kami, řečí. V. — se = zastyděti se, začer-
venati se. Ros., Kom. — se zač, proč: pro
nepravosti, za své cesty. Ezech. Nezahaňbil
by sa zaň (za nápad) ani sám satan. Zbr.
Lžd. 153. — se na koho, confundere. Ne-
zahanbujte se na mě ot tiech, již hledajú
tebe. Ž. wit. 68. 7. — se za koho. Ale že,
abysme nezahanbili sa za teba (napomínají
mladíka, jenž do světa se ubírá). Dbš. Obyč.
95. Budeš mať po roku nevestu, za ktorú
sa nezahanbíš. Dbš. Sl. pov. I. 261. — v čem
On se nedá z. ani v robotě ani v řeči od
nikoho. Us. Tč. Že v ničem nebude zahan-
ben. Sš. II. 156.

Zahandrkovati co. Vz Handrkovati. Bdl.

Zahá(a)něč, e, m., der Wegtreiber. Z.
dobytka. Aqu.

Zahánění, n., die wiederholte Vertrei-
bung.

Zaháněný; -ěn, a, o, wiederholt vertrie-
ben.

Zaháněti, vz Zahnati.

Zahanfářiti = zaměniti, zašantročiti. Na.
mor. Valaš. Vck.

Zahánívati, vz Zahnati.

Zaháňka, y, f. = zahánění, die Vertrei-
bung. — Z. = souvrať, die Kopffurche, der
Voracker. D.

Záhanný soud. Sr. Záhajemný. NB. Tč.
175.

Zahapáliti, il, en, ení = boleti, páliti
zvl. na prsou, schmerzen, brennen, bes. in
der Brust. — koho. Pálí mne zaha (říká
se odděleně). Na Vsacku. Vck.

Zahapínati = zapínati. Us. místy.

Zaharašiti, il, en, ení, aufrasseln, zu
rasseln anfangen. — kde. Před jeho do-
mem kočáry z-ly. Stň. O sl. h. 66. Mní, že
čacké jonáky notně pozastraší, když jim
v jejich dědinách střelba zaharaší. Humory
1883. 389.

Zahárati, entbrennen. Vz Hárati. Šd.

Zaharcovati co kam = harcem někam
zajíti, schnell wohin laufen. Na Ostrav. Tč.

Zaharovati si proti komu. Ešte sa
najdě, čo zaharuje si proti nám. Phld. II.

I. 7.

Zahartusiti, il, ení. — na koho (za-
křiknouti). Us. Naň si zahartusil ostře. Vck.

Zaharušiti, il, en, ení = zakřiknouti,
domluvou k mlčení přivésti, mit einem Ver-
weise zum Schweigen bringen. Na Slov.
Plk.

Zahasalý kůň = prudkým honem hnaný.
Vký.

Zahasiti, il, šen, ení; zahašovati, aus-
löschen. Na Slov. zahášati. — co. Sviece
chrámu, keď ích zahášajú. Hrbň. Z. oheň.
Us. Z. sviecu. HVaj. BD. II. 82. Zapome-
nuli vatru zahasiť. Dbš. Obyč. 56. Ducha
neroďte zahašovati. ZN. V tom Juřík jest
kynul mečem a zahasil světlo a potom za-
vadil mečem a zabil Václava. NB. Tč. 72.
— co kde. Vítr lampy v kostele zahasil.
Lom. Ocel rozpálenou ve vodě z. Tabl. lid.
Dážď puškášom na koni navlažil pušný prach
a zahášal hubku pod kremienkami. Sl. let.

II. 61. — co komu. A tak idú naše časy
s hodinami rovno, keď nám sviečku smrť
zahasí, bude nám spokojno. Sl. spv. IV.

131. — co, se čím. Žízeň vodou zahasil.
Us. Tč. Smäd si tými hruškami zahasíme.
Dbš. Sl. pov. I. 519.
Zahaslý, erloschen. Z. oheň. Jg.
Zahasnouti, snul a sl, utí = shasnouti,
vyhasnouti, uhasnouti, verlöschen, auslö-
schen, erlöschen. — abs. Oheň zahasí. V ne-
delu na tanci, keď svieca zahasia. Sl. ps.
31. Už to svetlo zahaslo. Lipa II. 327. —
komu. Nech si ja zakrešem ohňa do fajočky.
Hej už som si za kresal, ale mi zahasol, ej
ovečky moje, už som vás odpásol. Sl. spv.
I. 35. — kde. Nad starou Nitrou dávno
slnce zahaslo. Klčk. Zb. III. 3. — co. Já
jsem myslela, že jsem zahasia (šp. m.: sha-
sila) světlo. Vz Shasiti. Slez. Šd.

Zahašpovati = na hašpu, závoru za-
vříti, zuriegeln. — co: dveři (dvéře). Na
Ostrav. Tč.

Záhať, i, f. = zátvor, infaretus, throm-
bosis (trombosa), thrombus. Záhať pochvy,
thrombus vaginae. Vz Čs. lk. I. 75., II. 146.,
X. 386., Křž. 211. Z. mízová, die Lymph-
thrombose. Nz. lk. Z. bilirubinová, Bilirubin-
infarkt; z. kyseliny močové, Harnsäurein-
farkt. Nz. lk. Z. žil na končetinách dolej-
ších; Polypovité záhati. Křž. 412.

Záhata, y, f. = hať, plot, meze, zahrazení,
die Fluchte. Us.

Zahatati = zahatiti, zacpati. — co kde.
Hneď poberal sa do toho velikého mesta,
co čerti v ňom zahatili pramene. Dbš. Sl.
pov. I. 36.

Zahatí, n., Neuhof, dvůr u Přerova. PL.

Zahatiti, il, ěn, ění = hatěmi zahraditi,
dämmen, mit Faschinen wehren, verwehren,
versperren, eindeichen. — co komu: cestu.
Mus. — co proti čemu: louku proti vodě.
Us. Tč. — kde. Letiac z hora dolu v kríčku
sa zahatil. Ppk. I. 146. — co čím. Člověk,
v ktorom podozrenie a tma prebýva, nech
svoje prse nočnými závorami zahatí. Lipa
390. Nelze ho zahatiť ničím (i. e. nemá nikdy
dosť, jest lakom). Na mor. Val. Vck. — se
= do syta se najísti, sich satt essen. Na
mor. Val. Vck.

Zahatlati, verschmieren. — co čím: papír
špatným písmem. Mor. Tč. — co kde. Včil
děti mnoho papíru ve škole zahatlajú. Ib.
Tč.

Záhaťový, Thromben-. Z. zásnět, die
Thrombenmole. Nz. lk. Vz Záhať.

Zahávati odkud. Tak sme my lidé hříšní
daleko od Boha zahávali, dále než nebe od
země. Rokyc. Výkl. na adv.

Zahavkati. Starý Bodrík ale zahavkal,
až hora ozvala se. Dbš. Sl. pov. VI. 96.

Zakázati = zaházeti. Ja ten chodníček
kamením zahážu. Sš. P. 361.

Zaházecí = k záházení sloužící n. hodný
záházení, verwerflich. Z. škarty papíru. Kom.

Zaházeti, vz Zahoditi.

Zahazování, n., das wiederholte Weg-,
Zuwerfen. Nemám na z., ich habe nichts zu
verwerfen. Z. jámy prstí. Us. Vz Zaházeti.

Zahazovati, vz Zaházeti.

Záhbitý, faltig. Sm.

Záhe, vz Záha, 2. Nebude-li to záhe sro-
vnáno. Arch. III. 58. Jediné rač dáti záhe
věděti. Ib. II. 39. — Rkk. 17.