Záhůn, u, m. = záhon. V K.rkonš. Kb.

Záhůnek, nku, m., vz Záhon.

Zahunkati, ein wenig schaukeln, auf-
schaukeln. — koho kde: na hunkačce
(Houpačce). U Uher. Hrad. Tč.

Záhup, u, m., v tělocv. při houpání-se.
Vz KP. I. 493.

Zahupkati si, anfangen zu hüpfen, ein
wenig hüpfen. Ros.

Zahurdati = zahrbolcovati. Vz Hurdati.
Ve Slez. Šd.

Zahurkati si. Měla sem holubka v truhle
chovaného a on mi vyletěl do pole sčirého,
na zelený doubek, tam sobě zahurkal můj
zlatý holoubek. Brt. P. 155.

Za hůrky, samota u Písku.

Zahurtati, rütteln, dass man's hört. —
čím: stolkem, kolébkou. Na Ostrav. Tč.

Zahurtovati, rasseln, dröhnen. Brána
zahurtuje, otvíra sa. Dbš. Sl. pov. I. 337.
Z-val čierny koč pod kováčovými oblokmi.
Dbš. Sl. pov. I. 10. — na koho, Jemand
anfahren. Us.

Zahusincovati, mit Gänsedreck bedek-
ken, beflecken. — co: trávník. Us. Šd.

Zahúskati koho kde: na húskačce. Vz
Zahunkati. Na Ostrav. Tč.

Zahúsť, vz Zahousti. Na Slov. Mt. S. I.
105.

Záhustek, stku, m., dichter Aufguss. Šp.

Zahustělý = zahustlý, etwas dicht. Z.
háj. Hank. Id. 209.

Zahustidlo, a, n., das Verdichtungsmit-
tel. Šp., Techn. III. 384

Zahustiti, husť a husti, il, stěn, ění; za-
hušťovati = hustým učiniti, eindicken, dich-
ten, dicht machen, verdichten. — co, se
čím: rybník rybami, V., kaši chlebem. Volk.
Mužma's peklo zahustila, dětma's moře za-
plavila. Sš. P. 3. Město obyvateli z. Let.
303. — se komu (kde). Nasyp tam trochu
mouky, voda se ti lépe zahustí. Šd. Hejt-
mannovi v očích mrak se zahustil. Č. Sbr.
sps. Nár. bib. IX. 138.

Zahustlosť, i, f. = zhustlosť, zahuštění,
die Dichtheit, Eindickung, Verdickung. Z.
krve. Sp.

Zahustlý = drobet hustý, zahuštěný, ein
wenig verdichtet, dick, dicht. Us. Pdl. Z
kaše. Us.

Zahustnouti, stnul a stl, utí, zhustnouti,
dicht, dicht werden. — abs. Ten strom
velmi zahustnul. Ros. — se = zahustiti se;
ale lépe bez ,se'. Jg.

Zahuštění, n., die Eindickung, Verdich-
tung. Zvař to až do z. Ras.

Zahuštěnina, y, f., etwas Verdichtetes.
Z. olověná, z kozího pysku. Ja.

Zahuštěný = zahustlý, verdichtet. Za-
huštěný les. V. Z. pára, šťáva. Šp. — čím:
Kaše chlebem z. Volk. Strom ratolestmi
velmi z. Aesop.

Zahušťovací = k zahušťování sloužící,
Eindick-, zum Verdichten dienlich. Kotel
z., Techn., Šp , látky. Vz Zahustidlo. Šp.

Zahušťovač, e, m., der Verdichter. Šp.

Zahušťování, n., die wiederholte Ein-
dickung, Verdichtung. Šp.

Zahútaný; -án, a, o, vertieft. — do
čeho. Dbš. Sl. pov. V. 49.

Zahútati, vz Zahúcati. — se = pohří-
žiti se do myšlének, sich in Gedanken ver-
tiefen. Na Slov Plk.

Zahúžviti, il, en, ení = houžví přivá-
zati. — co Na Mor. Tč. Musím hlavy z.,
aby neroztrieskaly sa, keď zahvízdam. Dbš.
Sl. pov. IV. 88.

Zahvězděný; -děn, a, o. Stan tvôj sa
nám v obluk neba zlatý v z-ných menách
vypína. Hdž. Rkp.

Záhvězdí, n. = prostor za hvězdami nám
nedovidný a tudy neznámý, der Raum jen-
seits der Sterne. Kdo vší svojí náukou do
z. může? Smiluj se ty Bože na z. Sš. Bs.
22., 198.

Zahvězditi, il, ěn, ění, besternen, mit
Sternen anfüllen. — co: večerní nebe. Us.
Tč.

Záhvězdný = co za hvězdami jest, jen-
seits der Sterne befindlich. Z. sídla, Mus.,
prostory. Měst. bož. II. 271.

Zahvízdati; zahvízdnouti, dnul a dl, utí,
aufpfeifen, anfangen zu pfeifen, ein wenig
pfeifen. — abs. Někdo tu zahvízdal. Ros. —
na koho, nač. Na někoho z. Br., D. Hoj,
keď sa moje ovce po poli rozpasú, len na
ne zahvízdnem, zvonečky zatrasú. Sl. spv.
I. 25. A dva mladí pastýři tedáž zahvízdli
na Lubka. Hol. 329. Z. na klíč, na prst. Us.
Šd. — na čem. Z-dni na prstě, Us. Šd.,
Tč., na píšťalce. Us. Tč. Raz ti zahvízda
čosi vonku, jako čoby tri sto Valachov od-
razu na palci zahvízdlo. Dbš. Sl. pov. I.
254. — komu. Jestli mi tak zahvízdneš,
až se hory doly zatřesou, obdržíš ty ovce.
Kld. II. 53. Aj si zahvízdne, aj si zaspieva.
Sldk. 50. Když větřík si zahvízdá. Drf.

Zahvižděti, anfangen zu pfeifen, sausen,
aufsausen. Hneď na to zahvižďal náramný
víchor. Dbš. Sl. pov. I. 132., 506. (Šd.).
Stroj zahvižděl. Us. Tč. — na čem: na
prstech (= zahvízdnouti). Na Ostrav. Tč. —
kudy. Vietor zahvížďal úzkym okienkom.
Klčk. VI. 33.

Záhvozda, y, f. = železný klínek k upev-
nění topůrka, násad v kladivě, v sekeře atd.,
aby nevypadly, der Axtnagel. Vys.

Záhvozdí, n. vz Záhošťsko.

Zahvozditi, il, ěn, ění, žděn, ždění =
hvozdy (hřebíky) zabiti, vernageln. Ve Slez.
Tč Na Ostrav. Tč. Strhnuv koni podkovu
shledal, že vzácný kůň byl zahvožděn. Vz
násl. Kos. v Km. 1884. 22. — koho: koně
(podkovu mu přibití tak, že hřebík do ži-
vého rohu mu vjede). Us. — Z. = začíti
hvozditi, anfangen Malz zu dörren. Ros.

Zahvožděný, vz Zahvozditi.

Záhy, vz Záha, 2.

Záhý = časný, raný, zeitlich. Leška. Za
z-ho jitra. Mühlstn. — Z., ého, m., osob.
jm. Šd.

Záhyb, u, záheb, záhbu, záhybek, bku,
m. = zahnutí, der Bug, Einbug, Einschlag.
Z. listu v knize, Us., klobouku, die Krämpe.
D. Z. dráhy. NA. IV. 187. Z. cesty, die
Wegbiegung. Dch. Z. předčelový, začelový.
Osv. I. 419. Z. blány ovčí, die Amniosfalte,
mozkový (mozku), die Brückenkrümmung
(des Gehirnes, embryol); z-by pohlavné,
die Geschlechtsfalten. Nz. lk. Čierne záhyby