vždycky budú. Hol. 374. — se, vz nahoře.
— čeho, se čeho. Nic mi tížeji nepřišlo,
jako ruky od bití jeho zadržeti. Bern. Kto
zadrží cizího, ví-li komu, nejprv navrať.
Sš. Z-la se stola, aby nepadla. Us. Šd.

Zadržitel, e, m., vz Zadržovatel.

Zádržka, y, f. = zadržení, der Aufent-
halt. Bez z-ky. Zlob. — Z. (od zadrhnouti).
Z. u vozu, brzda, die Bremse, der Schleif,
Hemmschuh. Pdl., Črm., Suk, Rgl. Z. u ruč-
nice, die Abdruckstange. Čsk. — Z. = ná-
držka (vody), Wassorhälter, m. Um. les. —
Z. = záloha vojska, die Reserve. Bur. —
Z. u varhan. Vz Rozhrádky. Us. — Z., der
Spodiurnťänger. Šp. — Z. = položení, po-
sice, der Zusammenstoss zweier o. mehrer
Mitlaute. Nz. — Z. = zadržení hříchu, der
Vorbehalt, reservatio. Šd. — Z., die War-
nung. Vz Zádržkový. — Z., carpophorum,
der Fruchthalter, v rostl. Slb. XLVIII. Der
Saftbehälter, receptaculum succi. Nz.

Zádržkový Z. zpruha, die Warnungs-
feder. Šp.

Zádržný. Z právo. Vz Zadržovací.

Zadržovací, zum Aufhalten, Hemmen
dienend. Z. stroj. Techn. Z. kolečko u zá-
slon. Vz Včř. Z. I. 46. Z. právo (zádržné),
das Zurückhaltungs-, Retentionsrecht.

Zadržovadlo, a, n, die Hemmaschine
(am Wagen), Bremse. Šm., Rk.

Zadržovák, u, m. Z. dveřní, der Thür-
aufhauer (aby se dvéře hned nezavíraly).
Vz Včř. Z. I 49.

Zadržování, n., das Zurückhalten. Z.
vody. Us. Z. mzdy dělníkům. Mž. 17. Vz
Zadržeti, Zadržení.

Zadržovatel, e, m., der Hemmer, Auf-
halter. Z. pokroku. Osv. I. 80. Vz Zadržitel.

Zadržovati, vz Zadržeti.

Zadu, kompar. zázeji, záze, záz. Na Zlín-
sku: zadej. Brt. Z. = v zadu, hinten, hinter-
halb, weiter hinten, zu hinterst. Záze po-
ložiti; nejzáze na tom předhoří. V zadu
státi. Kom. Nejzáze někoho postaviti. Mach.
Kázal jí ruce zadu (na zad, v zad) svázati.
Pass. Hodíš se zadu na vůz, abys brzo
vypadl; Napřed hladí, zadu škrábe; Vyhrál
jako onen zadu Běže. Jg. Vz Zad.

Zadub, a, m., Hohendorf, ves u Mar.
Lázní; Saduba, ves u Bezdružic. PL.

Zadubati = zaďobati, mit dem Schnabel
tödten. Na Ostrav. Tč.

Zadubený, vz Zadubiti. — Z. = zašpi-
něný, beschmutzt; neštovicemi poďubaný,
von Blattern betupft. Na mor. Val. Vck.

Zadubiti, il en, ení; zadubovati = za-
bedniti, přidusiti, dämpfen, unterdrücken. —
co kde: hněv v sobě (potlačiti). Št.

Zádubský, ého, m. Z. ze Šontála (Schön-
thal), jm. staré čes. rodiny. Vz S. N., Blk.
Kfsk. 920.—921., Arch. IV. 126.

Zaduckaný; -án, a, o, zapěchovaný. Mor.
Šd.

Zaduckati = zapěchovati. Mor. Šd.

Zadudaný; -án, a, o = ududaný, ve
tváři zamazaný (o dětech), jm Gesichte be-
schmutzt. Z. chlapec. Mor. Šd., Škd., Tr.

Zadudati = na dudy zahráti, ein wenig
auf dem Dudelsack spielen, auf dem Du-
delsack zu spielen, zu dudeln anfangen. —

abs. Zadudaj, zadudaj! Chlapci, zatočme
aa v tanci! Sl. ps. Zadudaj, nech detva
skočí hor' na nohy. Btt. Sp. 183. — komu.
Tak mi zadudaj, že mi zobudíš mladosti
dávne pamiatky. Čjk. 69. Lebo mi zadudaj,
lebo mi dudy daj, nech si já zadudám, ces
ten zelený háj. Sl. ps. Šf. II. 66. A už večer
při odvarci tu si zadudáme vivat, po bu-
činkách, po dolinkách bude se nám rozlíhať.
Sl. spv. V. 187. My ti zadudáme, písně
zazpíváme. Brt. P. 171. — komu nač.
Dyž sme tě, dudáčku, vytáhli, ničky nám
zadudáš na dudy. Sš. P. 152.. Er. P. 257. —
Z. = tělesně obcovati, fleischlich beiwoh-
nen. Jen sem si jednou zadudal, jakoby mi
medu dal atd. Pís. Blk. — Z. se = ve tváři
se zamazati, zašmourati, sich im Gesichte
beschmieren, beschmutzen. Vz Zadudaný.
Mor. Šd.
Zadudněti = zaduněti, dumpf ertönen.

— Z., mit blossen Füssen über ein Feld
wohin laufen. — kam: za humno k sou-
sedovi. Na Ostrav. Tč.

Zadudrati, vz Dudrati. — abs. Zadu-
dral, až sa zem zatriasla. Dbš. Sl. pov. I.
103. Tvoje šťastie, zadudrala stará, tvoje
veľké šťastie! Ib. 1. 81.

Záduch, u, m. = zavřené, nezdravé po-
větří, puch, unreine Luft, die Stickluft. Us.
L. Bystré, šumné vetry vejú, nechajme
chyžné z-chy! Sldk. 501. — Z. = pára,
die Ausdünstung, der Qualm. D. Z. uhlí-
kový. Ja. — Z. = poslední výpal peci hrn-
čířské, když celá se zacpe, aby nádobí du-
šeným kouřem černosti nabylo. Dch. —
Z. = dušnosť, soptivosť, dýchavičnosť, dý-
chavice, zádušina, záducha, zádech = ob-
tížné dýchání asthma, schwerer Athem, die
Engbrüstigkeit. Vz Čs. lk. IV. 75 , 183., 90.,
93., 108., 124., 133., 147., 154. Čistí prsy a
záduch odjímá. V. Z. nervosní; proti z-chu
benzin; z. bronchialní v dětském věku; z.
bronchialní. Čs. lk. IV. 409., 156., IX. 405.,
X. 343. Kričali, div že záduch nedostali.
Rtk. 21. Z-chou trpěti. Šml. Vz víc v S. N.

— Z. = dušný kašel, kašel zádušný, křečo-
vitý, pertussis, Ja., der Keuchhusten, Stick-,
Brechhusten. Rostl. Vz více v S. N., Zádu-
šilosť. — Z. = zadušilosť, zbouření, pozdvi-
žení matky, nádech. Ja., Byl.

Záducha, y, f. = záduch, das Keuchen.
Z. v prsiech. Jád. — Z. = záduch, dušný
kašel, der Keuch-, Stick-, Brechhusten. Ja.,
Ms. 1559. - - Z., y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zaduchati, zaduchnouti = duchačem za-
foukati, mit dem Blasebalg blasen ; zadmouti,
zu wehen anfangen. — odkud. Zaduchaj,
větříčku, z dunaje, z půlnoci. Sš. P. 438.
Dajže si pozor, z ktorej strany sveta vetor
na tebe zaduchá. Dbš. Sl. pov. V. 58. —
kam jak. Plameňom na teba zaduchne;
Horúcou parou zaduchol po nich. Dbš. Sl.
pov. I. 100., 321. Do něčeho z. Tč., Němc.

— co = shasiti, ausblasen. — co: svíčku,
světlo. Na Ostrav. Tč. — Cf. Duchnouti.

Záduchlivě = dýchavičné, engbrüstig.
Na Slov. Bern.

Záduchlivosť, i, f. = záduch. Na Slov.
Bern.