Zahalekati, vz Helekati. Na kopečku
stojíc zahalekala. Jrsk.

Zahaleně, verhüllt, undeutlich, unklar.
Řád ten spásy byl od proroků předpově-
děn, ale z. toliko. Sš. II. 83.

Zahalení, n., die Verhüllung. Z. oblohy
oblakem. Osv. V. 2. Vz Zahaliti.

Zahálení, n., das Faulenzen. Vz Zahá-
leti.

Zahalený; -en, a, o, verhüllt. — v co.
Laik v bílé šaty z-ný buď do rakve vložen.
Ddk. IV. 306. — v čem. Jazdec v kepeni
modrom z-ný. Sldk. Mart. 6. — čím. Řeč
kvítím z-ná, verblümt. Dch.

Zaháleti, ejí, ej, eje (íc), el, ení; zahá-
lívati = nic nedělati, müssig sein, müssig
gehen, faulenzen, feiern, otiari. V. — abs.
Z., nic nedělati. V. Ten člověk celý den
zahálí. Us. Nedá vojsku (hubě = pořád
mluví) zaháleti. Sych. Nevykysalá krev ne-
zahálí. Prov. Lepšej pracovať nežli zahálať.
Mor. Tč. Ten zahálá, co nerobí podla svej
moci. Na Slov. Tč. Neštěstí nikdy nezahálí.
Prov. Hkš. — kdy. I ve dni všední za-
hálejí. Kom. — od čeho: od práce. Dvě
kron. — proč: pro nedostatek nádobí. Ml. —
kde. Ej v krčmě zahálajú a děti im doma
aj od hladu padajú. Mt. S. I. 19. U něho
huba nikdy nezahálí. Us. Šd. — s čím. Us.
u Uh. Hrad. Tč.

Zahálevě = zahálečně. Na loži z. odpo-
číval. Ler.

Zahálevosť, i, f. = zahálivosť.

Zahálevý, va Zahálivý.

Zahaliti, il, en, ení; zahalovati = za-
stříti, zakryti, zaobaliti, ver-, einhüllen,
bedecken. — co, koho: tvář. D. — co,
koho, se kam, čím: hlavu do pláště,
pláštěm. Jg. Hněv svůj v úsměšná slova
z. C. Z. se v plášť. Vidělať se tato pře
takovou nejistotou a takovými spletkami
býti zahalena, že . . .; Několik přítomných
mužů rychle zahalilo biskupa kožešinami.
Ddk. II. 269., III. 119. Z. hlavu šátkem.
Us. Z. dítě do haleny. Tč. Konečně se za-
halila skvostným závojem. Němc. I. 72.
Lesy se často v páru zahalí. Kyt. 1876. 34.
Nepravosti své v sličné a slibné roucho
zahalovali. Sš. L. 160. Hrad v páru zahalen.
Vrch. Oružie vsie krzny zahalichu. Rkk.
31. — co kde. Pod zástěrou náboženskou
světskou porobu zahalovati. Bdl. Před kte-
rou i hvězdy do mlhy lesklou zahalují tvář.
Vrch. Pod záslonou tou duch sv. zahalil
proroctví o konečném osudu lidu israel-
ského. Sš. I. 105. — co komu jak. Krk
si dobře z., den Hals gut verwahren. Dch.

Zahálivě = zahálčivě.

Zahálivosť, i, f. = zahálčivosť. Jg.

Zahálivý (zastr. zahálevý); zaháliv, a, o
= zahálčivý, müssig. Zahálivý život vésti.
Kom. Z lid. Br. Zahálevý. V., Bls. 124. Z.
těkání mysli; Knížata němečtí z-vé buj-
nosti oddaní; Nudnosti pobytu z-ho. Pal.
Děj. IV. 1. 415., IV. 2. 445., V. 2. 296.

1. Zahálka, y, f. = zahálení, der Müssig-
gang, die Musse. V z-ce živu býti, chvíli
mařiti, ztratiti. V., čas tráviti. Us. Pondělní
z. Šp. Nechtěli míti oněch darmochlebů
dávajících se na zahálku, kdežto by dobře

pracovati mohli; To království šťastné bývá,
v němž obyvatelé ani v z-ce nelenějí, ani
skrze války se nehubí. Pal. Děj. III. 3. 92.,
134. Z. jest nepřítelem duše. Ddk. IV. 324.
Doma v z-ce leže nechvalitebný život vedl.
V. V z-ku se nevydával; Život svůj v z-ce
tráví; V z-ku, jenž jest polštář satanův, se
i nevydávejte! BR. II. 48., 114., 662. Dávati
se na z-ku. Kom. V z-ce leněti. Sych. Z.
mnohému zlému učí, Sych., chleba nejí. Us.
Jest na z-ce (= není v práci; o řemeslni-
cích). Šp. Z. je čertův polštář (ďáblův pol-
štář). Ros., D. Z-ky hleděti (na kůži med-
vědí ležeti). D. Važ si času, chyť se práce,
zahálky se střez co zrádce. Prov. Z-ky jsa
služebníkem, neběduj, žes hadrníkem. Vz
Lenosť, Pracovitosť, Práce, Prázdnosť. Č. M.
V zahálko ochorie rozum a svedomie sa
prevráti. Zátur. Priat. I. 32. Z. matka hříchů.
Dch. Z. matkou a chůvou všeho zlého jme-
nuje se. Anth. Jir. II. 143. Vojsko prací
prospívá v zmužilosti, ale za-kou v ní krsá
a babiní. Abr. z G. Z. jest počátek všech
nepravostí (všeho zlého). Pop na zahálce
kůzlata křtívá. Pk. Voda stojatá chová jen
žáby a hmyz: tak plodí z. hříchy a nepra-
vosti. Hkš. Z. netučí. Šd., Km. Nechtěj času
v hrách a z-kách na darmo mrhať. Na Slov.
Tč. Kdo z-ku oblubuje, k chlípnosti se při-
pravuje. Na Ostrav. Tč. Zvyklý k zahálce
služebník za křivdu si drží, když mu pán
káže pracovať, neb ho práca mrzí. Na Ostrav.
Tč. Z. zlosti plodí a mnohým mnoho škodí.
Na Mor. Tč. Z. je matka zlosti. Mor. Tč.

2. Zahálka, y, f., sam. u Sušice.

3. Zahálka, y, m., osob. jm.
Záhalný, Müssig. Dch.
Zahalovati, vz Zahaliti.
Zahambalkovati = hambalky opatřiti.

— co: stodolu. Us. Šd.

Zahambený = zahanbený. Us., Sl. let.
III. 143.

Zahambiti = zahanbiti.

Zahamovati, z něm. hemmen = zavříti
vůz, kolo.

Zahaň, Žeháň, ě, f., mě. Sagan ve Slez-
sku. Vz Tk. IV. 404., 442., Blk. Kfsk. 1457.,
Pal. Děj. III. 1. 478., III. 2. 329.

Zahanačiti si, il, ení = drobet hanáckou
řečí mluviti. Kos. Ol. I- 88.

Zaháňati = zaháněti. Na Slov. Maťo inak
vedel husy zaháňať. Phld. IV. 196.

Zahanbeně, verschämt, beschämt. Z. se
skrývati. Sá.

Zahanbení, n., die Beschämung. Bohu
samému česť, sobě pak z. přivlastňujíce.
BR. II. 12. b. Kdo miluje luháni (lhání),
ten k z. přijde. Na Slov. Tč. K z. někoho
přivésti. Sych. Za pýchou přichází z. Br.
Z. je dvojaké, jedno dobré, druhé ledajaké.
Na Slov. Tč.

Zahanbený; -en, a, o, beschämt. Vz Za-
hanbiti.

Zahanbiti, il, en, ení; zahanbovati, be-
schämen, zu Schanden machen, erröthen
machen; se, sich schämen, schamroth wer-
den. — koho. V., Korn. Nechtěj jiných z.,
jak chceš u všech milý býť. Na Ostrav. Tč
Zahanběte sě. BO — koho kde (před
kým, u koho). Us. — koho čím: výčit-