1. Zahrada (na Slov. záhrada), zahrádka,
zahradečka, zahradenka, y, f. = zahrozené
místo, der mit einem Zaum, Mauer, Planke
usw. eingeschlossene Besitz im Gegensatze
zum offenen Felde, der eingehegte Platz,
z. B. der Turnierschrank. Zahrách, zahrás =
zahradách, zastr. Bž. 21., 48. Tristan běžel
v zahradu (šraňk). Bruncv. Boží zahrada —
hřbitov. Bdl. — Z. = zvl. ohrazené místo
na stromy ovocné, sad, štěpnice, der Garten.
Us. Z. pletená. Sš. P. 314. Zahradenka, za-
hradočka. Sl. ps. č. 212., 143. Z. kuchyňská
(na zeleniny), květinová (na květiny). Vz
S. N. Z. na zeleniny také: zeleniště. Šp.
Z. štěpím vysázená. V. Z. se zvěří n stromy
lesními: obora. Us. Z. rozkošná, fiolová,
pro vaření (kuchyňská, zelná, Us.), zvířecí
(obora), V., růžová atd. Us. Z. rozkošná,
Výb. II. 20., kobercová. Zpr. arch. VII. 80.
Z. akklimatisačná, zoologická. Vz KP. III.
280., 279., 300., 301. Z. římské a řecké. Vz
Vlšk. 78., 85., 90., 91., 104., 113., 114. Za-
hrada hostinská, Restaurationsgarten, ka-
vární, Kafégarten, dětská, Kinder-. Dch. Z.
botanická. Us. Z. živočišná = zoologická.
Osv. I. 197. Z. ozdobná, Zier-, kořenná.
Mus. 1880. 90. Zahradu zakládati, založiti.
V z-dě květiny atd. pěstiti, pěstovati. Koll.
Z-du plotem, příkopem obehnati. Us. V čer-
tové zrostl zahrádce. Hněvk. Z. zoologická
(obora). Vz S. N. Byt se zahradou. Us. Dch.
Visuté z-dy v Babyloně. Lep. J. I. 42. Jaro-
bujná z. národních dějin našich. Šmb. S. II.
147. Pojď na z-du, do z-dy. Us. Šd. Na
pravo zahradôčka malá. Phld. IV. 5. Hra-
bala baba zahradu, přišel k ní synek na
radu; Co sem viděl, nepovím, trhala tam
na z-dě rozmarýn. Brt. P. 128., 157. (Šd.).
Pred námi je zahradenka trním pletená. Sl.
ps. 107. Pred okienkom zahradenka. Sl.
ps. Šf. I. 85. Ach, že už mi zarůst' od mého
milého přes z-du chodníček; Já mám mari-
jánek v zahrádce na hřádce, ale ne pro
tebe, pro jiné mládence; U súseda zahra-
dečka, nasila tam ta dzěvečka marijánku
do ní, co un (on, který) pěkně voní. Sš. P.
206., 234., 318. Šiel som kolo ohradenej
kvetnistej zahrady, Neskôr oznajúc sa so
mnou dievča krásne, mladé, často spolu
sedali sme samotní v zahrade. Ppk. I. 64.,
65. (Šd.). Uviaž si koníčka na našu z-dku.
Sl. spv. III 102. Bzence na z-dy najďál
výchyrné. Hol. 59. Pred vydutým oknom
pekná je zahrádka na kvíti. Hol. 356. Ty
jahódky toho chotě zahrádkám apatékář-
ským se přirovnávají, kteréžto vonnými
věcmi dobře zpósobeny a zřiezeny sú a
rozkoš i zraku i vóni dávají těm, jenž na
ně hledie; Ty zahrádky sú nasazeny od
apatečníkóv; Z. ořechová jest tento život.
Hus III. 67., 76. (Tč.). Kozel v z-dě. Vz
Mol. Studený máj v zahradách ráj. Us. Sv.
ducha koření v jeho zahradě neroste (= je
hloupý). Bdl. Je to kvítek z čertovy za-
hrádky (= nezbeda). Us. Šd., Pdl. Zahrada
častá (malá) náhrada. Tč. V naší z-dě mů-
žeme dělati, co chceme. Tč. Z. zlá rada.
Vz Plat, Chybník. Májový kvítek z aprílové
zahrady, říkají mu kopřiva. Jir. Ves. čt.
359. Oholená brada a pustá zahrada — trada

rada (nijaká řeč). Poř. Zátur. Z-da je ako
všivavá hlava (vždy v ní práce, musí se
v ní pléti, okopávati atd). Poř. Zátur. —
Z. = podsedek. Gl., NB. Tč. 164. — Z. Malá
děvčata bývají pletena do zahrádky = vlasy
jsou pleteny hned od pútce (aby do oči
nelezly) a povstalý z nich pletenec vroubí
celé čelo až do zadu tak, že vrch hlavy
jest jako v zahrádce. Proč jí nepleteš do
z-dky? U Fryšt. Džl.

2. Zahrada, y, f., předm. v Litomyšli;
samota u Tišnova a ves tamtéž (také Za-
hrádka). Cf. Blk. Kfsk. 1457. Zahrádka slo-
venská = Turec. Pokr. Pot. 189., 197. —
Zahrady, jm. polí u Vsetína. Vck.

Záhrada, y, f., der Ersatz, das Erspar-
niss. Na vojně, když sem hrách musel ku-
povať, to nebyla žádná z. U Chocer. Vk.

Zahradčice, dle Budějovice, Zahradschitz,
ves u Dolních Kralovic, u Želiva. Vz Tk.

I. 406., Blk. Kfsk. 905., Arch. 531., PL.
Zahradecký = bydlící za zahradou, hin-
ter dem Garten wohnend. Z. strýc přišel.
Us. Kšť. — Z., ého, m. Z. ze Zahrádek,
jm. rodiny šlechtické. Vz S. N., Žer. Zps.

II. 192., Blk. Kfsk. 1457., 866.
Záhradí, n., ein Ort hinter der Burg ge-
legen. Vz Sdl. I. 9., 10., 16., 17., 19.

Zahradil, a, m., osob. jm. Šd.

Zahradina, y, f., der Gartengrund. I ujal
tu z-nu, poněvadž T. povinností naň při-
šlých zbývati nemohl. Pam. Val. Meziř. 227.

Zahradiště, ě, n., Zahradischt, ves u Vel.
Meziříčí. PL.

Zahraditi, hraď, dě (íc), il, zen, ení
(v obec. mluvě: -žen, ení; na S'ov. -děn,
ění); zahrázeti (zahrážeti), el, en, ení; za-
hrazovati (zahražovati) = zandati, zavříti,
zadělati, zastříti, zacpati, obehnati, ver-,
zumachen, verschlagen, verstopfen, sperren,
schützen, einschränken, einzäunen, verdäm-
men, verfrieden. Jg. — co: vodu (zastaviti),
řeku, D., přístup k někomu, Jel., studnici,
Bj., zvěř, Sl. les., díru, Ros., Kat. 2903.,
oboru. Dch. Neb tak sú zahradili to mi-
strství, že nelze k němu přijíti. Hus I. 454.
Zahraditi sud. Pdl. — co čím: zahradu plo-
tem, D., sklenici čepem, Gern., díru věch-
tem, Mus., se valy, Kom., vodu prknem.
Červeným šátečkem okýnko zahradím. Er.
P. 110. Z. ohlubni studnice velikým kame-
nem; Z-dil jest cesty mé kamením čtvero-
úhlým. BO. Rukú ústa jí z-dil. BN. Rukami
oči si z-dil; Kloboukem si tvář z-dil. Ler.
Z-dil mu ústa dary. Us. Z. něco násypem.
Lpř. Slov. I. 85. Z-dil sem mu okna dubi-
čím. NB. Tč. 78. Tím nic nezahradím (ne-
pomohu); Ovocem člověk mnoho zahradí
(si pomůže). Na Mor. Vck. — co komu:
okno, Pr. měst., cestu. Jel. Z. a zacpati si
uši. V., Arch. rk. Z-díme si zahrádku. Dbš.
Obyč. 154. Aby háj městský, jejž sobě oso-
bili a z-li, bez prodlévání zase rozhradili.
Pam. Val. Meziř. 104. Dobře jsa živ, ne-
chtěj mi dbáti na pomluvy lidské; zahradit
ústa lidem aby mohl, na to mysliti darmo.
Kom. Kat. pouč. — co, se kde. Z. se
v lese. Us. Že na vodách zahrazují vrata.
Pal. Děj. V. 2. 32. — co s čím = pomoci,
uhraditi, spraviti něco k svému prospěchu,