Zahnědlý = náhnědý, trochu hnědý, bräun-
lich, verbraunt. Rostl., Dch. — čím. Cukr
teplem z-lý, karamel, der Karamel. Šp.

Zahněsti, vz Zahnísti.

Zahnětení, n., die Verknetung. — Z.,
zahnětenina = mozol, kuří řiť, die Schwiele.
Jád.

Zahnětenina, y, f., vz Zahnětení.

Zahnětený; -en, a, o, verwirkt, verknetet,
ausgeknetet. Z. těsto. Us.

Zahnětiti co. Ohně zahnětili. M. Vz Za-
hnítiti.

Zahněvaný; -án, a, o, erzürnt, erbost,
trotzig. — nač. Duše odvážná a z-ná na
své neštěstí. Ms. Č.

Zahněvati = rozhněvati, zum Zorn auf-
bringen, ärgerlich machen. — koho. Us. —
se na koho. Us. Šd.

Zahnilčiti = zahniličiti. Na Ostrav. Tč.

Zahniličati = zahniličeti. Mor. Šd.

Zahniličeti, el, ení, zahniličívati = stá-
vati se hniličkou, změknouti, weich, teig
werden. Vz Zahniličiti. — abs. Hrušky za-
hniličívají. Us. — kde: na půdě na slámě.
Us.

Zahniličiti se = zahniličeti. Tč., Vck.,

Jg.

Zahnilosť, i, f. = zahnití, das Anfaulen.
Šm.

Zahnilý, tief angefault. Z. vřed. Us. Dch.
— Z., etwas faul. Hruška z-lá (zahniličelá)
jest dobrá. Na Ostrav. Tč.

Zahlásati = zahnisiti se, eiterig werden.
Us. Tč.

Zahnisiti se, il, ení = podebrati se, schwä-
ren, schwürig werden. — se čím. Zahnisí
se rána mastí. Ja.

Zahnísti, hnětu, hnětl, ten, en, ení =
zhnísti, verwirken, verkneten, zusammen-
drücken. — co: mouku. D. — Z. = hně-
tením zandati, knetend verstopfen. Ros.

Zahniti, zahniji, il, ití; zahnívati = na-
hnívati, anfaulen, in Fäulniss übergehen. Ros.
Když hnůj se polívá, pěkně zahnívá. Mor.
Šd.

Zahnití, n., das An-, Verfaulen. Dch. Vz
Zahnilosť.

Zahnítiti, il, cen, ení = zanítiti, zapá-
liti, entzünden. — co: oheň. D. — Z. — za-
topiti, einheizen. Us., Kb. — Vz Zahnětiti.

Zahnívání, n., das allmählige An-, Ver-
faulen. Us. Mj. 99.

Zahnívati, vz Zahniti.

Zahnivka, y, f. = zahnívání. Mor. Šd.

Zahnízditi, il, děn, ění, zahnížděti, ěl,
ěn, ění = hnízdo založiti, einnisten; v horn.
einbühnen (Bc.). L. — se. Slepice se zahníždí.
Us. — se kde: v něčím domě. Z. se u koho.
Maďaři se z-li v zemích podunajských. Ddk.
II. 21. Zlořády se v lidu z-ly. Mus. 1880.
36. — se kde jak. Chudoba se již po do-
mácku u mne z-la. Brt. S. 80.

Zahnojení, n., vz Zahnojiti. Z. pole; z.
oči, rány. V.

Zahnojený; -en, a, o, vz Zahnojiti. Z.
pole; z. oči (zapeklé), V., vřed (sebraný,
zajitřený, hnisovatý. V.). Kom.

Zahnojiti, il, en, ení; zahnojívati, zahno-
jovati = zamrvili, benisten, mit Mist an-
füllen; v hnůj obrátiti, faulen machen, in

Fäulniss übergehen lassen; se = podebrati
se, eitern, in Eiterung übergehen. Jg. —
co: pole (zamrviti), šat (zakáleti, umazati),
Us., ránu (učiniti, aby se hnojila). V. Jak
dobře roli zahnojíš, dobrou úrodu vyrobíš.
Us. Tč. — se. Rána se z-la. Z-jie sě vody,
computres erunt aquae. BO. — se komu.
Rána se mu zahnojila (podebrala). V., Ros.
Oči se mu zahnojily (od spaní; vlhkostí se
zandaly). Ros. Až mu nohy otekli a se z-ly.
Har. II. 109.

Zahnouti, vz Zahýbati.
Zahnstocher, něm., parátko, dloubátko
na zuby a p.; k Bavorům říkají: písk (stonek
péra).

Zahnusiti, il, šen, ení = zamazati, be-
schmieren. Chmel.

Zahnutec, tce, m. Z. slimákový, testa-
cella haliotoidea, měkkýš břichonožec. Vz
Frč. 251., Krok II. 125.

Zahnutí, n., vz Zahnouti. Z. dělohy, in-
flexio uteri. Nz. lk. Kleště porodnické mají
dvoje z.; Z. podél plochy lžic sluje z. dle
hlavy; Z. podél hrany lžic z. pánvicové.
Křž. 563.

Zahnutosť, i, f., die Gekrümmtheit, Krüm-
me, Krümmung. Z. šavle, ruchadla. Us. Pdl.
Zahnutý = ohnutý, krumm, eingebogen.
Z. udice. Us. Z. šavle. Us. Biskup s berlou
jednoduše z-tou v pravici. Ddk. I. 272. Z.
roura, trouba. Mj. 136., Šp. — kde. Roura
na obou koncích zahnutá. Mj. 133. — jak.
Roura nahoru z-tá. Us. Drát do kruhu z-tý,
pravoúhelně z-tý, hákovitě do vnitř z-tý.
Us. Pdl., Kk. Br. 3. Vz Zahýbati.

Zahoblovati, hoblováním srovnati, zan-
dati, verhobeln. — co. — Z. = začíti ho-
blovati, anfangen zu hobeln, loshobeln. —
za koho. Z-bluj trochu za mne. Us. Tč.

Zahoditi, hoď, hodě (íc), il, zen, ení (na
Slov. — děn, dění); záházeti, ejí, ej, eje (íc),
el, en, ení; zahazovati = zavrci, weg-, ver-
werfen; vhoditi, hineinwerfen; zamésti, zan-
dati, zaházeti, ver-, zuwerfen, verschütten;
se = snížiti se, sich wegwerfen, erniedrigen;
náhodou přijíti, von Urfgefähr kommen, sich
einfinden, wohin gerathen. Jg. — abs. Ne-
zahodí = rád béře. Bdl. Zahodilo (= ude-
řilo) ! Na Slov. Hdž. Rkp. — co: V., klobouk
(odvrci), D., jámu, díru (vyrovnati, vyplniti
něčím). Ros. Nic nezahodí (všecko jí). Za-
hoďte to (nedbejte toho). Us. na Mor. Brt.
Z. česť svého rodu. Osv. I. 267. Tak ho z-dil
jako jablko (z 1'ahka). Mt. S. I. 95. Kdo své
zahazuje, cizího nezasluhuje. Prov. Tč. —
co kam: hůl do rybníka, něco na smetiště.
Z-dil pušku do písku, er warf die Flinte
ins Korn. Dch. On moje příkazy za sebe
z-dil. Mor. Tč. Mladosť moja, mladosť, tak
som ťa utratil, akobych bol kameň do vody
zahodil. Sl. spv. III. 85. Zahodilo ho to až
na prostried jezera. Dbš. Sl. pov. VIII. 15.
— co komu. Ako jim to zahodili (před-
hodili), vlci sa prestali ruvať. Dbš. Sl. pov.
I. 2. — kde. Před celým světem mne z-dil
(pohaněl). Sá. v Osv. I. 177. — co s čím:
dobré se zlým. D. — co čím: jámu kamením,
hlinou. Já ten chodníček kamením zahážu.
Sš. P. 361., 290. Z. někoho senem, slamou,
něco dřívím. Us. — co jak. Zboží ledabylo