Předchozí (58)  Strana:59  Další (60) |
|
|||
Zahnědlý = náhnědý, trochu hnědý, bräun-
lich, verbraunt. Rostl., Dch. — čím. Cukr teplem z-lý, karamel, der Karamel. Šp. Zahněsti, vz Zahnísti.
Zahnětení, n., die Verknetung. — Z.,
zahnětenina = mozol, kuří řiť, die Schwiele. Jád. Zahnětenina, y, f., vz Zahnětení.
Zahnětený; -en, a, o, verwirkt, verknetet,
ausgeknetet. Z. těsto. Us. Zahnětiti co. Ohně zahnětili. M. Vz Za-
hnítiti. Zahněvaný; -án, a, o, erzürnt, erbost,
trotzig. — nač. Duše odvážná a z-ná na své neštěstí. Ms. Č. Zahněvati = rozhněvati, zum Zorn auf-
bringen, ärgerlich machen. — koho. Us. — se na koho. Us. Šd. Zahnilčiti = zahniličiti. Na Ostrav. Tč.
Zahniličati = zahniličeti. Mor. Šd.
Zahniličeti, el, ení, zahniličívati = stá-
vati se hniličkou, změknouti, weich, teig werden. Vz Zahniličiti. — abs. Hrušky za- hniličívají. Us. — kde: na půdě na slámě. Us. Zahniličiti se = zahniličeti. Tč., Vck.,
Jg.
Zahnilosť, i, f. = zahnití, das Anfaulen.
Šm. Zahnilý, tief angefault. Z. vřed. Us. Dch.
— Z., etwas faul. Hruška z-lá (zahniličelá) jest dobrá. Na Ostrav. Tč. Zahlásati = zahnisiti se, eiterig werden.
Us. Tč. Zahnisiti se, il, ení = podebrati se, schwä-
ren, schwürig werden. — se čím. Zahnisí se rána mastí. Ja. Zahnísti, hnětu, hnětl, ten, en, ení =
zhnísti, verwirken, verkneten, zusammen- drücken. — co: mouku. D. — Z. = hně- tením zandati, knetend verstopfen. Ros. Zahniti, zahniji, il, ití; zahnívati = na-
hnívati, anfaulen, in Fäulniss übergehen. Ros. Když hnůj se polívá, pěkně zahnívá. Mor. Šd. Zahnití, n., das An-, Verfaulen. Dch. Vz
Zahnilosť. Zahnítiti, il, cen, ení = zanítiti, zapá-
liti, entzünden. — co: oheň. D. — Z. — za- topiti, einheizen. Us., Kb. — Vz Zahnětiti. Zahnívání, n., das allmählige An-, Ver-
faulen. Us. Mj. 99. Zahnívati, vz Zahniti.
Zahnivka, y, f. = zahnívání. Mor. Šd.
Zahnízditi, il, děn, ění, zahnížděti, ěl,
ěn, ění = hnízdo založiti, einnisten; v horn. einbühnen (Bc.). L. — se. Slepice se zahníždí. Us. — se kde: v něčím domě. Z. se u koho. Maďaři se z-li v zemích podunajských. Ddk. II. 21. Zlořády se v lidu z-ly. Mus. 1880. 36. — se kde jak. Chudoba se již po do- mácku u mne z-la. Brt. S. 80. Zahnojení, n., vz Zahnojiti. Z. pole; z.
oči, rány. V. Zahnojený; -en, a, o, vz Zahnojiti. Z.
pole; z. oči (zapeklé), V., vřed (sebraný, zajitřený, hnisovatý. V.). Kom. Zahnojiti, il, en, ení; zahnojívati, zahno-
jovati = zamrvili, benisten, mit Mist an- füllen; v hnůj obrátiti, faulen machen, in |
Fäulniss übergehen lassen; se = podebrati
se, eitern, in Eiterung übergehen. Jg. — co: pole (zamrviti), šat (zakáleti, umazati), Us., ránu (učiniti, aby se hnojila). V. Jak dobře roli zahnojíš, dobrou úrodu vyrobíš. Us. Tč. — se. Rána se z-la. Z-jie sě vody, computres erunt aquae. BO. — se komu. Rána se mu zahnojila (podebrala). V., Ros. Oči se mu zahnojily (od spaní; vlhkostí se zandaly). Ros. Až mu nohy otekli a se z-ly. Har. II. 109. Zahnouti, vz Zahýbati.
Zahnstocher, něm., parátko, dloubátko na zuby a p.; k Bavorům říkají: písk (stonek péra). Zahnusiti, il, šen, ení = zamazati, be-
schmieren. Chmel. Zahnutec, tce, m. Z. slimákový, testa-
cella haliotoidea, měkkýš břichonožec. Vz Frč. 251., Krok II. 125. Zahnutí, n., vz Zahnouti. Z. dělohy, in-
flexio uteri. Nz. lk. Kleště porodnické mají dvoje z.; Z. podél plochy lžic sluje z. dle hlavy; Z. podél hrany lžic z. pánvicové. Křž. 563. Zahnutosť, i, f., die Gekrümmtheit, Krüm-
me, Krümmung. Z. šavle, ruchadla. Us. Pdl. Zahnutý = ohnutý, krumm, eingebogen. Z. udice. Us. Z. šavle. Us. Biskup s berlou jednoduše z-tou v pravici. Ddk. I. 272. Z. roura, trouba. Mj. 136., Šp. — kde. Roura na obou koncích zahnutá. Mj. 133. — jak. Roura nahoru z-tá. Us. Drát do kruhu z-tý, pravoúhelně z-tý, hákovitě do vnitř z-tý. Us. Pdl., Kk. Br. 3. Vz Zahýbati. Zahoblovati, hoblováním srovnati, zan-
dati, verhobeln. — co. — Z. = začíti ho- blovati, anfangen zu hobeln, loshobeln. — za koho. Z-bluj trochu za mne. Us. Tč. Zahoditi, hoď, hodě (íc), il, zen, ení (na
Slov. — děn, dění); záházeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení; zahazovati = zavrci, weg-, ver- werfen; vhoditi, hineinwerfen; zamésti, zan- dati, zaházeti, ver-, zuwerfen, verschütten; se = snížiti se, sich wegwerfen, erniedrigen; náhodou přijíti, von Urfgefähr kommen, sich einfinden, wohin gerathen. Jg. — abs. Ne- zahodí = rád béře. Bdl. Zahodilo (= ude- řilo) ! Na Slov. Hdž. Rkp. — co: V., klobouk (odvrci), D., jámu, díru (vyrovnati, vyplniti něčím). Ros. Nic nezahodí (všecko jí). Za- hoďte to (nedbejte toho). Us. na Mor. Brt. Z. česť svého rodu. Osv. I. 267. Tak ho z-dil jako jablko (z 1'ahka). Mt. S. I. 95. Kdo své zahazuje, cizího nezasluhuje. Prov. Tč. — co kam: hůl do rybníka, něco na smetiště. Z-dil pušku do písku, er warf die Flinte ins Korn. Dch. On moje příkazy za sebe z-dil. Mor. Tč. Mladosť moja, mladosť, tak som ťa utratil, akobych bol kameň do vody zahodil. Sl. spv. III. 85. Zahodilo ho to až na prostried jezera. Dbš. Sl. pov. VIII. 15. — co komu. Ako jim to zahodili (před- hodili), vlci sa prestali ruvať. Dbš. Sl. pov. I. 2. — kde. Před celým světem mne z-dil (pohaněl). Sá. v Osv. I. 177. — co s čím: dobré se zlým. D. — co čím: jámu kamením, hlinou. Já ten chodníček kamením zahážu. Sš. P. 361., 290. Z. někoho senem, slamou, něco dřívím. Us. — co jak. Zboží ledabylo |
||
|
|||
Předchozí (58)  Strana:59  Další (60) |