Zahouknouti, vz Zahoukati.

Zahoulený; -en, a, o, abgestumpft. Z.
nůž. Vz Zahouliti. Jg. — Z. = vyjasněný.
Vz Houliti.

Zahouliti, il, en, ení = broušením ostrost
nožní zkaziti, abstumpfen, zu viel schleifen,
überschleifen. — co: nůž. — Z. = vyjasniti.
Vz Houliti.

Zahoupati, zahoupnouti, in Schwingung
bringen, in Schwung gerathen. — se čím
kam. Vlasy zahouply se vodopádem přes
záda. Vrch.

Zahour, a, m., osob. jm.

Zahourek, rka, m, osob. jm.

Zahousti, hudu, houdl, en, ení, zahou-
dati, zahudnouti, zahudávati = začíti housti,
zu spielen anfangen, aufspielen. Vz Housti.
— abs. Udri v skalu lebo v hrudu, žiadne
zvuky nezahudú; kde je hlucho ako v stene,
darmo čakáš po ozvene. Čjk. 21. — co
komu (jak). Dočkáš se ho, veď ti ja za-
hudiem. Mt. S. I. 115. Libé řeči nabudu,
Pánu vděčně zahudu. Sš. Bs. 37. Písenky
ji divné zahudou. Osv. V. 640. Divné jest
čosi v tom ľudu! Zatancuje si, jak mu za-
hudú, vykrúti sa ti i v trní. Čjk. 70. Já ti
pravdu zahudu. Světz. I. 77. Z veselej
smutnú zle's mi zahudlo peseň (štěstí). Hol.
389. Huďme mi dva spolem, kerý lép za-
hudem. Sš. P. 790. Hned se s ďáblem za-
kládal, kdoby z nich pěkněj zahudal. Sš.
P. 2. Proč hruď tvá v česť jeho nezabúdá?
Sš. Bs. 178 Zahudej jemně libým zpěvem.
Sš. Bs. 28. — na čem. Z. komu na hou-
slích. Us. Tč. — kde. Keď trúby súdu nad
zemou zahudú. Hrbň. Rkp. Na husličkách
si zahudiem. Sl. ps. Šf. II. 144. Hned na
husličkách zahudal. Sš. P. 2. — nač. Za-
húdol mu na tenkú strunu (ztrestal ho do
pláče). Mt. S. I. 102. — kdy. Keď nám
hudci na svatbě zahudú. Sl. ps. 330.

Zahoustlý, lépe: zahustlý, etwas dicht.
Puch.

Zahouštění, n., die Verdickung, incras-
satio. Nz. lk.

Zahouštěti, ěl, ěn, ění, ein-, verdicken,
eindampfen, inspissare. Nz. lk. Vz Zahustiti.

Zahovárač, e, m. = zamlouvač. Na Slov.
Bern.

Zahováračka, y, f., die in die Rade fällt.
Na Slov.

Zahovárati = zahovořiti, zarozprávěti,
zamluviti. — co = zamluviti, verreden. —
s kým, ein Gespräch anknüpfen. — abs.
Zahovára, jako mrcha hudec (mluví mnoho,
ale věci plané). Na Slov. Zátur. — koho.
Zamumlal: Fuj! tu človečina smrdí; Ženo,
kde je? Len nepleť, zahovárala ho ona, kde
by sa ti tu človek vzal? Dbš. Sl. pov. l.
103. Vz Zahovořiti.

Zahovor, u, m., die Unterredung. Na
Slov. Zaviazal jich doniesť mu o všetkých,
ktoré by zbadali, z-roch. Zbr. Lžd. 55.

Zahovořiti, il, en, ení, zahovárati. — Vz
Zahovárati. Plk., Sá. — o čem. Teraz zrazu
zahovorili všetci o možnosti pokoja. Phld.
III. 2. 191. — co. Len nevesta sa pŕli, páli,
až Michal všetko zahovorí. Phld. IV. 20. —
co komu jak. Šuhajec vypytoval a dopy-
toval sa ustavične, že prečo on nemá se-

stričku ako druhí bratia majú. Ale rodičia
mu to vždy inším zahovorili. Dbš. S. pov.
VII. 74 On by to vraj nenamaľoval (schil-
dern), čo by si hňeď ústa až po uši zaho-
voril. Phld. III. 455. Posměvačným zahovo-
řil hlasem. Vrch. — s kým = drobet hovo-
řiti, ein Gespräch anknüpfen. Jg., Brt.

Zahoz, u, m., unbrauchbares, weggewor-
fenes Material, Erz usw. Veliké balvany,
někdejší to zahoz starého jezu. St. př. kn.
1877. 105.

Zahozenec, nce, m., ein Weggeworfener.
Šm.

Zahození, n., das Wegwerfen. To je věc
k z. Us. Dch.

Zahozený; -en, a, o, weg-, abgeworfen.
Us.

Záhra, y, f., die Spielpartie. Šm

Záhrab, vz Záhřeb.

Zahrabač, e, m = kdo zahrabá, za-
hrabuje, der Verscharrer.

Zahrabačka, y, f., die Verscharrerin.
Jg.

Zahrabalý, vergraben = do země vniklý
n. p. lusky. Rst. 521.

Zahrabání, n., das Vergraben. Vz Za-
hrabati.

Zahrabaný; -án, a, o, vergraben, be-
graben. Z-ným věčná pozavírala dřímota
víčka. Hol. 373. — kde: v peřinách. Us.
Sedí v knihách z-ný. Us. Šd.

Zahrabati, hrabám a hrabu; zahrabávati,
zahrabovati = hrabáním zandati, ver-, zu-,
einscharren, vergraben. — co, koho: jámu,
mrtvolu, zločince za živa, Us., oheň (za-
kutiti). Ros. Přátelé se rozejdou a mě tady
zahrabou. Sš. P. 777. Tam mrtvoly zahra-
bávali. Kld. II. 229. Z. obilí = pohrabovati.
Slez. Šd. — co, koho, se kam: do jámy,
Ros., do hrobu, V., se do peněz. Us. Ne-
přátelé do pustin se zahrabali (skryli se).
Hlas. Radšej pod černú zahrabať zem sa
dáme, nežli takého přijať mali bysme si
nad seba kráľa! Hol. 106. Z. se do peřin,
sich einwühlen. Dch., Němc. I. 82. Had
vklouzl do koše a do stlaní se zahrabal.
Němc. I. 80. — co, koho kde: mrtvého
v nějakém místě. V. V srdci mém jest pevně
zahrabán. Dvrsk. Kosí Janko, kosí trávu na
zelenej lúce, milá za ním zahrabuje drźa
hrable v ruce. Sš. P. 267. Každou stopu
za ní zahrabal (zapomněl na ni). Mtc. 1. 1880.
Z. něco na louce. — co čím kam: hrob
lopatou. Us. Z. něco hráběmi do sena. —
za koho. Zahrabej drobet za mne. Us. Tč.

— jak. Vzal si nehospodyni a zahrabal se
na dobro. Us. Kšť. Vykopal jámu, ženu
zahrabal do nej až po krk, tak že jej len
hlava von trčala. Dbš. Sl. pov. II. 63. —
co s čím: srdce i s penězi z. Štelc.

Zahrabčí, n., jm. rolí a pastvin u Lu-
hačovic na Mor. Sk.

Zahrabovač, e, m. = zahrabač.

Zahrabování, n., wiederholtes Verschar-
ren, Vergraben.

Zahrabovati, vz Zahrabati.

Zahrad, a, m., Sahrad, ves u Teplé. PL.

— Z. = zahrada. V božiem zahradě (hor-
tus). GR. Vz Zahrada.



	Zahouknouti, vz Zahoukati. Zahoulený; -en, a, o, abgestumpft. Z. nůž. Vz Zahouliti. Jg. — Z. = vyjasněný. Vz Houliti. Zahouliti, il, en, ení = broušením ostrost nožní zkaziti, abstumpfen, zu viel schleifen, überschleifen. — co: nůž. — Z. = vyjasniti. Vz Houliti. Zahoupati, zahoupnouti, in Schwingung bringen, in Schwung gerathen. — se čím kam. Vlasy zahouply se vodopádem přes záda. Vrch. Zahour, a, m., osob. jm. Zahourek, rka, m, osob. jm. Zahousti, hudu, houdl, en, ení, zahou- dati, zahudnouti, zahudávati = začíti housti, zu spielen anfangen, aufspielen. Vz Housti. — abs. Udri v skalu lebo v hrudu, žiadne zvuky nezahudú; kde je hlucho ako v stene, darmo čakáš po ozvene. Čjk. 21. — co komu (jak). Dočkáš se ho, veď ti ja za- hudiem. Mt. S. I. 115. Libé řeči nabudu, Pánu vděčně zahudu. Sš. Bs. 37. Písenky ji divné zahudou. Osv. V. 640. Divné jest čosi v tom ľudu! Zatancuje si, jak mu za- hudú, vykrúti sa ti i v trní. Čjk. 70. Já ti pravdu zahudu. Světz. I. 77. Z veselej smutnú zle's mi zahudlo peseň (štěstí). Hol. 389. Huďme mi dva spolem, kerý lép za- hudem. Sš. P. 790. Hned se s ďáblem za- kládal, kdoby z nich pěkněj zahudal. Sš. P. 2. Proč hruď tvá v česť jeho nezabúdá? Sš. Bs. 178 Zahudej jemně libým zpěvem. Sš. Bs. 28. — na čem. Z. komu na hou- slích. Us. Tč. — kde. Keď trúby súdu nad zemou zahudú. Hrbň. Rkp. Na husličkách si zahudiem. Sl. ps. Šf. II. 144. Hned na husličkách zahudal. Sš. P. 2. — nač. Za- húdol mu na tenkú strunu (ztrestal ho do pláče). Mt. S. I. 102. — kdy. Keď nám hudci na svatbě zahudú. Sl. ps. 330. Zahoustlý, lépe: zahustlý, etwas dicht. Puch. Zahouštění, n., die Verdickung, incras- satio. Nz. lk. Zahouštěti, ěl, ěn, ění, ein-, verdicken, eindampfen, inspissare. Nz. lk. Vz Zahustiti. Zahovárač, e, m. = zamlouvač. Na Slov. Bern. Zahováračka, y, f., die in die Rade fällt. Na Slov. Zahovárati = zahovořiti, zarozprávěti, zamluviti. — co = zamluviti, verreden. — s kým, ein Gespräch anknüpfen. — abs. Zahovára, jako mrcha hudec (mluví mnoho, ale věci plané). Na Slov. Zátur. — koho. Zamumlal: Fuj! tu človečina smrdí; Ženo, kde je? Len nepleť, zahovárala ho ona, kde by sa ti tu človek vzal? Dbš. Sl. pov. l. 103. Vz Zahovořiti. Zahovor, u, m., die Unterredung. Na Slov. Zaviazal jich doniesť mu o všetkých, ktoré by zbadali, z-roch. Zbr. Lžd. 55. Zahovořiti, il, en, ení, zahovárati. — Vz Zahovárati. Plk., Sá. — o čem. Teraz zrazu zahovorili všetci o možnosti pokoja. Phld. III. 2. 191. — co. Len nevesta sa pŕli, páli, až Michal všetko zahovorí. Phld. IV. 20. — co komu jak. Šuhajec vypytoval a dopy- toval sa ustavične, že prečo on nemá se-	stričku ako druhí bratia majú. Ale rodičia mu to vždy inším zahovorili. Dbš. S. pov. VII. 74 On by to vraj nenamaľoval (schil- dern), čo by si hňeď ústa až po uši zaho- voril. Phld. III. 455. Posměvačným zahovo- řil hlasem. Vrch. — s kým = drobet hovo- řiti, ein Gespräch anknüpfen. Jg., Brt. Zahoz, u, m., unbrauchbares, weggewor- fenes Material, Erz usw. Veliké balvany, někdejší to zahoz starého jezu. St. př. kn. 1877. 105. Zahozenec, nce, m., ein Weggeworfener. Šm. Zahození, n., das Wegwerfen. To je věc k z. Us. Dch. Zahozený; -en, a, o, weg-, abgeworfen. Us. Záhra, y, f., die Spielpartie. Šm Záhrab, vz Záhřeb. Zahrabač, e, m = kdo zahrabá, za- hrabuje, der Verscharrer. Zahrabačka, y, f., die Verscharrerin. Jg. Zahrabalý, vergraben = do země vniklý n. p. lusky. Rst. 521. Zahrabání, n., das Vergraben. Vz Za- hrabati. Zahrabaný; -án, a, o, vergraben, be- graben. Z-ným věčná pozavírala dřímota víčka. Hol. 373. — kde: v peřinách. Us. Sedí v knihách z-ný. Us. Šd. Zahrabati, hrabám a hrabu; zahrabávati, zahrabovati = hrabáním zandati, ver-, zu-, einscharren, vergraben. — co, koho: jámu, mrtvolu, zločince za živa, Us., oheň (za- kutiti). Ros. Přátelé se rozejdou a mě tady zahrabou. Sš. P. 777. Tam mrtvoly zahra- bávali. Kld. II. 229. Z. obilí = pohrabovati. Slez. Šd. — co, koho, se kam: do jámy, Ros., do hrobu, V., se do peněz. Us. Ne- přátelé do pustin se zahrabali (skryli se). Hlas. Radšej pod černú zahrabať zem sa dáme, nežli takého přijať mali bysme si nad seba kráľa! Hol. 106. Z. se do peřin, sich einwühlen. Dch., Němc. I. 82. Had vklouzl do koše a do stlaní se zahrabal. Němc. I. 80. — co, koho kde: mrtvého v nějakém místě. V. V srdci mém jest pevně zahrabán. Dvrsk. Kosí Janko, kosí trávu na zelenej lúce, milá za ním zahrabuje drźa hrable v ruce. Sš. P. 267. Každou stopu za ní zahrabal (zapomněl na ni). Mtc. 1. 1880. Z. něco na louce. — co čím kam: hrob lopatou. Us. Z. něco hráběmi do sena. — za koho. Zahrabej drobet za mne. Us. Tč. — jak. Vzal si nehospodyni a zahrabal se na dobro. Us. Kšť. Vykopal jámu, ženu zahrabal do nej až po krk, tak že jej len hlava von trčala. Dbš. Sl. pov. II. 63. — co s čím: srdce i s penězi z. Štelc. Zahrabčí, n., jm. rolí a pastvin u Lu- hačovic na Mor. Sk. Zahrabovač, e, m. = zahrabač. Zahrabování, n., wiederholtes Verschar- ren, Vergraben. Zahrabovati, vz Zahrabati. Zahrad, a, m., Sahrad, ves u Teplé. PL. — Z. = zahrada. V božiem zahradě (hor- tus). GR. Vz Zahrada.