si Slovák zahajdučí. Hdk. C. 175. Napivše
se zahajdukují si a potom ulehnou všichni.
Na Slov. Němc.

Zahájecí, Eröffnungs-. Z. řeč, předsta-
vení. Dch.

Zahájení, n., die Einfriedung. J. tr. —
Z-, die Eröffnung, Hägung. Z. soudu. Vz
Vš. Jir. 28., Vl. zř. 20., Kn. drn. Purkrabě
pražský má při z. soudu po zemském pí-
saři státi. Zř. F. I. C. IV. Z. zákona, die
Gesetzsanktion mit Strafandrohung. J. tr.
Z. paroplavby, die Eröffnung der Dampf-
schiffahrt, přednášek. Dch. Vz Zahájiti.

Zahájený; -en, a, o = zahrazený, zabrá-
něný, eingefriedet. Z. les, háj. J. tr. Statok
pásti po z-ných báňoch sa zakazuje. Sl. let.
IV. 70. Tu je z-né (zápověď, v lese). Slez.
Šd. Paní Elžka žalovala před súdem z-ným
na Černého Václava, kterak . . .; Přistúpili
jsú pred právo z-né žalobník a odporník;
Kázali přepsati, což se na právě z-ném před
nimi dálo. NB Tč. 21., 240., 268. Z. soud
(pořádný). Ros. Z. den (právní). Kom. Pod
z-ným soudem se nevážnosti dopustil, nach
eröffneter Sitzung. Faukn. Zbil mi člověka
konšela mého v zahájeném súdě. Půh. I.
294. Z. schůze. Vz Zahájiti.

Zahájí, n., der Hinterwald. Kam. — Z.,
Zahaj, samota u Budína; Zahaje, samota
u Sobotky, ves u Dobříše; Zahaj, vsi a)
u Hluboké, b) u Dol. Kralovic, c) u Měl-
níka; samota u Čes. Dubu, u Král. Dvora;
předměstí v Litomyšli. PL. Vz S. N., Sdl.

1. 5., 16., 17., 24., 28., Blk. Kfsk. 199., 351.,
697.

Zahájiti, zahaj, zaháje (íc), zahájeti (Kšch.
5.), il, en, ení; zahajovati = zahraditi, za-
brániti, einfrieden, einhägen, einzäunen,
verhüten, einschränken, verbieten. Vz Há-
jiti. — co: zahradu, pole, Us., louku (za-
hraditi), D., soud (poněvadž se místo, kde
soudy se odbývaly, zaháj lo, oddělili se
soudcové od stran. Vz Pr 1869. str. 594.),
CJB. 381., Faukn., Tov., Ros., Žer. Z. sněm,
sjezd, hromadu, nový věk, řadu přípitků,
boj, jízdu, ples a p., lépe: počíti, poněvadž se
v těchto případech nic nezahrazuje. Cf. Brs.

2. vyd. 267. Z. svůj život (uhájiti, zachrá-
niti). Sl. let. III. 28. — co čím jak: hrad-
bou, D.; soud těmi slovy, V., soud mocí
boží, mocí knížete. Vš. Sněm touto řečí
zahájil. Us. Mravní požadky nauky křesťan-
ské vyšší autoritou zahájeny či posvěceny
jsou. MP. 3. A hrličky stenom lásky po
zápoľach cukrujúce, kukulienky žartujúce,
vtač zo sna hory budiacu, deň i večer ve-
seliacu zaháj v radosť Pánu svojmu. Hrbň.
Rkp. Sp. st. D. (Šd.). Z-il rozpravu o věci
té touto úvahou, Pdl. — komu co, čeho
(zapovědíti). Z. komu co. Jel. Zahaj mi
toho. Svěd., Bibl. Rannie hodiny sú vždy
tak krátke, bystré v letku, nemožno púť
jim zahájiť. Phld. IV. 24. — co kde. Soud
před někým z. Ctib. Začíná se v srdci
jeho soud zahajovati. Kom. Neměv na tom
dosti, ješto jsem sobě na těch Újezdech
zahájil, abych píci a trávu měl. Půh. II.
435. — kdy. Řehoř zahájil synodu dle vší
podobnosti v sobotu před nedělí květnou;
Valná synoda zahájena jest v týden po let-

nicích. Ddk. II. 254., 382. (Té.). — s infint.
Hoferom zahájeno (zakázáno) krpce krájat
a to preto, aby se každý silil hospodarem
být. Sl. let. I. 59. Nemá vám zahájeno býti
to učiniti. Sych. — Jel. — aby. Nemůžeme
z., aby ptáci nad námi nelítali. Vz Brániti
(ku konci).

Zahajovací, Häge-, Einhägungs-. Z pro-
středky, Um. les., řeč (při soudu etc.).

Zahájský = za hájem jsoucí, hinter dem
Wald gelegen. Us. Šd., Dch.

Zahajský, ého, m. Z. Jan. Vz Blk. Kfsk.
1135.

Zahákaný; -án, a, o, zadlužený, ver-
schuldet. Na Hané. Bkř.

Zahákati se = zadlužiti se, in Schalden
fallen, gerathen. Na Hané. Bkř.

Zahakmatiti, il, cen, cení = leda bylo
učiniti, verpfuschen, schnell abmachen. Ros.

Zaháknouti, vz Zaháčiti.

Záhala, y, f., die Hülle. Rk.

Zahálač, e, m. = zaháleč, der Faulenzer.
Na již. Mor. Sd.

Zahálačka, y, f. = zahálka. Mor. Šd. —
Z., die Faulenzerin.

Zahalákati = zahulákati, aufschreien.
Na Slov. Zazpievá, zahaláká a vyskočí
zrezka. Jir. Ves. čt. 143.

Zahálání, n. = zahálení, das Faulenzen.
Člověk je k pracování a ne k z. Mor. Té.
V z. sa naučíš všelikej zlosti. U Uh. Hrad.
Tč.

Zahálati = zaháleti. Na Mor. Tč., Šd.
Na Slov. Hdž. Šlb. 13.

Zahálčivě = zahálečně, müssig. Čas z.
stráviti. V.

Zahálčivec, vce, m. = zaháleč. Na Slov.

Zahálčivosť, zahálečnosť, i, f. = za-
hálka, der Müssiggang. V. Z-stí a nedban-
livostí všecky věci hynou. Byl. Z-stí živ-
nosti nedobydeš. Sych. Na z. se oddati.
Ros. Ze z-sti prindeš do chlípnosti. Na
Slov. Tč.

Zahálčivý, zahálečný = nic nepracu-
cující, müssig. Z. život vésti. V. Z. oby-
vatel městu není dobrý. Na Mor. Tč. Z-vý
darmo živý. Mor. Tě. Rozmařilým a z-vým
vždycky svátkové jsou. Kom. Z-vým cou-
ráním čas mařiti. Sych. Z. a lenivý lid.
Jel. — v čem: v pravé pobožnosti. Rvač.

Zaháleči, faulenzend. Žena z. vymýšlí
zlé věci. Slez. Tč.

Zaháleč, zahaleč, e, m., der Nichtsthuer,
Faulenzer, Müssiggänger. Jg., Dch., Mus.
1880. 27. Lenošný z. Dch. Ne tak v bu-
doucím jako ve zdejším životě od nevděč-
ných a zahalečů Bůh dary své odjímá. BR.
II. 114. b. Z-čům vždycky svátek, třeba
byl pátek. Vz Lenost Mus. V městě žádní
z-či trpíni býti nemají. V. Z-čův a zhoubců
vyzdvihování. Vz Zř. zem. Jir. L. 27., 29.,
R. 22., U. 6.

Zahálečka, zahalečka, y, f., die Faulen-
zerin, Müssiggängerin. Jg.

Zahálečně = zahálčivě.

Zahálečnosť, i, f., der Müssiggang. Kos.
Ol. I. 244. Vz Zahálčivosť.

Zahálečný, vz Zahálčivý.

Zahálečství (zahálectví), n. = zahálka,
der Müssiggang. Na z. se oddati. Ros.