Záhonkový, Beet-. Z. šlechta, die Zwie-
belnoblesse. Dch. Vz Kobylkář.

Záhonný, Beet-. Záhonné brázdy (veliké
stružky, po nichž se voda táhne). Reš.

Záhonovati = záhonkovati. Us. Šd.

Záhonový = záhonný. Z. pluživo. NA.
IV. 72.

Zahopcovati = poskočiti, hüpfen. —
s kým. Č.

Zahopkati, vz Zahopcovati. — kde. La-
škuje teď, zeleném též po trávníku zahopká.
Cimrh. Myth. 266.

Zahopnouti, pnul a pl, utí = zahopkati.
— si jak kde kdy: vesele při muzice
v hospodě. Us.

Záhoř, e, m., osob. jm Vz Sdl. III. 22.,
125.

Záhora, y, m., osob. jm. Šd. Z. Jan, bratr
v 17. stol. Vz Jir. H. 1. II. 445.

Zahorácký, den Bewohner jenseits des
Gebirge betreffend. Bern.

Zahoračka, y, f., die Bewohnerin des
Landes hinter dem Gebirge. Bern.

Zahorák, a, m., = za horami bydlící,
der jenseits des Gebirges wohnt. Bern.

Zahořalý, vz Zahořelý.

Za horami, samota u N. Paky.

Zahořan, a, m. = zahorák, der Hinter-
bergler. Us. Tč., Brt. Lépe než: zahořčan.
Vz -čan.

Zahořané, pl., m., vz Zahořan. — Z.,
obyvatelé u Radhoště, jižně od Zlínska.
Kld., Brt.

Zahořanka, y, f. = která bydlí za ho-
rami, die Hinterberglerin. Tč.

Záhořanky, pl., Kaltenbirken, ves u Kru-
mlova. PL. Cf. Sdl. III. 26.

Zahořanský, ého, m. Z. Bohuslav. Vz
Blk. Kfsk. 965. Z. z Voračova, stará rodina
vládycká. Vz S. N. Z. z Vorlíka, čes. rodina
erbovní. Vz S. N. Z-ská břidlice. Vz Bř.
N. 256.

Zahořany, dle Dolany, něm. Zahořan,
ves a) u Litoměřic, b) u Kdyně, c) v Mi-
levsku, vz S. N., d) u Benešova, e) u Jílo-
vého, f) u Mníška, g) u Berouna; dvůr u Be-
nešova v Budějovsku. PL., Tf. Odp. 286.,
Blk. Kfsk. 1457., Arch. I. 538. Jindřich z Za-
hořan. Arch. IV. 44. Z., dědinka na Slov.
v kraji Hornej Rymavy. Syt. Táb. 277.,
278. (Šd.).

Zahoraný, vz Zahorati.

Zahorati, traurig, trübsinnig, misslaunisch
werden. Dnes jsem celý zahoraný. Na Ostrav.
Tč.

Záhorčice, dle Budějovice, Zahortschitz,
ves u Blatné. Vz Tk. I. 87., III. 137., Sdl.
III. 36., 65., 88.

Zahořčiti, il, en, ení; zahořčovati = hoř-
kým, nepříjemným učiniti, verbittern, ver-
gallen, verkümmern, vergiften. — co: něčí
radosť, D., blaženosť, Puch., život z. Us. —
co komu čím: někomu život opilstvím z.

Záhorec, rce, m., vz Záhorský, Zahorák.
Hdž. Vet. 132. Sedem sto razů strelili, to
jsou z-rci čítali. Sl. let. I. 282. — Z., osob.
jm. Slov. Šd.

Zahořekovati sobě, ein wenig jammern,
klagen, zu jammern anfangen. Lom. Zaho-

řekoval sobě a odtud zemřel. Ros. — si
nad čím. Us. Tč.

Zahořelý (zastar. zahořalý), entbrannt.
Z. hrozny (horkem vysušené,von Hitze ver-
dorrt). Plk. — nač: na hlavu, Kopfentzün-
dung habend. Jg. — Z. nepřítel (= úhlavní).
Sš. Z. ctitel Mojžíšův. Sš. Sk. 175.

Zahořený;.-řen, a, o, roth. Kld. — Z. =
rozhořčený. Šel do zámku z-ný. Kld. 125.

Zahořeti, 3. os. pl. -ří, hoř, hoře (íc),
el, ení; zahořívati, zahorovati = počíti ho-
řeti, anfangen zu brennen, sich entzünden,
anbrennen, in Feuer o. Flammen gerathen;
zapáliti se, sich entzünden, entbrennen; hor-
kem pojíti, durch die Hitze verderben, von
der Sonne verbrannt werden. Jg. — abs.
Zahořela sláma, chalupa. Us. Ta žena za-
hořela (dýmem z uhlí se zadusila). Sych.
Zahořelo obilí (horkem pošlo). Plk. — komu.
Zahořela mu hlava (zapálila se). Ros., Šd.
Tak tvář mu zahořela, zrak se rozplanul.
Kká. Td. 167. Šuhaj naraz vám zahorí. Kyt.
1876. 17. — co komu. Bližně nám umřelo,
on (otec) si to tak zahořel, že až posud je
darebný (chorý). Slez. Šd. — nač: na hlavu
(za příčinou horka, výparů horkých bolesť
v hlavě míti). Us., Lk., Jrsk. — čím. Za-
hoříte tu horkem. Us. Šd. Cit lásky, jímž
zahořelo srdce její. Šml. Zahor (zahoř) po-
mstou, kde je zrada. Na Slov. Tč. Obzor
lunou zahoří. Vrch. Zahořel jsem láskou
horoucí. Kom. — od čeho: od slunce, L.,
Lk., od horka, Us., od uhlí (udusiti se).
Lk. — čím ke komu: milostí, láskou k ně-
komu. Us., Jg., Trip., Br., Vrch., BR. II.
635. b. Zahořuje k Pánu ohněm serafina.
Sš. Bs. 62. — čím proti komu: zlostí.
Kom. Tito (Hellenisté) proti němu (Pavlovi)
takovou záští zahořeli. Sš. II. 17. Lutoval
dievča a za to pomstou zahorel proti Ludo-
morskému. Lipa 317. — čím proč. A že
ze vděčnosti takovou láskou ku Pavlovi
z-li. Sš. II. 48. - - kde. Na peci horkem z.
Us. Vck. Z-la ve tváři zlostí (zarděla se).
Sá. Políbení z-lo mu na rtech. Sá. Pod
řasou mu z-la slza; Z-řel mu ruměn v tváři.
Kká. K sl. j. 28. — jak (kde, proti komu).
Z. jasným plamenem. Mj. 38. I antimonový
prášek zaboří v něm (v chloru) v skvělou
bílou hvězdu. Mj. 38. Anděl z tvého zápalu
zahoř v boží pochvalu. Sš. Bs. 27. Proti
němuž (Pavlovi) židé až na smrť zahořeli.
Sš. Sk. 269. — kdy. V noci kouřem a
horkem na hlavy zahořeli. Us. V jizbě si
zatopil a do rána zahořel. Us. Šd.

Záhoří, n. = krajina za horami ležící, die
Gegend hinter den Bergen, das Land jen-
seits des Gebirges gelegen. Troj., D. Slunce
vychází z záhořie. Troj. Junač smúti po
dědinách, po z. Exc. — Z., jméno rozlič-
ných míst v Čechách, něm. Zahoř. Z. Bene-
dovo, ves v Táborsku, u Ml. Vožice, něm.
Bendozáhoří; Z. červené, ves v Táborsku
u Sudoměřic, Roth-Zahoř; Z., ves v Tábor-
sku u Kardašové Řečice; ves u Železného
Brodu, u Nepomuk, u Vimberka, u Neve-
klova, u Vltavotýna, u Sedlce, u Želiva;
dvůr u Vodňan; samota u Mníška; několik
domů u Frýdka; Dreihöf, ves u Žatče; Sa-
horsch, ves u Krumlova, u Žlutice, u Černo-