jej havranných vlasí rozlialy sa po milen-
covej tvári. Lipa 314. Z. = fald, řása,
řísa, vrap, ohyb, na Slov. raněc. Vz Řasa,
Die Falte. Z. tlustý, kladený, dutý, Hluboký,
založený, nabíraný, přes sebe, padající, scho-
vaný; z-by klásti, dělati; dělá to z.; z-by
spravovati. Šp. Z. lichý (na obuvi a šatstvu,
který býti nemá), falsche, Falte; Zde se do
záhybů skládá, hier wird plissirt. Šp. Po
vnadném těle splývalo roucho perlové barvy
v malebných záhybech. Němc. I. 130. To
dievča proti obloku zočím, kde pekné údy
složilo: hlava jej mäkkej na ručke leží, od
pŕs čarovných v z-boch beží šata biela. Sldk.
251. Kolik asi záhbů má řasnatá její sukně?
Sych. Záhybky = základky, pavláčky, za-
lemování dole okolo sukně. Us. — Z. =
chybný zával na sukně, jenž se stava při
valchování, falsche Lage, falscher Falten-
bruch, der Aal, die Walkribbe, Walkrippe.
D. To sukno má záliby. Us. — Z. = falc,
zásek, die Falz. Šand. II. 86.

Zahyba, y, f., zahybáč, e, zahybák, u,
zahybanec, nce, m. = pečivo z mouky pše-
ničné u Slováků okolo Hradiště, ein Ge-
würzkuchen. Jg. Dle Šd. a Vck. = zahnutý
(přeložený, zavinutý) koláč.

Zahýbací, zahybací nůž = zahybák. Us.
Tč.

Zahybáč, vz Zahyba.

Zahýbadlo, zahybadlo, a, n., das Um-
sehlageisen. Šp.

Zahybák, vz Zahyba. — Z. = zahýbací
nůž, zavírací nůž (kudla), křivák, das Fall-
messer. Kld. I. 37., Brt, Vck., Tč.

Zahybanec, vz Zahyba.

Zahýbati; zahnouti, ul, ut, utí, zahýb-
nouti, zahybovati = počíti hýbati, ein wenig
bewegen, rühren; obrátiti, otočiti, wenden,
drehen; zajeti, einleken; ohnouti, nakři-
viti, krümmen, beugen, umbiegen. Jg. —
kam: za roh ulice. Us. Pdl.— si co jak.
Z. si kalhoty až po kostky (kotníky). Mor.
Tč. — čím. Zahýbal tím někdo. Us. —
s čím: s vozem někam z. (zajeti). — co:
nůž, ocas, Roucho, D., klobouk (ohnouti).
Us. — odkud kam kde. Od Caesareje
zahýbl pán k jihu na samých mezech gali-
lejských. Sš. Mr. 40. Zahnul okolo rohu.
Us. Na cestě z. Us. Dch.

Záhybek, vz Záhyb.

Záhybel, ble, f. = množství, svět, eine
unbestimmte Menge o. Grösse. Na Slov. Plk.
Pevne nedávno tu (medvěd) salašil. Ej, bola
že to záhybeľ? Syt. Táb 251. Na zlú z.
padnul v jaseň mráz a kraviarovi zašiel za
nehty. Dbš. Sl. pov. II. 79. Zašiel som na
zlú z. Pořek. Mt. S. I. 99.

Záhybka, v, f., die Biegung des Weges.
Dch. — Z., tellina, mlž. Krok II. 128.

Záhyblenka, y, f. = záhybka, mlž. Šm.

Záhybnatý, gefaltet, Nz. lk.; faltenreich.

Zahybnouti, bl, utí = zahynouti, zu
Grunde gehen. Právo jest, aby ten zahybl,
kdo hubí. Č. exc. — Z., vz. Zahýbati.

Záhybový, gefaltet, Falten-. A v jich
prosriedku diadém zlatý, stozáhybové s po-
vlakom šaty. Sldk. 333.

Zahyhotati se udělati ,hyhy', zasmáti
se hlasitě. Na již Mor. Šd.

Zahýkati, zahýknouti, knul a kl, utí, an-
fangen zu gigagen. — abs. Osel zahýkal.
Ros. Vítr kolem zahýká. Osv. VI. 297. —
se = zajíkati se. U Vysok. Lng.

Zahylásati na koho, aufschreien, auf-
heulen. U Spytinova. Tč.

Záhymenný = záhumenní. Hrabali jsme
na z-né lúce. Slez. Šd.

Záhyn, u, m. = zahynutí, der Untergang.
Smrť odo mňa pŕchne, ktorú hľadám, ako
ode zatraeencov. Zbr. Hry 253. Vznik a z.
pozorujeme ve světě. Krok. Chránil je před
z nem. Koll. Tam, kde víry chrám jest sho-
řen, vládne záhyn jistotný; Ani těm malým
Páně by se nebylo událo záhynu věčného
ujíti; Písmo nebylo příčinou záhynu jeho;
Nebezpečí z-nu; Určeni byli k z-nu. Sš. Bs.
17.. Mt. 249., J. 266., Sk. 163., 285. (Hý.).

Zahýniti, il, ěn, ění = zatočiti provaz
okolo kolu neb klády při spouštění piva do
sklepa a jiných pracích. Us. Č.

Zahynouti, zahynovati, zahýňati = po-
jíti, umříti, untergehen, zu Grunde gehen,
umkommen, sterben. — abs. Ani jediný
nezahynul. Kom. Šlechetnost zahynuje. Us.
Naděje zahynuje. Jel. Jeho sláva nezahyne.
D. Kroj, obyčeje a zvyky zahyňají. Mor.
Vek., Tč., Brt. Stará láska nezahyne, alte
Liebe rostet nicht; Žízeň, že by (člověk)
zahynul, Durst zum Vergehen. Dch. Käde
idem, tade tmiem, vždy len myslím, že za-
hyniem; nebojím sa zahynutia, len sa bojím,
že ma chytia. Sl. spv. I. 8. Nebudu tam
týdeň, ani hodinu, Pánbů ví nebeský kde
já zahynu. Brt. P. 89. Svätí apoštolia! pre
spasenia cenu, nedajte zahynúť slovanskému
kmenu. Ppk. I. 213. A zahynu-li ja, zahy-
neme oba, jenom nás položte do jedneho
hroba. Sš. P. 220. Nedej mně, milá, nedej
mně zahynúť; ty máš zástěrku, můžeš mě
zavinút. Ib. 595. Ten rod všechen z nul. Dač.

I. 64. Desky zemské musily by zahynuti
nebo ujmu trpěti. Vš. Jir. 284. Ohně nelze
upáliti, vody utopiti, větru zadusiti, pravdě
zahynúti. Jošt z Rožmb, z 15. věku. Ó by
se zatracenie báli, jazyk by sě zkrotil,
pravda by držena byla a přísaha by zahy-
nula. Hus I. 96. Ktož maličkých věcí netbá,
pomalu zahyne; Nebudete-li sě hřiechóv
káti, všichni zahynete. (Luk. 13.) Hus I. 264.,

II. 10. Chvale Boha nezahyneš, rouhaje se
neobživneš. Prov. Šd. — čím: zlou smrtí,
V., sněhem, zimou, žízní, hladem, D., me-
čem. Rozdělením veliké věci zahýnají. Výkl.
na Mat. 14. stol. Z-nul by tú rozpačí. Št.
Kn. š. 29. Tu se naučil Boha prosiť, by
jemu nědal zahynúť hladem. Slez. Šd. Mu-
sím se svou bolestí od tebe a smrtí za-
hynu. Němc. I. 89. No zahyň, studom věč-
ným zahyň, podlá duše, čo o svobodu dobrý
ľud moj mi pokúša. Chlpk. Sp. 11. Zahynieš
a to biedne, ako pes, rukou šarhy zahy-
nieš. P Tóth. Trenč. M. 118. Nebojme sa,
chlapci, veď sme rovni radom; len lenivý
môže zahynúti hladom. Sl. spv. III. 107.
Mnozí občané mečem, mnozí morem z-li.
Pam. Val. Meziř. 120. Dnes zlou smrťou
ktos zahyne. Kyt. 1876. 23. Nouzí mnoho
lidí z-lo; Mnoho raněných z-lo také zmrz-
nutím na bojišti; Morem skoro všechna pří-