zaihrajú. Btt. Sp. 7. — kdy čím. Rukama
veselo zatlapkajú, ku koncu zadupkajú no-
hama. Dbš. Obyč. 30.

Zadupotati = zadupkati. — abs. Za-
hrkotal koč, ale nie ten starý známý, lež
nový; zadupotaly kone, ale nie tie, co pred
krátkym časom opustily dom panský. Lipa
329. — kde. Naraz zadupotal při ňom me-
dený tátoš. Dbš. Sl. pov. I. 508. A jak cez
mostok z kraja dediny zadupocú panské
žrebce, sotva sa našol jeden jediný, čo
o nich s druhom nešepce. Sldk. 48. V tom
zadupotali kone na dvore. Na tretí deň
zadupotali kone na dvore zámkovom. Klčk
Zb. IV. 27., V. 129.

Zadurděti, ěl, ěn, ění, unwillig werden.
— se na koho. Us. Tč.

Zadurkati, erdröhnen. — abs. Hrom
z-kal. Na Slov. Tč., Lipa III. 329.— kde:
něco na hůře zadurklo. Na Slov. Tč.

Zadusati, anfangen zu tosen, zu stampfen.
Ros.

Zadusilý = který se zadusil, erstickt.
Us.

Zadusitel, e, m., der Ersticker.

Zadusitelka, y, zadusitelkyně, ě, f.,
die Erstickerin. Jg.

Zadusiti, il, šen, ení; zadoušeti, el, en,
ení; zadušovati = udusiti, ersticken, erwür-
gen. — koho. Us. Z-lo ho to. Us. — co
kam. Zadus hlavu pod podušku (= vstrč).
Jád. — se jak. Do smrti se z. Us. — koho,
se čím: Holoubě prsty. Us. Z. se smradem,
provazem. V. Dýmem slávy se z. Shakesp.
Tč. Zadusilo se v dole švubem 12 pachol-
kův. Dač. I. 339. V kůrňave horkého dýmu
z-sil sa Janko. Dbš. Sl. pov. IV. 49. — kde.
V konopích se z. (pověšenu býti v provaze
z konopí). V. Z-l je v jámě podlé katrči.
Bj. — se od čeho: od smradu.

Zádusný, erstickend. A nezádusným
blčaním horí plameň ten svetov osveta.
Sldk. 485.

Záduš, e, f., vz Zaduší. Aby ne škola,
ale z. povinna byla právo svého majetku
dokazovati. Čas. kat. duch. 1883. 134. (Šd.).

Zadúšati = zadušovati. Vz Zadusiti. —
Z., vz Zadušovati. Keď i tá bola hotová,
tu potom si len ešte vedli, jak nedostižní
majstrovia s najvyššou sebadôverou; tvrdili
a sa zadúšali: že kresaná je jak zo skaly.
Phld. IV. 5. — se = zadušovati se.

Zádušivý = dusící, Stick-. Z. povětří.
Tab. lid.

Zadušení, n. = smrť povstalá zastave-
ním dýchání, das Ersticken, die Erstickung.
Vz více v S. N. — Z. stromů. Nomencl.

Zadušenina, y, f. = něco dušeného, etwas
Gedämpftes. Z. slepičí, z kaprů, v hořčici.
Jg., Jrsk.

Zadušený; -šen, a, o, erstickt. Z. člověk,
Us., vejce. V.

1. Záduší, n., záduš, e, f. = každý dobrý
skutek konaný pro své duše spasení, pro
anima, ein für das Seelenheil verdienstliches
Werk. Vždy desátkové jsú almužny od lidí
pro boží chválu za duše dány; protož řie-
kají jim záduší. Hus II. 81., Lom., Apol.
Ne v obětech lidských, ne v záduších atd.
(jest dokonalé hříchův odpuštění). Br. A takž

dosti špatné z. způsobili tou processí. Břez.
159. — Z. = nadání, odkaz k chrámu Páně,
ke školám, k faře n. pro lid chudý, pro špi-
tál, geistliche, fromme Stiftung, Kirchenstif-
tung etc. Chtě svého otce zádušie skonati
(i. e. klášter dostavěti). St. skl., Hr. rk. 41.
To městiště oni mohú jinému dobrému člo-
věku prodati, dáti, zaměniti anebo k zádušie
obrátiti. List z roku 1467. Té. Žádnému z.
nemá ve dsky nic kladeno býti. Vš. Jir.
171. Nadali sú z. špitála horaždějovského
svým vlastním dědictvím tak, aby na to
12 chudých budúcně chováno bylo. Arch.
IV. 255. — Z. = důchod, statek, nadání,
zboží, das Kirchengut. Těch kněží, ješto jich
z. jest. Půh. I. 286. K tomu z. kostelnímu.
Dač. I. 44. Kvielé, volají, káží, že jim chudé
z. berú. Hus II. 81. Z. kostelní, kostela far-
ního, Us., chudých, D., zemské. Šm. Z., du-
chovní statky. Kb. 274. Správce záduší. Šp.
Nadal kšaftem z. mnohými statky; do z.
povinné úroky zapraviti. Sych. — Z =
osada, fara, der Kirchen-, Pfarrsprengel,
die Kollatur. Poněvadž kněz Šimon kšaftu
žádného o svém statečku neučinil, žádáme
Vaší Mti., že podlé starobylého řádu a sne-
sení ode všech tří stavův království i také
podlé práv duchovních to opatřiti ráčíte,
aby ten stateček na tři díly spravedlivě
rozdělen byl; jeden díl k z. tomu, na kte-
rémž byl, druhý jeho přátelům a třetí kon-
sistoři pražské aby se dostal. Jdn. 222. On
patří k (do) z. sv. Martina. Ros. — Z. =
záduch, zalknutí, smrt, das Ersticken. St.
skl. — Z. = vole, der Kropf. Us. u Turn.

2. Záduší, n., Zadusch, ves u Mělníka;
Zaduschi, samota u Kosovy Hory. PL. —
Z., jm. polí na mnohých místech.

Zádušilosť, i, f. = záduch, der Keuch-
husten. U Uher. Hradiště. Té. Tíseň z-sti.
Shakesp. Lear. I. 45. — Z., die Mutter-
beschwerung, hysterismus. Ja.

Zádušina, y, f. = pára, der Dampf; zá-
duch, dýchavice, kurzer Athem, das Keu-
chen. Ja.

Zadušiti, il, en, ení, zadušovati se = na
svou duši říci, bei seiner Seele, bei seinem
Seelenheil schwören. Na Slov.: zabožiti se.
A zadušil se, že ... Dbš. Sl. pov. I. 346. —
se komu. Nechceš-li věřiť, zaduším se ti!
Tož se zaduš! Na Mor. a Slov. Šd. — se
nač. Zaduš se na to. Mor. Šd.

Zadušitosť, i, f. = zádušivosť.

Zadušitý = zádušivý. Čern.

Zádušivosť, i, f. = záduch, schwerer
Athem. Lék. kn.

Zádušivý = záduch mající, keuchend,
schweren Athem habend. Háj. — od čeho.
Ženám z-vým od matky. Čern.

Záduška, y, f. = místo, kde zádušní půdy
leží, der Kirchengrund. Us.

Zádušlivosť, i, f. = plnosť záduchu, er-
stickende Eigenschaft, Dumpfigkeit. Z. po-
větří. — Z. = záduch v prsou, die Eng-
brüstigkeit, Beklommenheit des Athems.

Jg.

Zádušlivý = zádušný, erstickend, Stick-,
dumpfig. Z. povětří (v dolích). Tabl. lid. —
Z. = dušný, engbrüstig. Z. kůň. Db. Z.
člověk. Šd.