Předchozí (52)  Strana:53  Další (54) |
|
|||
53
|
|||
|
|||
si Slovák zahajdučí. Hdk. C. 175. Napivše
se zahajdukují si a potom ulehnou všichni. Na Slov. Němc. Zahájecí, Eröffnungs-. Z. řeč, předsta-
vení. Dch. Zahájení, n., die Einfriedung. J. tr. —
Z-, die Eröffnung, Hägung. Z. soudu. Vz Vš. Jir. 28., Vl. zř. 20., Kn. drn. Purkrabě pražský má při z. soudu po zemském pí- saři státi. Zř. F. I. C. IV. Z. zákona, die Gesetzsanktion mit Strafandrohung. J. tr. Z. paroplavby, die Eröffnung der Dampf- schiffahrt, přednášek. Dch. Vz Zahájiti. Zahájený; -en, a, o = zahrazený, zabrá-
něný, eingefriedet. Z. les, háj. J. tr. Statok pásti po z-ných báňoch sa zakazuje. Sl. let. IV. 70. Tu je z-né (zápověď, v lese). Slez. Šd. Paní Elžka žalovala před súdem z-ným na Černého Václava, kterak . . .; Přistúpili jsú pred právo z-né žalobník a odporník; Kázali přepsati, což se na právě z-ném před nimi dálo. NB Tč. 21., 240., 268. Z. soud (pořádný). Ros. Z. den (právní). Kom. Pod z-ným soudem se nevážnosti dopustil, nach eröffneter Sitzung. Faukn. Zbil mi člověka konšela mého v zahájeném súdě. Půh. I. 294. Z. schůze. Vz Zahájiti. Zahájí, n., der Hinterwald. Kam. — Z.,
Zahaj, samota u Budína; Zahaje, samota u Sobotky, ves u Dobříše; Zahaj, vsi a) u Hluboké, b) u Dol. Kralovic, c) u Měl- níka; samota u Čes. Dubu, u Král. Dvora; předměstí v Litomyšli. PL. Vz S. N., Sdl. 1. 5., 16., 17., 24., 28., Blk. Kfsk. 199., 351.,
697. Zahájiti, zahaj, zaháje (íc), zahájeti (Kšch.
5.), il, en, ení; zahajovati = zahraditi, za- brániti, einfrieden, einhägen, einzäunen, verhüten, einschränken, verbieten. Vz Há- jiti. — co: zahradu, pole, Us., louku (za- hraditi), D., soud (poněvadž se místo, kde soudy se odbývaly, zaháj lo, oddělili se soudcové od stran. Vz Pr 1869. str. 594.), CJB. 381., Faukn., Tov., Ros., Žer. Z. sněm, sjezd, hromadu, nový věk, řadu přípitků, boj, jízdu, ples a p., lépe: počíti, poněvadž se v těchto případech nic nezahrazuje. Cf. Brs. 2. vyd. 267. Z. svůj život (uhájiti, zachrá-
niti). Sl. let. III. 28. — co čím jak: hrad- bou, D.; soud těmi slovy, V., soud mocí boží, mocí knížete. Vš. Sněm touto řečí zahájil. Us. Mravní požadky nauky křesťan- ské vyšší autoritou zahájeny či posvěceny jsou. MP. 3. A hrličky stenom lásky po zápoľach cukrujúce, kukulienky žartujúce, vtač zo sna hory budiacu, deň i večer ve- seliacu zaháj v radosť Pánu svojmu. Hrbň. Rkp. Sp. st. D. (Šd.). Z-il rozpravu o věci té touto úvahou, Pdl. — komu co, čeho (zapovědíti). Z. komu co. Jel. Zahaj mi toho. Svěd., Bibl. Rannie hodiny sú vždy tak krátke, bystré v letku, nemožno púť jim zahájiť. Phld. IV. 24. — co kde. Soud před někým z. Ctib. Začíná se v srdci jeho soud zahajovati. Kom. Neměv na tom dosti, ješto jsem sobě na těch Újezdech zahájil, abych píci a trávu měl. Půh. II. 435. — kdy. Řehoř zahájil synodu dle vší podobnosti v sobotu před nedělí květnou; Valná synoda zahájena jest v týden po let- |
nicích. Ddk. II. 254., 382. (Té.). — s infint.
Hoferom zahájeno (zakázáno) krpce krájat a to preto, aby se každý silil hospodarem být. Sl. let. I. 59. Nemá vám zahájeno býti to učiniti. Sych. — Jel. — aby. Nemůžeme z., aby ptáci nad námi nelítali. Vz Brániti (ku konci). Zahajovací, Häge-, Einhägungs-. Z pro-
středky, Um. les., řeč (při soudu etc.). Zahájský = za hájem jsoucí, hinter dem
Wald gelegen. Us. Šd., Dch. Zahajský, ého, m. Z. Jan. Vz Blk. Kfsk.
1135. Zahákaný; -án, a, o, zadlužený, ver-
schuldet. Na Hané. Bkř. Zahákati se = zadlužiti se, in Schalden
fallen, gerathen. Na Hané. Bkř. Zahakmatiti, il, cen, cení = leda bylo
učiniti, verpfuschen, schnell abmachen. Ros. Zaháknouti, vz Zaháčiti.
Záhala, y, f., die Hülle. Rk.
Zahálač, e, m. = zaháleč, der Faulenzer.
Na již. Mor. Sd. Zahálačka, y, f. = zahálka. Mor. Šd. —
Z., die Faulenzerin. Zahalákati = zahulákati, aufschreien.
Na Slov. Zazpievá, zahaláká a vyskočí zrezka. Jir. Ves. čt. 143. Zahálání, n. = zahálení, das Faulenzen.
Člověk je k pracování a ne k z. Mor. Té. V z. sa naučíš všelikej zlosti. U Uh. Hrad. Tč. Zahálati = zaháleti. Na Mor. Tč., Šd.
Na Slov. Hdž. Šlb. 13. Zahálčivě = zahálečně, müssig. Čas z.
stráviti. V. Zahálčivec, vce, m. = zaháleč. Na Slov.
Zahálčivosť, zahálečnosť, i, f. = za-
hálka, der Müssiggang. V. Z-stí a nedban- livostí všecky věci hynou. Byl. Z-stí živ- nosti nedobydeš. Sych. Na z. se oddati. Ros. Ze z-sti prindeš do chlípnosti. Na Slov. Tč. Zahálčivý, zahálečný = nic nepracu-
cující, müssig. Z. život vésti. V. Z. oby- vatel městu není dobrý. Na Mor. Tč. Z-vý darmo živý. Mor. Tě. Rozmařilým a z-vým vždycky svátkové jsou. Kom. Z-vým cou- ráním čas mařiti. Sych. Z. a lenivý lid. Jel. — v čem: v pravé pobožnosti. Rvač. Zaháleči, faulenzend. Žena z. vymýšlí
zlé věci. Slez. Tč. Zaháleč, zahaleč, e, m., der Nichtsthuer,
Faulenzer, Müssiggänger. Jg., Dch., Mus. 1880. 27. Lenošný z. Dch. Ne tak v bu- doucím jako ve zdejším životě od nevděč- ných a zahalečů Bůh dary své odjímá. BR. II. 114. b. Z-čům vždycky svátek, třeba byl pátek. Vz Lenost Mus. V městě žádní z-či trpíni býti nemají. V. Z-čův a zhoubců vyzdvihování. Vz Zř. zem. Jir. L. 27., 29., R. 22., U. 6. Zahálečka, zahalečka, y, f., die Faulen-
zerin, Müssiggängerin. Jg. Zahálečně = zahálčivě.
Zahálečnosť, i, f., der Müssiggang. Kos.
Ol. I. 244. Vz Zahálčivosť. Zahálečný, vz Zahálčivý.
Zahálečství (zahálectví), n. = zahálka,
der Müssiggang. Na z. se oddati. Ros. |
||
|
|||
Předchozí (52)  Strana:53  Další (54) |