si si, milá, zahubila ščesce. Sl. spv. IV. 128.,
Sl. ps. 86. Z-bil mi mé zboží; on mi můj
dvůr i tvrz z-bil na stavení. Půh. II. 11.,
372. Nedávala mu lakôtok a nezahubila mu
zdravu chuť. Hdž. Čít. 119. Kazatelé meč
slova božieho v rukú držie, aby kacieřóm
a protivníkóm viery sv. sě protivili a jim
jich bludy z-li. Hus III. 39. — koho, co
kde: u věži. Dal. 127. Vz Z. koho čím. —
jak. Dáte se lúpiti, nažiti, bíti, mrtviti a
na věky z. Hus I. 199. Než člověka sva-
tého ne s právem by měl z. Pass. 24. —
proč. Skrze to jsem zahuben i s svými
lidmi. Půh. I. 337. Kristus za ny kopie dal
v bocě svém pohřížiti a oni chtie pro lajna
tohoto světa bližnieho z. Hus I. 175,.

Zahubivosť, i, f. = záhubnosť. Čímž z.
nevěry se očitě ozračuje. Sš. I. 166. Z. mi-
nulých časů. Krok I. c. 144.

Zahubivý = který zahubuje, verderbend.
Z. hrom. Gníd.

Záhubnice, e, f. = zahubitelka.

Záhubník, a, zahubitel, e, m. = záhubce,
der Verderber, Vertilger, Vernichter, Aus-
rotter.

Záhubnosť, i, f., die Schädlichkeit, Ver-
derblichkeit. D. Z. času. Zlob.

Záhubný = zahubující, škodlivý, schäd-
lich, verderblich. Z. člověk, kobylky, V.,
vojna, D., hráni, Berg., nepřítel, vášeň, Sych.,
proměny, Plk., zbraň, Pal. Děj. IV. 1. 224.,
boj, Lpř., válka, Ddk. IV. 82, náruživosť.
Bes. ml. Tak báť záhubnej sa majú devčence
lenosti. Hol. 358. — komu. Žluva jest vče-
lám z-bná. Sych. — na koho. Aniť bude
na vás rána záhubna. BO. — Z. = zahu-
bený, ztracený. Kat. 1675.

Záhuboplný, verderbenvoll. Z. okolnosti.
Lipa 169.

Záhuborodný, verderbengebärend. Dch.

Zahubovati, vz Zahubiti. — Z., ein we-
nig schelten, auszanken. Vz Hubovati. —
na koho. Us. Šd.

Záhuby, pl., něm. Zahub, ves u Libáně.
Vz Blk. Kfsk. 787. — Z., zaniklá ves v Čá-
slavsku. Vz Blk. Kfsk. 460.

Zahúcati, zahútati, ins Horn stossen.
Pastýř tak zahúcal, až jsem se lekl. Na
Mor. a Slov. Šd.

Zahuckati = poštvati, hetzen. — koho
kam. On zahucká svoje zvierata do nej.
Dbš Sl. pov. I. 9., Mt. S. I. 74.

Zahučati = zahučeti.

Zahučeti, vz Zahoukati.

Zahudati, vz Zahousti.

Zahudlařiti, il, en, ení, ver-, hinthun;
verpfuschen. Ros.

Zahudlati = zaviklati, wackeln. — čím:
kůlem v zemi trčícím, aby vylezl. Us. na
Ostrav. Tč.

Zahudrovati, loskautern. Krocan zahu-
droval. Us. Moriak kývajúc hlavou zahu-
druje: hudry, hudry! Dbš. Sl. pov. III. 78

Zahudu, vz Zahousti.

Zahuhlati, zu brummen anfangen. Za-
huhlal a odešel. — co. Kos. Olym. I. 96.

Zahuhňati, etwas schnüffeln, näseln. —
co. Zahuhňal něco a odešel.

Zahujati = zaměniti, tauschen. — nač.
On zahujal na voly (zaměnil své voly za

jiné). Na mor. Val. Brt., Vek. Na ty nožíky
zahujajme spolem. Ib. Tč. Vz Hujati.

Zahukati, vz Zahoukati.

Zahuknouti, vz Zahoukati.

Zahukotati = zahoukati. — abs. Aj!
tu víchor zahukoce divý. Btt. Sp. 46. Ale
to list v hore zašuchoce to i sova zahukoce
a spať mu nedá. Dbš. Sl. pov. VI. 64.

Zahulati si = zavýskati si. — kde.
Rádi by si z-li na hrobě jeho. Jnda. Mtc. 1.
1881. 139. — Z. = zakolébati, ein wenig
wiegen. U Místka. Škd.

Zahulákati, anschreien, aufheulen, auf-
jauchzen. Šp. Zaspievala bych si i zahulá-
kala, ale ja nemôžem od velkieho žiala. Sl.
ps. 113.

Zahuliti, il, en, ení. Kdoby proti Bohu
co mluviti směl, aby byl ihned zabulen.
Pass. 579. — si = zakouřiti si. Rád si z-lí.
U Kr. Hradce a N. Bydž. Kšť.

Zahumecký, ého, m. Z. Jan. Vz Blk.
Kfsk. 1262.

Záhumeň, mně, f. = záhumní. Šd.

Zahumeňák, a, m. = záhumenský. Včerá
z-ci obírali zeľé. Slez. Šd.

Záhumenec, nce, m. Za z-ncem, jm. polí
u Hovězí na Vsacku. Vck.

Záhumení, záhumní, n. = místo za
humny, za stodolou, der Ort hinter der
Scheuer Jg. Odieral na záhumeniu koňa.
Zbr. Báj. — Z., jm. pole u Zašové a u Vse-
tína na Mor. Vck. Vz Záhumní.

Záhumenice, e, f. = záhumení. Vz Zá-
humenský. Brt., Šd.

Záhumenní, ný = za humny jsoucí.
Na z-ném poli. Šd. Přišel z-ný Josef. Slez.
Šd. Z. Lhota, ves Arch. V. 563. Z. zahrada.
Us. Vz Záhumení, Záhumenský.

Záhumenský = záhumenní hinter dem
Scheuneplatz gelegen o. wohnend. Dch.,
Bkř., Šd.

Zahumenský, ého, m. Z. Jan z Volyně,
spisov. v 17. stol. Vz Jir. H. l. II. 345., Mus.
1880. 358.

Záhuminka, y, f. = záhumení. U Olom.
Šd.

Záhumní, n. = záhumení. Krávy pásl
na z. U Uher. Hrad. Tč. Na z. straky orá.
Sš. P. 742. Odvážil se vstoupiti na z. rodné
chýše. Kos. v Km. 1884. Posledné naučení
Čižmárovo vlk už ledva i dopočul, bo hrdý
v botách uháňal už z-ním. Dbš. Sl. pov.
VIII. 12. Keď som sa díval z tej hrušky,
čo na záhumní stojí. Mt. S. I. 54. Potom
šel zasě ze z., i řekl mi jest. NB. Tč. 81.
Kdo svojho rodiča povliekol pred prach,
toho vlastné deti povlečí na z. Zátur. Vz
Záhumenie.

Záhumnice, dle Budějovice, jm. pole
v Pradlisku na Mor. Sk.

Záhumno, a, n. = záhumní. Běžela zá-
humnem do dvora. Šd.

Záhumny, pl., m., Rothe Mühle, mlýn
u Pelhřimova. — Z., jm. mnoha polí na
Mor. a ve Slez. Šd. Šla ná záhumny. Sl.
let. I. 223.

Záhumský, ého, m., osob. jm. Sá. Z. zo
Záhumnia všetkým tu na známosť dávam,
že už s týmto svetom márnym na veky sa
rozžehnávam. Čjk. 86.