ein fresse n. — co, koho. Pes ovci zahryzl.
Us. Musil to zahrýzti (spolknouti, tomu se
podrobiti). Ros. Zahryze mňa svedomí, ne-
pokoj sa do srdca priřúti Hol. 393. Z. vý-
čitky, die Vorwürfe verwürgen, verwinden.
Dch. Synové otce zahryzli (utrápili). L. —
koho čím. Saň svými zuby ho zahryzla. —
se kam. Pes v kosť se zahryzl (zakousl).
Us. Pes se mu do nohy zahryzl. Us. Tč.
Keď zahryzol do chrenu, zmřštil ústa. Zbr.
Báj. Dod. 53. Keď si zahryzla do chrenu,
nekrič, že ťa štípe. Phld. III. 531. Takto
by si ty bol tu ležal, keby si bol čo len
do jednoho jablka zahrýzol. Dbš. Sl. pov.
V. 47. — koho kde. Z-zlo mne to v prsou
(bolestně se to mne dotklo). Juda. — si.
Mamko moja ľubá, doniesol som jednu
bochníčku bielého chlebíka, zahryznite si
trochu. Dbš. Sl. pov. I. 462. — (si) čeho.
Připij a zahryz chleba. Na Ostrav. Tč. Ešte
posledníkrat na pochútku si mrázmi vyza-
blej a zholeným pokrytej listom zahrizrnite
trávy. Hol. 358. — si čím. Odkiaľ že to
chlapci boli, čo tak pekne tancovali? To
boli z Lipnice, z oravskej stolice; bryndzu
jedli, mlieko pili, kabáčorn si zahryzali (při-
kusovali). Mt. S. V. 25 — jak. Na jednom
strome, na kterom plno zrelých fíg viselo ..
Hneď si z nich dakoľko odtrhol a chutne
zahrýzal. Dbš. Sl. pov. I. 402. (Šd.).

Zahrýzti, vz Zahrýznouti.

Zahrzavený = zazrzavený. Vitiahne z-ný
kľúč. Phld. III. 3. 233.

Zahržati = zařičeti, wiehern. — abs.
Sadla by mu, sadla, ej, na maštalné dvere,
ažby zahržali, ej, jeho vrané koně. Sl. spv.
III. 109. Zahržal koň a už leteli; Z-žal tá-
tošík vesele. Dbš. Sl. pov. VII. 81. Zahrž,
koníčku, môj koník vraný. Sl. ps. 217.

Záhuba, y, f. = zahubení, zkáza, das
Verderben, Ausrotten, Verderbniss, die Ver-
achtung, Ausrottung. Na z-bu přijíti, na-
běhnouti, přivésti, válku vésti; z-bu nésti,
přinésti ; své z-by příčinou býti. V. V z-bu
vrci Rkk. Na něčí z-bu do země vtrhnouti.
Háj. Rádce jeho byli na jeho záhubu. BO.
V z-bě uváznouti. Od z-by se zachovati.
Ps. ms. Bezedná z.. Ráj, věčná z. Sych. Na
zemskú z-bu. Půh. II. 237. To bude má z.
Ros. O desku, o vlas, o palec toliko od
z-by býti. Jg. Drozd sobě sám že záhubu
kaká, praví se. Kom. Nyní kolik hrdla ná-
strah (lahůdek), tolik záhub. Kom. Vidúc
a znamenajíc záhuby a škody, kteréž se
dějí od některých v této zemi. Tov. 5. Vel-
kých vecí len svorné dojdú sily, nesvornosť
záhubu nese. Syt. Táb. 199. Máme-li na-
schvál cudzú ku vlastnej rozmáhať záhube
vládu?; A novú jemu záhubu chystá. Hol.
12 , 14. (Šd.). Počíná obraceti se na vlastní
jeho škodu a záhubu; Mutina radil se o zá-
hubu knížete; Řeči této nedbal a vlastní
z bu si takto připravil; Nechtějí dožiti zá-
huby (jeho); Někomu na z-bu býti. Ddk.
II. 349., 404., III. 9., 287., IV. 176. Také
proto spolčili se, jestliže by kdo chtěl kdy
táhnouti do země české na z-by. Let. 240.
A počala se mezi nimi ukrutná lidí chudých
z-ba; Žádaje, aby těch záhub nad ním pře-
stali; Že neráčíte déle jeho z-bám dívati se;

Buoh vie, že sirotčie z-by nežádámy. Arch.

III. 28., 60., IV. 347. (Šd.). Škodu a z-bu
na živnostech nésti; Opatřivše nedostatky
a záhuby našich mlýnuov. Listy z 1. 1581.,
1423. Tč. Z-bu někomu strojiti. Kom. Kdo
se zlého bojí, nepotřebuje se báti z-by. Us.
Tč. Mnohýť buk sám ke své záhubě topůrko
poskytuje. Us, Šd.

Záhubce, e, m. = zahubitel, der Ver-
derben V. Z poctivosti, Zlob., dobrých
panen, Tkad., zemský. Akt. m. Ferd. Za-
hynuli sú ot záhubcie. ZN. Nedospělý lékař
jest hotový z-ce. Hkš.

Zahubenče, ete, n. = zahubené (uškr-
cené), nekřtěné a někde zahrabané dítě.
Takové prý dítě slýchať plakati. Na Vsacku.
Vck. Cf. Kld. II. 330.

Zahubení, n., das Verderben, Vernichten.
V. Z. dítěte, der Kindsmord, D., města. Jel.
Na z. někoho vydati. Háj. Kako učiněni jsú
v z. (desolatio). Ž. wit. 72. 19. Aby při-
pravili se na z. krále Ladislava Napulského.
Hus II. 59.

Zahubený; -ben, a, o, verdorben, ver-
nichtet, ausgerottet. Z. vtip. Jel. Aby vy-
prosili na knížeti prominutí holdův pro ně-
které kraje slezské, tehdáž již příliš z-né.
Pal. Děj. V. 1. 65. — čím: nakažením. Jel.
— Z. = pokažený, verdorben. Ale, ale, čo
máš strielať, veď ti flinta z-ná. Dbš. Sl. pov.
I. 479.

Záhubí, n. = záňadří, klín, der Busen.
Br., Veleš. Aby hotovější byli k té věčné
odplatě nežli k tělestné zde, aby vzěli v lóno
neb záhubie t. j. v rozum a v žádosť i v tělo.
Hus II. 273

Zahubitel, e, m., vz Záhubník.

Zahubitelka, y, zahubitelkyně, ě, f., die
Verderberin, Vernichterin, Vertilgerin. Us.

Zahubitelnosť, i, f. = možnosť zahubení,
die Vernichtbarkeit Rostl. I. 189. b.

Zahubitelný, vernichtbar, vertilgbar.

Zahubiti, il, en, ení; zahubovati = zka-
ziti, verderben, vertilgen, vernichten, aus-
rotten. — abs. Kažte ji z té kopy (grošův)
propustiti, neboť jest velmi zahubena. Arch.

IV. 230. — co, koho: símě; Mor stáda za-
hubuje. Jel. Z. měštěnína, sebe samého. V.
A miesto jeho z li. Ž. wit. 78. 7. O zastaň
mě, Jene svatý, zahub jazyk jedovatý; A ona
ho zahubila, zlató šňůrkó krk zatáhla, do
zahrádky zakopala. Sš. P. 56., 158. (Tč.).
Na Zdeňka z Lobkovic od stavóv žalováno,
že by je z. obmýšlel. Dač. I. 246. Že by
bylo škoda takú hlavu z (nevycvičiti). Zátur.
Pr. IV. 102. Nedaj mě z. Půh. I. 337, Kte-
rak sem měl učiniti, ani mě chtěli z.? Hus
I. 107. Král mnohé múdré zahuboval. Kšch.
5. Zlý člověk, když sám hyne, rád by celý
svět zahubil. Us. Šd. — co, koho čím:
město ohněm a plenem, koně velikým ob-
těžováním. Jel. Nemoha ho zasáhnouti me-
čem, hledí jej z. modlitbami Ddk. IV. 299.
Mě bráním (loupením) na mém zboží z-bii.
Půh. I. 283. Aby chtě pomoci sobě jiných
tiem nezahuboval. Št. N. 88. 33. — co,
koho s kým. Z. někoho s celou rodinou.
Jel. Padesáte pět mužů měla, s každým dítě
z-la. Sš. P. 3. — co komu. Buče hora,
buče (rozvíja sa) a ten lešík nechce, sama