Předchozí (60)  Strana:61  Další (62) |
|
|||
61
|
|||
|
|||
Záhonkový, Beet-. Z. šlechta, die Zwie-
belnoblesse. Dch. Vz Kobylkář. Záhonný, Beet-. Záhonné brázdy (veliké
stružky, po nichž se voda táhne). Reš. Záhonovati = záhonkovati. Us. Šd.
Záhonový = záhonný. Z. pluživo. NA.
IV. 72. Zahopcovati = poskočiti, hüpfen. —
s kým. Č. Zahopkati, vz Zahopcovati. — kde. La-
škuje teď, zeleném též po trávníku zahopká. Cimrh. Myth. 266. Zahopnouti, pnul a pl, utí = zahopkati.
— si jak kde kdy: vesele při muzice v hospodě. Us. Záhoř, e, m., osob. jm Vz Sdl. III. 22.,
125. Záhora, y, m., osob. jm. Šd. Z. Jan, bratr
v 17. stol. Vz Jir. H. 1. II. 445. Zahorácký, den Bewohner jenseits des
Gebirge betreffend. Bern. Zahoračka, y, f., die Bewohnerin des
Landes hinter dem Gebirge. Bern. Zahorák, a, m., = za horami bydlící,
der jenseits des Gebirges wohnt. Bern. Zahořalý, vz Zahořelý.
Za horami, samota u N. Paky.
Zahořan, a, m. = zahorák, der Hinter-
bergler. Us. Tč., Brt. Lépe než: zahořčan. Vz -čan. Zahořané, pl., m., vz Zahořan. — Z.,
obyvatelé u Radhoště, jižně od Zlínska. Kld., Brt. Zahořanka, y, f. = která bydlí za ho-
rami, die Hinterberglerin. Tč. Záhořanky, pl., Kaltenbirken, ves u Kru-
mlova. PL. Cf. Sdl. III. 26. Zahořanský, ého, m. Z. Bohuslav. Vz
Blk. Kfsk. 965. Z. z Voračova, stará rodina vládycká. Vz S. N. Z. z Vorlíka, čes. rodina erbovní. Vz S. N. Z-ská břidlice. Vz Bř. N. 256. Zahořany, dle Dolany, něm. Zahořan,
ves a) u Litoměřic, b) u Kdyně, c) v Mi- levsku, vz S. N., d) u Benešova, e) u Jílo- vého, f) u Mníška, g) u Berouna; dvůr u Be- nešova v Budějovsku. PL., Tf. Odp. 286., Blk. Kfsk. 1457., Arch. I. 538. Jindřich z Za- hořan. Arch. IV. 44. Z., dědinka na Slov. v kraji Hornej Rymavy. Syt. Táb. 277., 278. (Šd.). Zahoraný, vz Zahorati.
Zahorati, traurig, trübsinnig, misslaunisch
werden. Dnes jsem celý zahoraný. Na Ostrav. Tč. Záhorčice, dle Budějovice, Zahortschitz,
ves u Blatné. Vz Tk. I. 87., III. 137., Sdl. III. 36., 65., 88. Zahořčiti, il, en, ení; zahořčovati = hoř-
kým, nepříjemným učiniti, verbittern, ver- gallen, verkümmern, vergiften. — co: něčí radosť, D., blaženosť, Puch., život z. Us. — co komu čím: někomu život opilstvím z. Záhorec, rce, m., vz Záhorský, Zahorák.
Hdž. Vet. 132. Sedem sto razů strelili, to jsou z-rci čítali. Sl. let. I. 282. — Z., osob. jm. Slov. Šd. Zahořekovati sobě, ein wenig jammern,
klagen, zu jammern anfangen. Lom. Zaho- |
řekoval sobě a odtud zemřel. Ros. — si
nad čím. Us. Tč. Zahořelý (zastar. zahořalý), entbrannt.
Z. hrozny (horkem vysušené,von Hitze ver- dorrt). Plk. — nač: na hlavu, Kopfentzün- dung habend. Jg. — Z. nepřítel (= úhlavní). Sš. Z. ctitel Mojžíšův. Sš. Sk. 175. Zahořený;.-řen, a, o, roth. Kld. — Z. =
rozhořčený. Šel do zámku z-ný. Kld. 125. Zahořeti, 3. os. pl. -ří, hoř, hoře (íc),
el, ení; zahořívati, zahorovati = počíti ho- řeti, anfangen zu brennen, sich entzünden, anbrennen, in Feuer o. Flammen gerathen; zapáliti se, sich entzünden, entbrennen; hor- kem pojíti, durch die Hitze verderben, von der Sonne verbrannt werden. Jg. — abs. Zahořela sláma, chalupa. Us. Ta žena za- hořela (dýmem z uhlí se zadusila). Sych. Zahořelo obilí (horkem pošlo). Plk. — komu. Zahořela mu hlava (zapálila se). Ros., Šd. Tak tvář mu zahořela, zrak se rozplanul. Kká. Td. 167. Šuhaj naraz vám zahorí. Kyt. 1876. 17. — co komu. Bližně nám umřelo, on (otec) si to tak zahořel, že až posud je darebný (chorý). Slez. Šd. — nač: na hlavu (za příčinou horka, výparů horkých bolesť v hlavě míti). Us., Lk., Jrsk. — čím. Za- hoříte tu horkem. Us. Šd. Cit lásky, jímž zahořelo srdce její. Šml. Zahor (zahoř) po- mstou, kde je zrada. Na Slov. Tč. Obzor lunou zahoří. Vrch. Zahořel jsem láskou horoucí. Kom. — od čeho: od slunce, L., Lk., od horka, Us., od uhlí (udusiti se). Lk. — čím ke komu: milostí, láskou k ně- komu. Us., Jg., Trip., Br., Vrch., BR. II. 635. b. Zahořuje k Pánu ohněm serafina. Sš. Bs. 62. — čím proti komu: zlostí. Kom. Tito (Hellenisté) proti němu (Pavlovi) takovou záští zahořeli. Sš. II. 17. Lutoval dievča a za to pomstou zahorel proti Ludo- morskému. Lipa 317. — čím proč. A že ze vděčnosti takovou láskou ku Pavlovi z-li. Sš. II. 48. - - kde. Na peci horkem z. Us. Vck. Z-la ve tváři zlostí (zarděla se). Sá. Políbení z-lo mu na rtech. Sá. Pod řasou mu z-la slza; Z-řel mu ruměn v tváři. Kká. K sl. j. 28. — jak (kde, proti komu). Z. jasným plamenem. Mj. 38. I antimonový prášek zaboří v něm (v chloru) v skvělou bílou hvězdu. Mj. 38. Anděl z tvého zápalu zahoř v boží pochvalu. Sš. Bs. 27. Proti němuž (Pavlovi) židé až na smrť zahořeli. Sš. Sk. 269. — kdy. V noci kouřem a horkem na hlavy zahořeli. Us. V jizbě si zatopil a do rána zahořel. Us. Šd. Záhoří, n. = krajina za horami ležící, die
Gegend hinter den Bergen, das Land jen- seits des Gebirges gelegen. Troj., D. Slunce vychází z záhořie. Troj. Junač smúti po dědinách, po z. Exc. — Z., jméno rozlič- ných míst v Čechách, něm. Zahoř. Z. Bene- dovo, ves v Táborsku, u Ml. Vožice, něm. Bendozáhoří; Z. červené, ves v Táborsku u Sudoměřic, Roth-Zahoř; Z., ves v Tábor- sku u Kardašové Řečice; ves u Železného Brodu, u Nepomuk, u Vimberka, u Neve- klova, u Vltavotýna, u Sedlce, u Želiva; dvůr u Vodňan; samota u Mníška; několik domů u Frýdka; Dreihöf, ves u Žatče; Sa- horsch, ves u Krumlova, u Žlutice, u Černo- |
||
|
|||
Předchozí (60)  Strana:61  Další (62) |