z. Us. Dch. — se s čím, sich gemein machen.
S tím troupem se nezahozuj. Us. Dch. —
čeho kam. Oprskni že nás tou vodou. Ona
sa hneď zvrtla a trirazy zahodila tej vody
na nich. Dbš. Sl. pov. I. 85. — se = sní-
žiti se. D. Zahozuje se, kdo se špatnými
obcuje. Us. Zahodila se řeč, es traf sich
die Rede. Us. — se kam (ke komu, do
čeho jak, mezi koho) = náhodou přijíti.
Vyprávěl, kterak jednoho času zahodil se
k němu nějaký moudrý muž. V. Do něčího
příbytku mimo naději se z. Lom. Když
někdo cizí mezi ně se zahodí. Kom. Zahodil
se (trefil se, přišel) mezi nás. 1534. Do vsi
nějaké jsem se zahodil. Ler.

Záhodno. Bylo by z., es wäre angezeigt.
Us. Dch. Vz Záhodný.

Záhodný; záhoden, dna, dno = prospěšný,
způsobilý, užitečný, zuträglich, erspriesslich,
entsprechend. Ale v lásce skutek dobrý
věčně ostane záhodný. Pís. br. To bude z.
bičiště; z. učedník. Us. na Zbir. Jest z-dno,
aby mezi nimi byl muž nábožný. Ddk. III.
156. — proč. Jan vypravuje jen ty události,
jenž se mu pro účel jeho z-nými býti zdály.
Sš. J. 294. — Z. = slušný, billig. Nyní by
tobě bylo záhadno to učiniti. — Z. = ná-
hodný, zufällig, unerwartet. Chmela. Z. host.
Berg.

Zahochtati = začíti hochtati, wie die
Eule schreien. Rd. zvíř.

Záhoj, e, m., das Waldgehäge. Na Ostrav.
Té.

Zahojení, n., die Heilung, Zuheilung.

Zahojený; -en, a, o, geheilt, verheilt,
zugeheilt. Us. Dch. Vz Zahojiti.

Zahojitelný = co se zahojiti může, heil-
bar. Z. rána.

Zahojiti, il, en, ení; zahojovati = za-
celiti, uzdraviti, verheilen. — co: ránu. D.,
Háj. Němá barbier takej masti, čo zahojí moja
kosti: moja milá má takú masť, čo zahojí
mojú bolasť. Sl. ps. Šf. I. 46. — co komu.
Není taký lékař, co ti ju zahojú. Sš. P. 538.
Slniečko horúce, nepálže ma, nepál, že mi
neuhorí tá moja biela tvár. Akže mi uhorí,
veru ma pobolí, milý je ďaleko, kdo mi jú
zahojí? Sl. spv. VI. 206. Voda rozličné ne-
moci (lidem) zahojila. Dač. I. 197. — čím:
mastí. — čeho: zahojte těch ran, šp. m.:
co (ty rány). Brt. — se. Rána se zahojila.
D. Čerstvá rána brzo se zahojí. D. Rána se
zahojí, ale slovo ne. Prov. Šd. — se kde.
Na živém vše se zahojí. Č. Snad bude míti
takú masť, co se mi pod ní ruka zahojí.
Kn. poh. 257. — se komu. Veď sa ti to
zahojí, než sa oženíš. Mt. S. I. 121. —jak.
A má milá má takú masť, co zahojí o jeden
ráz. Brt. P. 87. — kdy. Šak se ti do rána
očičko zahojí. Sš. P. 735. Rána ve třech
dnech byla zahojena. Ddk. IV. 240.

Zaholdovati někam = holdem zajíti,
fechten gehen. Ros.

Zaholešnice, jm. louky u Přerova. Pk.

Zaholice, samota u Turnova.

Zaholíkati = zavýsknouti. Us. Sá.

Zaholiti = holením zarovnati, zakryti,
verscheren, durchs Rasiren verdecken. Ros.

Zahom = tuším, vermuthlich. Na Slov.
Plk.

Záhon, u, záhonek, záhůnek, nku, zá-
honec, nce, záhoneček, záhonček, čku,
záhoníček, čku, m. = částka oraného pole
ze 6 n. 8 někdy i více brázd se skládající,
das Ackerbeet. V., Sš. P. 196. Záhonec, pl.
záhonce, u V. také: záhonci. Z. na setbu,
das Saatbeet. Ten má více z-nů = polí.
Us. Sá. Z. složiti = pole na z-ny zorati.
Us. Hk. — Z. = podsedek (grunt bez luk).
Vydala (vdala) se na záhonek, U mor. Bře-
zové. Brt. — Z. kobercový, Teppichbeet.
Dch., Zpr. arch. VII. 80. — Z. = líha, lícha,
hřada, hřádka. Šp. Lícha jest rovná, široká,
z. pak vršitý. Jg. Též záhon v zahradě (rytý),
záhrobec, das Gartenbeet. Z. pro sazenice,
na kvítí, D., hnojný. Rohn. Z. bramborů,
okurek, mrkve, petržele, řepy, zelí, konopi,
prosa, máku atd. Š. a Ž., Z. zrýti, překopati,
pokropiti, posázeti atd. Šp. Z. vytrhati, pleti.
Arch. I. 352. Slepice z-ny rozhrabuje. Sych.
Z-nec kapusty. Sl. let. IV. 79. O ty milý
marjánku, sila sem tě po záhonku, kdo tě
sívať budě, jak mě tu něbudě. Sš. Slez. Šd.

— Z. = brázda, die Furche. V. — Z. =
pole orné, role, das geackerte Grundstück,
Acker-, Saatfeld, der Ackerboden. Města
u jezer ležící mívají dobrý záhon. Plác. —
Z. = dlouhá řada vymláceného obilí ve sto-
dole, hřeben, der Kamm. D. — Z. per (líha
per, v zoolog.), pteryla, das Federfeld. Nz.

— Z. = staročeská míra. Pole měřena na
záhony, již prý od Otakara, i měl jeden z.
7 brázd, druhý osm. ZČ. I. 15. Hora Taurus
na mnohých místech jest zšíří tří tisíc zá-
honuov, počítaje na záhon sto a pětmecítma
kročejuov. Vz Hor. Kosmogr. 36. B. — Z.
= řádka, die Zeile. Psal sera na meziech
(na kraji, Rand) podlé záhonuov, aby la-
tinník, neuvěřil-liby, nalezl sobě, kde jest
psáno. Hus I. 359. Nechtěl sem v řádciech
neb v záhonciech psáti, co kde který svatý
píše. Ib. I. 359. — Z. Kudla jde do z-nů
(hodně do chleba zakrájí). U Plotiště. Kšť. —
Z. Do z-nů se padnouti = rychle schnouti.
Padne se do z-nů, nebude dlouho (živ).
U Bydž. Kšť. — Z. Záhonky mandlové —
pokroutky. Hsng. — Z., a, m., osob. jm.
Phld. III. 3. 296. — Z. Záhony (vysedliny)
mozkové (juga cerebralia), v anatomii hrbole
mezi vtisknutinami mozkovými. S.N.XI. 286.

Záhonček, vz Záhon.

Zahončitý. Z. zvětšilka, porana volubilis.
Rostl. III. b. 175.

Záhončlivý = přičinlivý, kdo si umí
peníze vydělati. Na Zlínsku. Brt. — Z. =
šetrný, spořivý, sparsam, karg. Na mor. Val.
Brt., Vck.

Záhonec, nce, m., vz Záhon. — Z., osob.
jm. Arch. III. 77.

Záhonek, nku, m., vz Záhon.

Zahoník, a, m., sulcarius. Veleš.

Zahoniti, vz Zahnati. Též sobě byl něco
na poživení zahoniť. Sl. let. I. 224.

Záhonkář, e, m. = pluh k orání záhonů;
jde na 20-22 cm. hloubky a 20 cm. šířky.
Us. u Hořic. Hk. — Z. = gruntovník bez
luk. U Javorníka na Mor. Brt. Vz Záhon.

Záhonkovati = záhonky dělati, Beete
machen, ackern. — co: zahradu (na záhonky
rozdělovati.) Šd.