čiti, betäuben; zabiti, tödten; zadusiti, er-
sticken. — co, koho. Ros. Mrtvina druhou
zem zahlušuje. Puch. Plevel z-ší osení, über-
wuchern, vernichten. Tč. Vz Zahluchnouti.
Zahlušil ho = silným udeřením zabil. Us.
na Mor., Brt. — koho čím. Toho širokým
mečiskom skoliac, toho zas centovým štítom
zahlušiac vlasť ratoval drahú. Sldk. 227.

Zahlušovati, vz Zahlušiti.

Zahmati = zamahati, zachytiti. Kat. 2338.

Zahmatnouti, ul, ut, utí, angreifen, anfas-
sen. — čím: rukou. Čes. vč.
Zahmitati se, vz Zakmitati se.

Zahmkati = ozvati se hlasem ,hm^l (při
hře na slepou bábu, kolembabu). Dbš. Obyč.
133. (Šd.). Žáby zahmkaly. Zbr. Báj. 38.
Pokrútil tajne hlavou a pri tom zahmkal,
čo u nášho človeka viac vyjadruje než na
hárok napísaná definicia filosofická. Phld.
III. 534.

Zahmouřiti, vz Zamouřiti. — co proč:
oči k spánku. Sá.

Zahmožditi, il, ěn, ění; zahmožďovati =
zakroutiti, zatočiti, zatlouci, zamlátiti. Jg.
— co čím.

Zahmožďovati, vz Zahmožditi.

Zahmyzeti se, el, ení, anfangen zu krie-
chen (von vielen). — čím. Jezera z-zí se
množstvím ryb. Ráj II. 26.

Zahňácaný; -án, a, o = zakydaný, za-
mazaný, beschmutzt. Přišel celý z-ný; Vůz
je z-ný. Us. Šd. — čím: blátem, hnojem.

Zahňácati = zakydati, zamazati. — co
čím: vůz hnojem. Mor. Šd. U Kr. Hrad. a
i. Kšť.

Zahnanec, nce, m. = vyhnanec, der Ver-
triebene. Ros.

Zahnání, n., die Hin-, Vertreibnug, Ver-
jagung. Z. ženy (zapuzení), Jel., nepřátel.
Súdci (příležie) spravedlnosť, rozum, známosť
prav, daróv nenávisť, pravdy milovánie a
všelikého hnutie mysli k přiezni, k nepřiezni,
k závisti, k hněvu a k těm podobným za-
hnánie. Vš. Jir. 415. — Z. = vyhnanství,
die Verbannung. Jel.

Zahnaný, zahnán, a, o., vertrieben, ver-
jagt. Z. nepřítel. Us. Z. (vyhnaný z vlasti)
toulá se. Kom.

Zahnaš, e, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zahnašovice, dle Budějovice, Zahnascho-
witz, ves u Tlumačova Na Mor.

Zahnati, zaženu, ženeš (zastr. zažíneš)
atd., žeň, žena (ouc), hnal, án, ání; zahoniti,
il, ěn, ění; zaháněti, ěl, ěn, ění; zahnávati,
zahánívati = na místo neznámé neb vůbec
někam hnáti, hin-, vertreiben; pryč odehnati,
hinweg-, wegtreiben; na utíkání obrátiti,
zapuditi, verjagen, vertreiben, in die Flucht
schlagen ; vyhnati, odehnati, aus-, wegjagen,
wegtreiben; zahubiti, vertreiben, vertilgen;
vehnati, hineinjagen, hineinstossen; se na
koho = opřáhnouti se, ausholen, den Arm
zum Schlag erheben; se za kým = daleko
se pustiti, zaběhnouti se, nachrennen, im Nach-
setzen zu weit sich entfernen. Jg. — co, koho:
nepřítele, neduh, hlad, sen, spaní, dlouhou
chvíli, V., ženu (zapuditi), stud, Jel., tesknost,
Kom., otok, kašel, Us., nemoc, žízeň. Rk.
Z. ďábla. Čes. mor. ps. 9. Konec spaní za-

hání sny. Us. Tč. Víno zahání zármutek a
všelikou starosť. Jir. Ves. čt. 377. Padá rosa,
padá za bieleho rána, plačuci pacholček
ovečky zaháňa. Btt. Sp. 11. — čeho: hladu,
Žízně, Krab., šp. m.: hlad, žízeň. Brt. —
koho kam (zač, v co, do čeho, k čemu,
nač, pod co, před co): za dům, Us.. stádo
za vrch. Ros. Z. koho v peklo. Ráj. Z. ně-
komu meč do hlavy. Plk. Z. nepřítele na
rovinu, k lesu, do močálu. Z. večer krávy
do chléva, Us. Tč., někoho do prosa (= při-
nutiti, aby prosil), Us. Vk., koně do jetelíčka.
Er. P. 113. Andulko huběnko, duše má, kam
paks ty ovečky zahnala ? Já jsem jich za-
hnala do háje, kde pěkná zelená tráva je;
Zahnalo dzjevča krávy do hájka, do otavy.
Sš. P. 247., 784. Vojsko bylo k Ratiboři zpět
zahnáno. Zahnal Milánské nazpět do města.
Ddk. II. 400., III. 235. V tom speřný jemu
pod bradu zahnal Gumbrecht šíp. Hol. 97.
Tehdy jich nemá v takové věci před právo
zemské zaháněti. Arch. V. 451. Ale ty dě-
diny odpovídajte, ješto na ně jest zahnáno.
Půh. 207. Křivé přisahání do pekla zahání.
Prov. Šd. Nemám činka, nemám vesla, voda mi
ho preč odniesla; prišiel príval od Kriváňa,
zahnal mi ho do Komárna. Sl. ps. 197. —
co, koho čím: nemoc lékařstvím. Kom.
Zažeň vichrů divý sněm nebeských očí po-
kynem. Čch. Objaví sa mu ryba a zaháňa
sa chvostem na neho. Dbš. Sl. pov. VII.
42. Temnosti smrti světlem evangelia skrze
poslané apoštoly zahnal. BR. II. 1. Len raz
sa činčierom do kola zaženie, už to všetko
leží. Btt. Sp. 13., Lipa II. 259. Zlé se zlým
zahání. Prov. Kráva ocasem mouchy zahání.
Z. někoho měchýřem (i. e. snadně). Dal. 18.

— koho proč: pro náboženství. Ros. — co,
koho odkud: z hrachu, z lesa. Z. koho od
koho. Ojíř. Pán je od sebe zažene. BR. II.
33. Tvá maměnka zahnala mě vod vokynka.
Brt. P. 109. Z chytených múrov k vysokej
sa bráně zaháňa; Kladu vám prosby, abyste
od nich zkázu krutú zahnali. Hol. 122., 149.
Že zlú radu také od sebe zahnal, svědčí sv.
Matúš. Hus. I. 238. — se. Z. se na koho,
Anlauf zum Schlag nehmen. Mor. Kat meč
zodvihol, ale jako sa chcel zahnať (rozpřáh-
nouti), priletel druhý havran. Dbš. Sl. pov.
IV. 18. — se kde. Sa kraji záhonu se koně
zahúnajú (zahánějí, obracejí). Na Ostrav. Tč.

— se s čím. Kam se s tím člověk zahne (co
si s tím počne) ? U Rychn. — se (čím) na
koho = rozpřáhnouti se. Z. se na někoho
rukou. Na Slov. Bern. Vůl se na mne zahnal
(rohy = ohnal, rozběhl). Mor. Šd. Zahnal
se na mne bičem, kyjem, kopálem, vidlama,
kosou. Us. na Mor. Šd. Keď sa tretíraz
mečom na teba zaženie, vtedy jej to zrka-
dielce ukaž. Dbš. Sl. pov. 1. 170. Zahnal
se na mne jako by mě chtěl dáti pohlavek.
Ib. Šd. Silný chlap Miloslav do krutého sa
zahnal Oronda. Hol. 298. — co jak. Moc
mocí z. D., J. tr. V zelenej sukienke húsky
zaháňala. Čjk. 45. — se za kým = daleko
se pustiti. L.

Zahňaviti, il, en, ení = zamačkati. Na
Slov. Bern.

Záhněda, y, f. = hnědý křemen, gelasia,
der Rauchtopas. Vz Bř. N. 184., Miner. 115.