Předchozí (55)  Strana:56  Další (57) |
|
|||
56
|
|||
|
|||
Záheb, hbu, m. = záhyb.
Zahejniti, vz Zahyniti.
Zahejsati, aufjauchzen. — nad čím. Us.
Zahekati; zaheknouti, knul a kl, utí, an-
fangen zu ächzen. — abs. Nemocný zahekl. Musel jsem stonať a drobet zahekať. Us. — kde. Praštil ním o zem, až to tak v něm zaheklo. Mor. Šd. Hrabe, hrabe a to cosi na hřbitově zaheká. Sk. Zahelekati = zazpívati hele a p. Vz
Helekati. Na mor. Zlínku. Brt. Mládenci za- zpívajte, družičky zahelekajte. Mor. Zlínsk. Brt. Než se pracovati začne, některá dobrá zpěvačka zaheleká silným hlasem: ichuchu! Brt. P. 92. Zahemzati = hemzaje zalézti, krabbelnd
sich verkriechen. Eos. Zahláběti, vz Zahlobiti.
Záhlada, y, f. = zahlazení, zhouba, die
Vertilgung, Vernichtung. Obracení k víře zajisté výminku nevyhnutelnou z-dy hříchu činí. Sš. I. 119. Zahladce, e, m. = zahladitel.
Zahládeť sa, vz Zahleděti.
Zahladitel, e, m., der Vernichter, Ver-
tilger. BO. Zahladiti, hlaď, dě (íc), il, zen, ení; za-
hlazovati = hlazením zarovnati, zandati, verglätten, durchs glätten unkenntlich ma- chen; shladiti, zkaziti, vykořeniti, vertilgen, ausrotten. V.— co, koho: něčí jméno, Jel., hříchy, D., Římany, Flav., pohany. Háj. Ne- přízeň doby jména jejich zahladila. Ddk. IV. 65. Aby církev tu novotnou z-dil. Sš. Sk. 141. Z. člověka. BO. Z. spisy, známky zločinu. J. tr. Z. stopu něčeho. Us. — co komu. Otec často z-dil mi vlasy. Phld. III. 1. 50. — co kde: v někom pověry, Ojíř; něco ve vodě. Mand. Jak pohané, kteréž Hospodin z-dil před tváří vaší, tak zhynete. Br. — co jak: Knížectví do gruntu (do kořen) z. Kr. mosk. — co čím. Troj. Město mečem a ohněm z. Us. Císař hleděl nepří- znivý dojem z. císařským manifestem. Ddk. III. 222. Z. zrak slzami, verglätten. Dch. Svatovíta porubal a věčným zahladil ohňom. Hol. 191. A hleděli jej (Pavla) z. buď ná- strahami buď nějakým soudem horlivosti. Sš. Sk. 115. Zahládnouti, dnul a dl, utí = hladem
umříti, Hungers sterben. U Počátek. Zlný. Zahlaholati, vz Zahlaholiti.
Zahlaholiti, il, en, ení = začíti hlaholiti,
anfangen zu sprechen, tönen; drobet hlaho- liti, ein wenig sprechen, tönen. Ros. — abs. Zvon z-lil, Vlč., trouby z-ly. Us. Trouba ať z-lí. Msn. Or. 141. — po kom. Č. — jak. Z-lil si ku houslím po chuti (zazpíval, co hráli). Us. Zvon z-lil vážně a velebně: Hos- sanah! Hrts. Z. zvonovým akordem. Mus. 1880.277. (Skřivánkové) z-lí plesem blaženým. Květy III. 111. Pravou vroucností ze srdce zaníceného z-lí píseň tehdy. Brt. Orodným z-hol mi ohlasem. Kká. — kudy. Varhany zahlaholily chrámem. Vlč. — odkud. S věže z-ly zvony. Vlč. — se = hlasitě se ozvati, zasmáti. Div. z ochot. Zahlamoziti, vz Zalamoziti.
Zahlásati, verkünden. — co komu. A Slá-
vovi slávu zahlásá. Hol. 304. |
Zahlásiti, il, šen, ení; zahlašovati — za-
volati, erschallen. — co komu. Každý třikrát Svatovítovi slávu z-sil. Hol. 187. — se ke komu, einsprechen, besuchen, sich melden. Panna Maria se k ní jednou zahlásila a pra- vila, aby si nic nestýskala. Kid. II 82. — Z. = dar přinésti, ein Geschenk bringen. Us. Zahláskovati = hláskem se ozvati, mit
feiner Stimme sich hören lassen. Div. z ochot.
Zahlavčí, Lesche, ves u Zábřehu. PL.
Záhlavec, vce, m. = záhlavek, pohlavek
(na zadní čásť hlavy, das Koptstück). Cf.
Sklopec. Mor. Šd., Ktz., Bkř.
Záhlavek, vku, m. = poduška pod hlavu,
záhlaví, das Kopfkissen. L. — Z. = záhlavec. Dal mu z., div neklesl. U Kr. Hrad. Kšť. — Z. = hlaveň ručnice, der Gewehrlauf. Dbš. Obyč. 90. Záhlaví, n. = zadní čásť hlavy, occiput,
der Hinterkopf. Ras., Ja., Nz. lk,, Nz., Tč. Šátky pod čakou nositi, aby z. a šíje se jimi přikryly. Ddk. Poloha plodu z-vím. Křž. 52.—54. Z. brouků. Kk. Br. 4. — Z. na sloupích = makovice, das Kapitul. 1488. — Z. = polštář, das Polster. — Z., die Uiberschrift. Pod z-vím. Mus. 1880. 169., Škd. exc. Z. spisu, die Rubrik einer Schrift. Čsk. Zahlaviti, il, en, ení = zabiti, zavražditi,
umbringen, tödten. Mach. — koho. Tři děti z-la. U Rychn. Vk. U Skutče. Brv. Na Mor. Sš. Sk. 65. — Z., kapitelartig vollenden. Rk. — co. Šd. Záhlavník, u, m., = záhlavek. Mm. Ezech.
13. Záhlavný = týlný, occipitalis. Z. otvor,
die Hinterhauptsöffnung. Nz. lk. Zahlazení, n., vz Zahladiti
Zahlazovací, Vertilgungs-. Z. válka. Rk.
Zahlazovati, vz Zahladiti.
Zahlcovati, vz Zahltiti.
Zahlédati, vz Zahlédnouti.
Záhledčivý = snadně pozorující, kdo
hned vše zahlídne a přehlídne, scharfsichtig.
Oko hospodářovo z-vo. Slov. mudr. 428.
Zahleděti, vz Zahlédnouti
Zahlédnouti, zahlídnouti, dnul a dl, ut,
utí; zahlédati, zahlídati; zahlízeti, obec. za- hlížeti, ejí, el, en, ení; zahleděti, ěl, ěn, ění. Z. = maličko uviděti, erblicken, wenig sehen; po oka hleděti, schel sehen o. ansehen, ge- hässige Blicke auf Jem. werfen; se = na něco až do zapomenutí-se hleděti, sich über dem Anschauen vergessen, sich vergaffen; o těhotných: zhlídnouti se, sich versehen. Jg. — abs. Zahlíží, jakoby chtěl vypáliti celou ves (škaredí se). Us. Kšť. — co, koho. Br., Ros. Sel do zahrady, kde Marii zahlídl. Němc. I. 132. Poustevník to zahledl, ale netroufal si mu to říci. Kld. II. 119. Ó pre- milá děvčičko, prvýkrat som ta zahľadol. Hol. 355. — (se) kam (do čeho, več, nač, k čemu). Zpoza peca na stůl zahledovati. Na Ostrav. Tč. Do něčeho se zahleděti. Us. Dch. Zahleděti se do dálky, v něčí oko, Us., do prázdna. Hrts. V zem se zahleděv. Čch. Mch. 38. Nechal mě stát před hospodou a šel na víno. Za hodinu jsem šel zahlídať do dveří, on tam hrál v karty. Us. Šd. Za- |
||
|
|||
Předchozí (55)  Strana:56  Další (57) |