení; zadubovati = za-
bedniti, přidusiti, dämpfen, unterdrücken. — co kde: hněv v sobě (potlačiti). Št. Zádubský, ého, m. Z. ze Šontála (Schön-
thal), jm. staré čes. rodiny. Vz S. N., Blk. Kfsk. 920.—921., Arch. IV. 126. Zaduckaný; -án, a, o, zapěchovaný. Mor.
Šd. Zaduckati = zapěchovati. Mor. Šd.
Zadudaný; -án, a, o = ududaný, ve
tváři zamazaný (o dětech), jm Gesichte be- schmutzt. Z. chlapec. Mor. Šd., Škd., Tr. Zadudati = na dudy zahráti, ein wenig
auf dem Dudelsack spielen, auf dem Du- delsack zu spielen, zu dudeln anfangen. — |
abs. Zadudaj, zadudaj! Chlapci, zatočme
aa v tanci! Sl. ps. Zadudaj, nech detva skočí hor' na nohy. Btt. Sp. 183. — komu. Tak mi zadudaj, že mi zobudíš mladosti dávne pamiatky. Čjk. 69. Lebo mi zadudaj, lebo mi dudy daj, nech si já zadudám, ces ten zelený háj. Sl. ps. Šf. II. 66. A už večer při odvarci tu si zadudáme vivat, po bu- činkách, po dolinkách bude se nám rozlíhať. Sl. spv. V. 187. My ti zadudáme, písně zazpíváme. Brt. P. 171. — komu nač. Dyž sme tě, dudáčku, vytáhli, ničky nám zadudáš na dudy. Sš. P. 152.. Er. P. 257. — Z. = tělesně obcovati, fleischlich beiwoh- nen. Jen sem si jednou zadudal, jakoby mi medu dal atd. Pís. Blk. — Z. se = ve tváři se zamazati, zašmourati, sich im Gesichte beschmieren, beschmutzen. Vz Zadudaný. Mor. Šd. Zadudněti = zaduněti, dumpf ertönen. — Z., mit blossen Füssen über ein Feld
wohin laufen. — kam: za humno k sou- sedovi. Na Ostrav. Tč. Zadudrati, vz Dudrati. — abs. Zadu-
dral, až sa zem zatriasla. Dbš. Sl. pov. I. 103. Tvoje šťastie, zadudrala stará, tvoje veľké šťastie! Ib. 1. 81. Záduch, u, m. = zavřené, nezdravé po-
větří, puch, unreine Luft, die Stickluft. Us. L. Bystré, šumné vetry vejú, nechajme chyžné z-chy! Sldk. 501. — Z. = pára, die Ausdünstung, der Qualm. D. Z. uhlí- kový. Ja. — Z. = poslední výpal peci hrn- čířské, když celá se zacpe, aby nádobí du- šeným kouřem černosti nabylo. Dch. — Z. = dušnosť, soptivosť, dýchavičnosť, dý- chavice, zádušina, záducha, zádech = ob- tížné dýchání asthma, schwerer Athem, die Engbrüstigkeit. Vz Čs. lk. IV. 75 , 183., 90., 93., 108., 124., 133., 147., 154. Čistí prsy a záduch odjímá. V. Z. nervosní; proti z-chu benzin; z. bronchialní v dětském věku; z. bronchialní. Čs. lk. IV. 409., 156., IX. 405., X. 343. Kričali, div že záduch nedostali. Rtk. 21. Z-chou trpěti. Šml. Vz víc v S. N. — Z. = dušný kašel, kašel zádušný, křečo-
vitý, pertussis, Ja., der Keuchhusten, Stick-, Brechhusten. Rostl. Vz více v S. N., Zádu- šilosť. — Z. = zadušilosť, zbouření, pozdvi- žení matky, nádech. Ja., Byl. Záducha, y, f. = záduch, das Keuchen.
Z. v prsiech. Jád. — Z. = záduch, dušný kašel, der Keuch-, Stick-, Brechhusten. Ja., Ms. 1559. - - Z., y, m., osob. jm. Mor. Šd. Zaduchati, zaduchnouti = duchačem za-
foukati, mit dem Blasebalg blasen ; zadmouti, zu wehen anfangen. — odkud. Zaduchaj, větříčku, z dunaje, z půlnoci. Sš. P. 438. Dajže si pozor, z ktorej strany sveta vetor na tebe zaduchá. Dbš. Sl. pov. V. 58. — kam jak. Plameňom na teba zaduchne; Horúcou parou zaduchol po nich. Dbš. Sl. pov. I. 100., 321. Do něčeho z. Tč., Němc. — co = shasiti, ausblasen. — co: svíčku,
světlo. Na Ostrav. Tč. — Cf. Duchnouti. Záduchlivě = dýchavičné, engbrüstig.
Na Slov. Bern. Záduchlivosť, i, f. = záduch. Na Slov.
Bern. |
||
|
|||
Předchozí (45)  Strana:46  Další (47) |