Předchozí (61)  Strana:62  Další (63) |
|
|||
šína; Serhles, ves u Buchova; Záhoř dolní,
Unter- Zahořj, ves u Písku; Z. horní, Ober- Zahořj, ib.; Z. vysoká, Hoch-Zahořj, samota u Votic. PL. Z., osada ve Slez. u Skalice. Tč. — Cf. Tk. III. 663., Tf. Odp. 288., Blk. Kfsk. 1457. Záhořice, dle Budějovice, Sahorsch, ves
u Velemína; Zahorschitz, ves u Němčic. PL. Cf. Blk. Kfsk. 25. Zahoříčko, a, n., jm. vsí u Sudoměřic,
u Ml. Vožice, u Vamberka. PL. Zahořík, a, m., osob. jm. Šd.
Zahořím, a, m., Sohr, ves u Hajdy. PL.
Vz Blk. Kfsk. 563. Za horka. Vz Horko.
1. Záhorka, y, f. = slívoň prcavka, slívka,
trnoslíva, die Haferpflaume, prunus insititia. Vz Slívoň, Rstp. 477. - - Z. = zahoračka. 2. Záhorka, y, m. Z. ze Záhoří Jiřík. Vz
Blk. Kfsk. 1248., Arch. IV. 279., Sdl.III. 36., 38., 42. Zahořklosť, i, f., bitterer Geschmack,
die Bitterlichkeit. Jg. Zahořklý = drobet hořký, bitterlich. Z.
kořen, chuť; mysl (zahořčená, vergallt), D., odpověď, Kos. Ol. I. 99., chuť, Šp., Šd., sýr. Zahořknouti, kl, utí = hořkým se státi,
bitter werden. — čím, od čeho. Křen zemí, od země zahořkl. Záhorkov, a, m., Ahorn, ves u Krum-
lova. Záhorkovice, dle Budějovice, Záhorky,
Zahorkowitz, ves u Krumlova. PL., Sdl. III. 33. Záhorky, vz Záhorkovice. — Z., jm.
polí u Louček. Zahorliti sobě, il, ení = zastesknouti,
zabědovati, in Klagen ausbrechen. Ros., Šm. — proti komu, sich ereifern. — po čem, in Sehnsucht kommen. Us. Tč. Záhorní = co za horou jest, was jenseits
des Gebirges ist. Z. hvězda. Troj. Záhornice, dle Budějovice, Zahornitz,
ves u Král. Městce a u Třebechovic. Vz S. N.., Tk. III. 121., Blk. Kfsk. 116., 546. Záhorník, a, m., larificus, pták. Rozk.
Za horou, něm. Zahor, samota u Tur-
nova; něm. Źahurau, samota tamtéž. PL. Zahorovice, dle Budějovice, Zahorowitz,
ves u Uher. Brodu. PL. Vz Žer. Zpk. I. 111., NB. Tč. 72. Zahorovský, ého, m., osob. jm. Mor. Šd.
Záhorsko, a, n., samota u Sobotky, u Že-
bráka. PL. Záhorský = záhorní, záhorec, hinter dem
Berg befindlich. Us., Jg., Tč. Z. lid, ultra- montanus. Ddk. II. 291. Od z-skej strany. Let. Mt. S. VIII. 2. 37. — Z., ého, m., osob. jm. Z. Vavřinec. Vz Blk. Kfsk. 1262. Z. z Rosenfeldu. Vz Sdl. I. 24. Záhořský hajný, Zahořer Hegerei, u Vod-
ňan. Záhorúca, adv. = za tepla. Na Slov.
Nuž idem z. za tebou. Zbr. Lžd. 43. Záhory = záhoří. Sš.
Zahospodařený; -en, a, o, erspart, er-
wirthschaftet. — Z. Ten je dobře z-ný, der ist wohl gesattelt, versorgt, sitzt im Warmen. Mor. Šd. Zahospodařilý = zahospodařený. Co pak
to je člověk z-lý. V Kunv. Msk. |
Zahospodařiti, il, en, ení. — se, sich
einwirthschaften. Na Ostrav. Tč. — si co, sich erwirthschaften, in der Wirthschaft er- sparen. Us. Tč., Dch. — se čím, sich ver- sehen, verproviantiren. Na Ostrav. Tč. Zahostice, dle Budějovice, Zahostitz, ves
u Tábora. Vz Blk. Kfsk. 849., ves u Chý- nova. Tk. III. 36., 43. Zahostinkovati si. Rád si zahostinkuje,
er nimmt gern an Gesellschaftstafeln Theil, er gibt gerne Gesellschaftstafeln. Mor. Šd. Zahostiti se kde, einkehren, Einkehr
halten. Z. se u přítele, u Modré hvězdy v Praze a p. Us. Vz Hostiti. Zahostily se u něho, v jeho rodině nemoci (zahnízdily se). Zahoštění-se, die Einkehr, das Sichein-
nisten. Us. Vz Zahostiti se. Záhošťsko, a, n. (Záhvozdí), župa v se-
verozápad. Čech. nad hořejším tokem Nisy. Vz S. N., Záhošťský. Záhošťský. Z. župa (žitavská v Lužici).
Km. 1883. 637. Vz Záhošťsko. Zahotoviti, zahotovovati = zhotoviti, ver-
fertigen. Zahoudati, vz Zahousti.
Zahoukati; zahouknouti, knul a kl, utí;
zahučeti, el, ení, losbrüllen, dumpf erschal- len, erkrachen, hao schreien, aufheulen. — abs. Sova zahučela, zahoukala. Us. Zahučie hrom strašný. Rkk. 54. Z-čel fagot. Vlč. Aj hodina uderila, trúby zavrešťaly, bubny zahučaly. Mt. S. I. 54. Zahučaly hory, za- hučaly lesy, kamže sa podely moje mladé časy? Sl. ps. Šf. II. 34., Sš. P. 402. Zahu- čely lesy, zadunela země. Němc. O polnoci zadunie zem, víchor zarachotí, voda zahučí a most sa trasie. Dbš. Sl. pov. I. 517. Za- hučaly lubinovské zvony ešte raz. Lipa 344. Padlo na prvší hrob, křičelo, plakalo, ma- tičku volalo: nic tam neslyšalo, enem za- hučalo. Sš. P. 160. Zahučaly gajdy a Valach preberá na nich dierky. Dbš. Sl. pov. VIII. 42. Jak na jeseň sa točá odpadlé ze stromu listí, keď prudký zahučí a konárami zatrase víchor. Hol. 60. — kam. K sousedu zahukl slova. Kos. 01. I. 101. Vody libě v ucho zahučí. Puchm. Vz Z. odkud. — kde. Kde ve vojště strašně zahučí tvé jméno. Puch. V Bystřici na placi z-čala hudba. Na Slov. Tč. Za našima humny aj z-čala sova. Brt. P. 53. Na prostred tábora hlasný zrázu fuják zahučal, jako keď zlý někdy rarášek od zeme se zdvíha. Hol. 108. — jak. V úpělivý zahoukla ston. Msn. Or. 88. Zahučala hukom zlatá hora. Dbš. Sl. pov. I. 533. Sova po triraz strašně zahúkala. Sldk. 402. — čím. Les zahučal pádem dubu. Us. — komu. Sletěli se dva (holubi) spolu na jednu sto- dolu, tam sobě zahoukali, Mariánku vyvo- lali. Sš. P. 269. Trúbo zahuč pannám, aby svú hnaly ze dvora lichvu. Hol. 358. — kdy. Tu práve o polnoci zahučal tuhý vietor. Dbš. Sl. pov. I. 311. — odkud. Zahučely vody od hlasu jeho. L. Les jako z útrob země zahučel. Kká. K sl. j. 178. Hrom zahučel z daleka. Vrch. Nech zahučia hory od kraja do kraja. Ppk. I. 137. — kudy. Slovenské pěsně svetami zahučte. Na Slov. Tč. — na koho v lese. Us. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (61)  Strana:62  Další (63) |