šína; Serhles, ves u Buchova; Záhoř dolní,
Unter- Zahořj, ves u Písku; Z. horní, Ober-
Zahořj, ib.; Z. vysoká, Hoch-Zahořj, samota
u Votic. PL. Z., osada ve Slez. u Skalice.
Tč. — Cf. Tk. III. 663., Tf. Odp. 288., Blk.
Kfsk. 1457.

Záhořice, dle Budějovice, Sahorsch, ves
u Velemína; Zahorschitz, ves u Němčic. PL.
Cf. Blk. Kfsk. 25.

Zahoříčko, a, n., jm. vsí u Sudoměřic,
u Ml. Vožice, u Vamberka. PL.

Zahořík, a, m., osob. jm. Šd.

Zahořím, a, m., Sohr, ves u Hajdy. PL.
Vz Blk. Kfsk. 563.

Za horka. Vz Horko.

1. Záhorka, y, f. = slívoň prcavka, slívka,
trnoslíva, die Haferpflaume, prunus insititia.
Vz Slívoň, Rstp. 477. - - Z. = zahoračka.

2. Záhorka, y, m. Z. ze Záhoří Jiřík. Vz
Blk. Kfsk. 1248., Arch. IV. 279., Sdl.III.
36., 38., 42.

Zahořklosť, i, f., bitterer Geschmack,
die Bitterlichkeit. Jg.

Zahořklý = drobet hořký, bitterlich. Z.
kořen, chuť; mysl (zahořčená, vergallt), D.,
odpověď, Kos. Ol. I. 99., chuť, Šp., Šd., sýr.

Zahořknouti, kl, utí = hořkým se státi,
bitter werden. — čím, od čeho. Křen zemí,
od země zahořkl.

Záhorkov, a, m., Ahorn, ves u Krum-
lova.

Záhorkovice, dle Budějovice, Záhorky,
Zahorkowitz, ves u Krumlova. PL., Sdl. III. 33.

Záhorky, vz Záhorkovice. — Z., jm.
polí u Louček.

Zahorliti sobě, il, ení = zastesknouti,
zabědovati, in Klagen ausbrechen. Ros., Šm.
— proti komu, sich ereifern. — po čem,
in Sehnsucht kommen. Us. Tč.

Záhorní = co za horou jest, was jenseits
des Gebirges ist. Z. hvězda. Troj.

Záhornice, dle Budějovice, Zahornitz,
ves u Král. Městce a u Třebechovic. Vz
S. N.., Tk. III. 121., Blk. Kfsk. 116., 546.

Záhorník, a, m., larificus, pták. Rozk.

Za horou, něm. Zahor, samota u Tur-
nova; něm. Źahurau, samota tamtéž. PL.

Zahorovice, dle Budějovice, Zahorowitz,
ves u Uher. Brodu. PL. Vz Žer. Zpk. I.
111., NB. Tč. 72.

Zahorovský, ého, m., osob. jm. Mor. Šd.

Záhorsko, a, n., samota u Sobotky, u Že-
bráka. PL.

Záhorský = záhorní, záhorec, hinter dem
Berg befindlich. Us., Jg., Tč. Z. lid, ultra-
montanus. Ddk. II. 291. Od z-skej strany.
Let. Mt. S. VIII. 2. 37. — Z., ého, m., osob.
jm. Z. Vavřinec. Vz Blk. Kfsk. 1262. Z.
z Rosenfeldu. Vz Sdl. I. 24.

Záhořský hajný, Zahořer Hegerei, u Vod-
ňan.

Záhorúca, adv. = za tepla. Na Slov.
Nuž idem z. za tebou. Zbr. Lžd. 43.

Záhory = záhoří. Sš.

Zahospodařený; -en, a, o, erspart, er-
wirthschaftet. — Z. Ten je dobře z-ný, der
ist wohl gesattelt, versorgt, sitzt im Warmen.
Mor. Šd.

Zahospodařilý = zahospodařený. Co pak
to je člověk z-lý. V Kunv. Msk.

Zahospodařiti, il, en, ení. — se, sich
einwirthschaften. Na Ostrav. Tč. — si co,
sich erwirthschaften, in der Wirthschaft er-
sparen. Us. Tč., Dch. — se čím, sich ver-
sehen, verproviantiren. Na Ostrav. Tč.

Zahostice, dle Budějovice, Zahostitz, ves
u Tábora. Vz Blk. Kfsk. 849., ves u Chý-
nova. Tk. III. 36., 43.

Zahostinkovati si. Rád si zahostinkuje,
er nimmt gern an Gesellschaftstafeln Theil,
er gibt gerne Gesellschaftstafeln. Mor. Šd.

Zahostiti se kde, einkehren, Einkehr
halten. Z. se u přítele, u Modré hvězdy
v Praze a p. Us. Vz Hostiti. Zahostily se
u něho, v jeho rodině nemoci (zahnízdily
se).

Zahoštění-se, die Einkehr, das Sichein-
nisten. Us. Vz Zahostiti se.

Záhošťsko, a, n. (Záhvozdí), župa v se-
verozápad. Čech. nad hořejším tokem Nisy.
Vz S. N., Záhošťský.

Záhošťský. Z. župa (žitavská v Lužici).
Km. 1883. 637. Vz Záhošťsko.

Zahotoviti, zahotovovati = zhotoviti, ver-
fertigen.

Zahoudati, vz Zahousti.

Zahoukati; zahouknouti, knul a kl, utí;
zahučeti, el, ení, losbrüllen, dumpf erschal-
len, erkrachen, hao schreien, aufheulen. —
abs. Sova zahučela, zahoukala. Us. Zahučie
hrom strašný. Rkk. 54. Z-čel fagot. Vlč.
Aj hodina uderila, trúby zavrešťaly, bubny
zahučaly. Mt. S. I. 54. Zahučaly hory, za-
hučaly lesy, kamže sa podely moje mladé
časy? Sl. ps. Šf. II. 34., Sš. P. 402. Zahu-
čely lesy, zadunela země. Němc. O polnoci
zadunie zem, víchor zarachotí, voda zahučí
a most sa trasie. Dbš. Sl. pov. I. 517. Za-
hučaly lubinovské zvony ešte raz. Lipa 344.
Padlo na prvší hrob, křičelo, plakalo, ma-
tičku volalo: nic tam neslyšalo, enem za-
hučalo. Sš. P. 160. Zahučaly gajdy a Valach
preberá na nich dierky. Dbš. Sl. pov. VIII.
42. Jak na jeseň sa točá odpadlé ze stromu
listí, keď prudký zahučí a konárami zatrase
víchor. Hol. 60. — kam. K sousedu zahukl
slova. Kos. 01. I. 101. Vody libě v ucho
zahučí. Puchm. Vz Z. odkud. — kde. Kde
ve vojště strašně zahučí tvé jméno. Puch.
V Bystřici na placi z-čala hudba. Na Slov.
Tč. Za našima humny aj z-čala sova. Brt.
P. 53. Na prostred tábora hlasný zrázu fuják
zahučal, jako keď zlý někdy rarášek od
zeme se zdvíha. Hol. 108. — jak. V úpělivý
zahoukla ston. Msn. Or. 88. Zahučala hukom
zlatá hora. Dbš. Sl. pov. I. 533. Sova po
triraz strašně zahúkala. Sldk. 402. — čím.
Les zahučal pádem dubu. Us. — komu.
Sletěli se dva (holubi) spolu na jednu sto-
dolu, tam sobě zahoukali, Mariánku vyvo-
lali. Sš. P. 269. Trúbo zahuč pannám, aby
svú hnaly ze dvora lichvu. Hol. 358. —
kdy. Tu práve o polnoci zahučal tuhý
vietor. Dbš. Sl. pov. I. 311. — odkud.
Zahučely vody od hlasu jeho. L. Les jako
z útrob země zahučel. Kká. K sl. j. 178.
Hrom zahučel z daleka. Vrch. Nech zahučia
hory od kraja do kraja. Ppk. I. 137. —
kudy. Slovenské pěsně svetami zahučte.
Na Slov. Tč. — na koho v lese. Us. Tč.