Zagrovaný; -án, a, o, geseigert. Aby
takové z-né nižší kovy a mineralia vedlé
jich příležitosti ven z země vyvésti a od-
byti mohli. Nar. o h. a k. Vz Zagrovati.

Zagrovati, z něm. seigern = čistiti zlato,
stříbro, odděliti je od mědi. Mz. 373. Jestliže
by kverci nechtěli z takových nižších kovů
zlata a stříbra z. dáti. Nar. o h. a k.

Zagrovna, y, f. = huť, kde se zlato a
stříbro čistí, die Seigerhütte. Pr. Nařízení
trojích zagroven. Nar. o h. a k., Dač. I.
109. Vz Zagrovati.

Zagryndanec, nce, m. = zaslintanec.
Mor. Šd.

Zagryndaný;. -án, a, o = zaslintaný,
begeifert. Mor. Šd.

Zagryndati = zaslintati, begeifern. Mor.
Šd. — se. Šd.

Zagúlati — zakaliti, wegrollen, wegwäl-
zen. Na Slov. Bern.

Zaguliti, il, en, ení = zagúlati. Na Slov.
Bern.

Zagumati = zemi kolem něčeho udupati.
— co: kůl (aby pevněji stál). Vz Vygu-
mati. Na mor. Val. Vck.

Zagvelbiti, il, en, ení, zagvelbovati, ver-
mauarn, überwölben. — co: sklep, okno do
sklepu. Ne Ostrav. Tč.

Zagvintovati, verschrauben (gvint, das
Gewinde). Na Ostrav. Tč.

Zagyglati = zaviklati — čím. Na již.
Moravě. Šd.

Zagyzditi = zahyzditi, zanešvařiti, zne-
čistiti. Slez. Šd.

1. Záha, vz Žáha. Záha jej pálí, er hat
Sodbrennen. Na Ostrav. Tč. Záha ma v ústach
pečie ako v ohni. Phld. III. 544.

2. Záha, y, f., zastr. = čas, die Zeit;
jasné nebe (snad z střněm. kâha, gàha =
spěch), das Heitere des Himmels. Vz Mz.
373. —Nyní: záhy (zastr. záhe, záhé), kom-
par. zážeji, záže, záž = rychle, časně, hned,
teď, v čas, frühe, frühzeitig, flugs, bei Zei-
ten, zeitlich. Cf. Bž. 137., 216. Přišel záhy
domů. Ros. I tažechu před sluncem záhe.
Rkk. 17. Aby se záhé v tom opatřil. Jel.
V pátek na noc aneb v sobotu tím zážeji.
Břez. 212. Vojni! vece, z jutra záhe roz-
pálímy krutosť vsiu. Rkk. 18. Záhy sko-
nalý. Dch. Záhy vstávati, z. z rána. Us. Pdl.
Jelikož o dítěti tom později nikde zmínka
se nečiní, zdá se, že z. zemřelo. Ddk. III.
25. Kdo chce našetřiti, musí z. začíti. Šd.
Přijď raději pozdě na hody, než z. k svá-
rům. Šd., Pk. Kdo z. seje, z. žne. Pk. Z.
sedlej a pozdě sedej. Hkš. Z. vstávej, pří-
klad dávej; Kdo vstává z., nechodí nahý.
Tč. Co kopřivou býti má, záhy žíhá (pálí).
Jg., Tč.

Zahabati = zandati, verräumen, verwer-
fen. Na Slov. Bern.

Zahacení, n. = ucpání, emphraxis, die
Verstopfung. Nz. lk.

Zahacený; -cen, a, o = ucpaný, infar-
cirt. Nz. lk. Vz Zahatiti.

Záhač, e, m., dexamine, kývoš vrostlo-
oký. Krok II. 245.

Zaháčení, n. = zaháknutí, die Verhäke-
lung. D.

Zaháčiti, il, en, ení; zaháknouti, knul
a kl, ut, utí, zahakovati = hákem zapnouti,
verhäkeln, zuhakein. — co, se. Jg. Z. loď,
entern. Z. řebřík, einhaken. Z. někoho (za-
vříti). U Kr. Hradce. Kšť.

Zaháčkovací závěr, zavírá-li se okno
háčkem. Vz Včř. Z. I. 34.

Zaháčkovati, zaháčknouti, přiháčknouti,
zuhäfteln. D. — co: okno otevřené, aby
je vítr nerozbil. Us. Pdl. Z. dvéře (na há-
ček zavříti), mit dem Haken verschliessen.
Us. Tč.

Záhada, záhadka, zahádha (Šf.), y, f. =
problema, das Problem. Z. v logice hledané
neznámé. Z. podmínečná, prostá. Jd. 91.
Rozklad z-dy. Mark. Rozluštiti z-du. Krok.
Změna záhady (irécov Cýrriótc), v log. vada
důkazu, jež v neshodě usouzeného závěru
s položkou leží. Jd. 91. Snadno bychom se
mohli pustiti do smělých domyslův a zá-
hadek. Bdl. Z-dy životné, Lebensprobleme.
Dch. Z. života zvířecího; Záhady lidské,
věčné; Pověstná z. organismu; z. účelo-
slovná; rozřešení z-dy; z. teleologická. Mus.
1880. 194., 263., 424., 42. (Pd.). Ale jakou
jsi záhadou nevyzpytatelnou, ó duše ty lid-
ská! Sá. Z. životní. Stč. Z. 479. Na z-dě
býti. Hdk. L. k. 82. Z. psychologická. Ddk.
P. 94. Odevšad mne tísní záhada. Čch. Bs.
59. Z. zavilá, ein verwickeltes Problem. Šf.
Rozpr. 45. Z-du řešiti. Ddk. II. 92. — Z. =
hádanka. Na Slov. To je záhadka posjal
(posud) nerozuzlená. Phld. II. 5. 145. Ty si
rozlúštil záhadku, na ktorej si mnohí lámu
hlavu. Zbr. Lžd. 96.

Zahádač, e, m., der Räthselvorleger o.
Räthselvorsprecher. Hádajú pri stole a z.
v ruke držiac vidličky naberie si jedla. Mt.
S. I. 134.

Zahádati = pohádku dáti, ein Räthsel
vorlegen, vorsprechen, aufgeben. Jg. — co
komu. Nespíme, my čujeme, hádky sebe
(sobě) zahádame. Er. Sl. čít. 65. Zahádam
ti hádku, na půl lokťa krátku; vieš ju, zješ
ju, neuhádneš ju? Mt. S. I. 134. Teraz jim
ja zahádam tuto hádku, čo si mi ty povie-
dal. Dbš. Sl. pov. II. 93. — jak. Hádanky
si zahádajú o závod. Mt. S. I. 206.
Záhadčivý = záhadný, problematisch.
Šf. Stž. I. 532.

Záhadka, y, f., vz Záhada.

Záhadní = k záhadě naležející, zum Pro-
blem gehörig. Z. výminka. Presl. Vz Zá-
hadný.

Záhadnosť, i, f. = pochybnosť, die Räthsel-
haftigkeit. Stč. Zmp. 201., 246.

Záhadný = záhadu v sobě zavírající, po-
chybný, problematický, problematisch, my-
steryös, räthselhaft, fraglich, verfänglich,
änigmatisch. Z. úsudek. Mark. Z. věc, od-
pověď, Us., otázka. Mus. 1880. 193. 527.—
jak. První starší doba vždy aspoň v ně-
kterém smyslu a z Částky záhadná, nejistá
jest. Šf.

Zahafati; zahafnouti, fnul a fl, utí, auf-
bellen. — abs. Malý pes zahafá, velký za-
štěká. Us. Tč. — na koho odkud. Pes
z boudy naň zahafal

Zahajdučiti si, zahajdukovati si = haj-
duka dělati. Do kolečka, chlapci ručí! rád