Předchozí (71)  Strana:72  Další (73) |
|
|||
72
|
|||
|
|||
si si, milá, zahubila ščesce. Sl. spv. IV. 128.,
Sl. ps. 86. Z-bil mi mé zboží; on mi můj dvůr i tvrz z-bil na stavení. Půh. II. 11., 372. Nedávala mu lakôtok a nezahubila mu zdravu chuť. Hdž. Čít. 119. Kazatelé meč slova božieho v rukú držie, aby kacieřóm a protivníkóm viery sv. sě protivili a jim jich bludy z-li. Hus III. 39. — koho, co kde: u věži. Dal. 127. Vz Z. koho čím. — jak. Dáte se lúpiti, nažiti, bíti, mrtviti a na věky z. Hus I. 199. Než člověka sva- tého ne s právem by měl z. Pass. 24. — proč. Skrze to jsem zahuben i s svými lidmi. Půh. I. 337. Kristus za ny kopie dal v bocě svém pohřížiti a oni chtie pro lajna tohoto světa bližnieho z. Hus I. 175,. Zahubivosť, i, f. = záhubnosť. Čímž z.
nevěry se očitě ozračuje. Sš. I. 166. Z. mi- nulých časů. Krok I. c. 144. Zahubivý = který zahubuje, verderbend.
Z. hrom. Gníd. Záhubnice, e, f. = zahubitelka.
Záhubník, a, zahubitel, e, m. = záhubce,
der Verderber, Vertilger, Vernichter, Aus- rotter. Záhubnosť, i, f., die Schädlichkeit, Ver-
derblichkeit. D. Z. času. Zlob. Záhubný = zahubující, škodlivý, schäd-
lich, verderblich. Z. člověk, kobylky, V., vojna, D., hráni, Berg., nepřítel, vášeň, Sych., proměny, Plk., zbraň, Pal. Děj. IV. 1. 224., boj, Lpř., válka, Ddk. IV. 82, náruživosť. Bes. ml. Tak báť záhubnej sa majú devčence lenosti. Hol. 358. — komu. Žluva jest vče- lám z-bná. Sych. — na koho. Aniť bude na vás rána záhubna. BO. — Z. = zahu- bený, ztracený. Kat. 1675. Záhuboplný, verderbenvoll. Z. okolnosti.
Lipa 169. Záhuborodný, verderbengebärend. Dch.
Zahubovati, vz Zahubiti. — Z., ein we-
nig schelten, auszanken. Vz Hubovati. — na koho. Us. Šd. Záhuby, pl., něm. Zahub, ves u Libáně.
Vz Blk. Kfsk. 787. — Z., zaniklá ves v Čá- slavsku. Vz Blk. Kfsk. 460. Zahúcati, zahútati, ins Horn stossen.
Pastýř tak zahúcal, až jsem se lekl. Na Mor. a Slov. Šd. Zahuckati = poštvati, hetzen. — koho
kam. On zahucká svoje zvierata do nej. Dbš Sl. pov. I. 9., Mt. S. I. 74. Zahučati = zahučeti.
Zahučeti, vz Zahoukati.
Zahudati, vz Zahousti.
Zahudlařiti, il, en, ení, ver-, hinthun;
verpfuschen. Ros. Zahudlati = zaviklati, wackeln. — čím:
kůlem v zemi trčícím, aby vylezl. Us. na Ostrav. Tč. Zahudrovati, loskautern. Krocan zahu-
droval. Us. Moriak kývajúc hlavou zahu- druje: hudry, hudry! Dbš. Sl. pov. III. 78 Zahudu, vz Zahousti.
Zahuhlati, zu brummen anfangen. Za-
huhlal a odešel. — co. Kos. Olym. I. 96. Zahuhňati, etwas schnüffeln, näseln. —
co. Zahuhňal něco a odešel. Zahujati = zaměniti, tauschen. — nač.
On zahujal na voly (zaměnil své voly za |
jiné). Na mor. Val. Brt., Vek. Na ty nožíky
zahujajme spolem. Ib. Tč. Vz Hujati. Zahukati, vz Zahoukati.
Zahuknouti, vz Zahoukati.
Zahukotati = zahoukati. — abs. Aj!
tu víchor zahukoce divý. Btt. Sp. 46. Ale to list v hore zašuchoce to i sova zahukoce a spať mu nedá. Dbš. Sl. pov. VI. 64. Zahulati si = zavýskati si. — kde.
Rádi by si z-li na hrobě jeho. Jnda. Mtc. 1. 1881. 139. — Z. = zakolébati, ein wenig wiegen. U Místka. Škd. Zahulákati, anschreien, aufheulen, auf-
jauchzen. Šp. Zaspievala bych si i zahulá- kala, ale ja nemôžem od velkieho žiala. Sl. ps. 113. Zahuliti, il, en, ení. Kdoby proti Bohu
co mluviti směl, aby byl ihned zabulen. Pass. 579. — si = zakouřiti si. Rád si z-lí. U Kr. Hradce a N. Bydž. Kšť. Zahumecký, ého, m. Z. Jan. Vz Blk.
Kfsk. 1262. Záhumeň, mně, f. = záhumní. Šd.
Zahumeňák, a, m. = záhumenský. Včerá
z-ci obírali zeľé. Slez. Šd. Záhumenec, nce, m. Za z-ncem, jm. polí
u Hovězí na Vsacku. Vck. Záhumení, záhumní, n. = místo za
humny, za stodolou, der Ort hinter der Scheuer Jg. Odieral na záhumeniu koňa. Zbr. Báj. — Z., jm. pole u Zašové a u Vse- tína na Mor. Vck. Vz Záhumní. Záhumenice, e, f. = záhumení. Vz Zá-
humenský. Brt., Šd. Záhumenní, ný = za humny jsoucí.
Na z-ném poli. Šd. Přišel z-ný Josef. Slez. Šd. Z. Lhota, ves Arch. V. 563. Z. zahrada. Us. Vz Záhumení, Záhumenský. Záhumenský = záhumenní hinter dem
Scheuneplatz gelegen o. wohnend. Dch., Bkř., Šd. Zahumenský, ého, m. Z. Jan z Volyně,
spisov. v 17. stol. Vz Jir. H. l. II. 345., Mus. 1880. 358. Záhuminka, y, f. = záhumení. U Olom.
Šd. Záhumní, n. = záhumení. Krávy pásl
na z. U Uher. Hrad. Tč. Na z. straky orá. Sš. P. 742. Odvážil se vstoupiti na z. rodné chýše. Kos. v Km. 1884. Posledné naučení Čižmárovo vlk už ledva i dopočul, bo hrdý v botách uháňal už z-ním. Dbš. Sl. pov. VIII. 12. Keď som sa díval z tej hrušky, čo na záhumní stojí. Mt. S. I. 54. Potom šel zasě ze z., i řekl mi jest. NB. Tč. 81. Kdo svojho rodiča povliekol pred prach, toho vlastné deti povlečí na z. Zátur. Vz Záhumenie. Záhumnice, dle Budějovice, jm. pole
v Pradlisku na Mor. Sk. Záhumno, a, n. = záhumní. Běžela zá-
humnem do dvora. Šd. Záhumny, pl., m., Rothe Mühle, mlýn
u Pelhřimova. — Z., jm. mnoha polí na Mor. a ve Slez. Šd. Šla ná záhumny. Sl. let. I. 223. Záhumský, ého, m., osob. jm. Sá. Z. zo
Záhumnia všetkým tu na známosť dávam, že už s týmto svetom márnym na veky sa rozžehnávam. Čjk. 86. |
||
|
|||
Předchozí (71)  Strana:72  Další (73) |